Starý mnich se naposledy otočil, aby se potěšil pohledem na kapli svatého Prokopa, pod kterou vyvěrá mohutný pramen průzračně čisté vody, a hbitým krokem zamířil k nedaleké vsi. Zdejší voda již mnoha lidem pomohla od různých neduhů, a tak se pověst o jejích léčivých schopnostech brzy roznesla po kraji. Není dne, aby sem nezavítal poutník svlažit vyprahlé rty, aby se pomodlil nebo jen zanechal větší či menší obnos jako poděkování za Boží pomoc. Od jara do podzimu proto každý den mnich dochází na toto místo, žehná poutníkům a schraňuje jejich dary, které pak slouží na opravu kaple.
Toho dne byli lidé obzvláště štědří, a tak malá truhlička, kterou nesl mnich ve své torně, jen tak tak pobrala všechny mince. Při pomyšlení na obnos, který nesl, ho ale pojednou zachvátil strach. Ve zdejším kraji totiž začala řádit Babinského loupežnická banda, před kterou si nemohl být jistý žádný pocestný – byť by to byl mnich. Číhala prý většinou podél cest, a proto k Maníkovicím, kde přebýval v malé světničce zdejšího loveckého zámečku, raději zamířil skrze les. Zdáli se ozvalo hřmění oznamující blížící se bouřku, a tak přidal ještě do kroku. Pojednou uslyšel zapraskání suchého klestí a jakési hlasy. „To musí být určitě ti proradní lapkové“, pomyslel si. „Teď mě tu chytí, truhličku seberou a všechny peníze od dobrých lidí padnou do jejich chamtivých rukou. Kdyby tak šlo truhličku někam schovat. Ale kam, kam?“ Vystrašeným pohledem pátral kolem sebe, když jeho zrak spočinul na místě jako stvořeném pro úkryt. Truhličku tu tedy uložil, zamaskoval a prchal v počínající bouřce ke vsi. S každým dalším krokem hlasy slábly, ale déšť zesiloval. Do své světničky tak dorazil promočený na kost a na pokraji sil. Nedbaje mokrých šatů usedl za stůl a na list papíru horečně zapisoval, kam poklad ukryl. Poté papír položil na polici a konečně se převlékl, uvařil si hrnek bylinkového čaje a ulehl na skromné lože. „Zítra musím truhličku vyzvednout z úkrytu“, šeptal si a s těmito slovy tvrdě usnul.
Ráno však neměl na cestu ani pomyšlení, tělem lomcovala zimnice, a tak zase ulehl. Další den byl ještě horší, horečky se zvyšovaly a začínal blouznit. Správce zámečku proto zapřáhl koně do povozu a mnicha převezl do zámku v Hradišti, kde se o něj postarali jeho druhové. Nemoc ho pak sužovala ještě dlouhé týdny. Týdny, během kterých se vzpomínka na poklad v truhličce zcela vytratila z jeho mysli.
Na zámeček v Maníkovicích se již nikdy žádný mnich nevrátil, a tak truhlička s pokladem stále čeká na svého nálezce ...
Prosíme, nenaznačujte v logu způsob luštění, ani nepřipojujte fotky finálky a jejího okolí. Děkujeme.