Stage 1 - Preciosa souřadnice - N 50 43.468 E 015 02.430
Značka Preciosa byla poprvé v Čechách zaregistrována v roce 1915.
Slovo "Preciosa" je odvozeno z ženského rodu latinského přídavného jména preciosus, které znamená vzácný, výjimečný nebo vznešený.
Po druhé světové válce došlo ke spojení několika menších továren a provozů bižuterie v Jablonci nad Nisou a jeho okolí.
Za oficiální datum vzniku firmy Preciosa je pokládán 10. duben 1948.
Preciosa se díky své univerzálnosti, široké výzkumné základně i větším technickým možnostem stala v průběhu let klíčovým dodavatelem světového bižuterního průmyslu, tehdy ovšem ještě prostřednictvím státních podniků zahraničního obchodu.
Začátkem 90. let 20.století se po "sametové revoluci" dosud státní podnik dostal zpět do soukromých rukou a byl zahájen vlastní zahraniční obchod zacílený na vybudování celosvětové distribuční sítě. Portfolio výroby se postupně doplnilo o další obory s jasným plánem: Stát se celosvětovou kvalitativní špičkou v oboru zpracování křišťálového skla a dlouhodobě prosperujícím podnikem.
Více z historie této budovy, která nebyla vždy takto světlá se dozvíte i při lovu "Komunistický lagr - Minkau".
Právě teď se nacházíte vedle budovy, která je v současnosti příležitostně využívaná jako kulturní sál. Nad vchodem do budovy je A velkých oken. Naproti této budově je starý a v současnosti opuštěný bytový dům který má v prostřední řadě nad vchodem B oken. Údaje si pořádně zapiště a nyní můžete pokračovat na další stage.
Now, you are next to the building, which is now occasionally used as a cultural hall . Above the entrance to the building there are A big windows. Opposite the building is old and currently derelict apartment block that has a B windows in a row.
Stage 2 - SDH Pilínkov souřadnice N 50 43.567 E 015 02.232
Vznik SDH Pilínkov se datuje už k roku 1885, ale jeho sídlem bylo zcela jiné místo (více na stage 4) V 70. a 80. letech minulého století se ovšem sbor pro nedostatek místa a nevyhovující budově přestěhoval a přidělenou hospodářskou budovu přestavěl tak, aby splňovala všechny nároky kladené na činnost sboru. Za odvedenou práci na přestavbě zbrojnice, obdržel sbor medaile „Za příkladnou práci a Za zásluhy “.
Nyní k souřadnicím. Před budovou je C listnatých a na pravé straně silnice u níž stojíte(ve směru k vlakovému nádraží) je značka označující blížící se přejezd na ní je D červených pruhů.
Before the building there are C leafy trees, which obstruct the view of the building and on the right side of the road (when looking at a railway crossing) is a sign indicating the approaching crossing with D red stripes
Stage 3 - V blízkosti pomezí a výhled na Průmyslovou zónu Jih N 50 43.780 E 015 01.874
Právě se nacházíte na křižovatce ulic Puškinova a Heyrovského a tudíž se nacházíte i v blízkosti hranice mezi městkou částí Pilínkov a Horní Hanychov, která začíná o něco výše u ulice Nezdarova. Vy se ale vydejte po ulici Heyrovského a spočítejte pouliční lampy a to až k odbočce do ulice Rampasova. Jejich počet je E.
Now head out of the cross , down the street Heyrovskeho to turn into the street Rampasova and count streetlight = E
Navíc se Vám nabízí výhled na asi největší fabriku průmyslové zóny Jih a to na Denso....pro některé průmyslově založené nadšence jistě příjemná podívaná pro nás ostatní spíše naopak. A proto alespoň trochu příjemná zpráva, a to, že za nádherného počasí je možno spatřit hodně v dáli (směrem jakoby jste koukali na Jablonec) Sněžku a Černou horu (ale mě se to za tři roky podařilo pouze čtyřikrát) :D
Stage 4 - Původní pilínkovská hasičká zbrojnice. N 50 43.640 E 015 02.279
Sbor byl založen v roce 1885 jako sbor český, v tehdejším převažujícím německém osídlení. Vznikl na území osady Hluboká a po několika letech přesídlil do nedaleké obce Pilínkov. Zde ve středu obce v těsné blízkosti kapličky sv. Vavřince vystavěl tehdejší sbor hasičskou zbrojnici. V roce 1912 na počest narozenin císaře Františka Josefa zde postavili cvičnou a sušící věž na hadice. Mramorová deska připomínající tuto slavnou událost byla na této věži připevněna. Dnes se nachází v hasičském muzeu v Novém Oldřichově u Kamenického Šenova.
Hasičská zbrojnice sloužila až do poloviny 60 let 20. století, kdy přestala vyhovovat svou velikostí i uspořádáním a bylo v plánu její přemístění do jiného objektu.
V roce 2005 za vydatné pomoci Statutárního města Liberec proběhla rekonstrukce původní hasičské zbrojnice. Při oslavách 120. výročí založení sboru, za účasti primátora města Liberec, jeho náměstků, představitelů Okresního výboru Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska v Liberci a občanů Pilínkova, byla historická hasičská zbrojnice slavnostně otevřena a předána do užívání sboru. Při té příležitosti Nám byl propůjčen „ Čestný prapor Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska “.
Nakonec tedy písmena F, G, H, I a ty získáte dosazením za číslice letopočtu v průčelí původní hasičské zbrojnice.
F, G, H, I are a numbers from the era of the facade of the building.
Další informace o tomto místě:
Kaplička sv.Vavřince a historie Pilínkova
Pozdně barokní stavba z roku 1771. Památné místo nejstaršího středu obce Pilínkov.
První domy byli rozestaveny do tvaru okrouhlice, což je důkazem českého původu obce. Na tomto místě stávala rychta. Mezi členy obecní rady se v minulosti často objevovala česká jména. Toto místo také připomíná hnutí odporu poddaných libereckého panství proti vrchnosti v době selských bouří roku 1680. Roku 1544 se poprvé objevuje v zápisech liberecké městské knihy na straně 170 pod jménem Heinersdorf, zřejmě podle prvního rychtáře Jindřicha, dále pak toto jméno nesl téměř čtyři století. Český název Pilínkov nebo Pilínkářov se objevuje v 19.století na některých mapách a z úst lidu je zaznamenala kronikářka Karolína Světlá. Lidová tradice možná zachovala původní název obce, pocházející ze jména osobního nebo konatelského, odvozeného od základu na pile nebo pilný - spěšný (podobně jako Pilníkov u Trutnova, který připomíná rychlé posli pilných zpráv).
Při vzniku Pilínkova bylo území obce rozděleno mezi 12 zemědělců a ti společně užívali také obecní louky, pastviny a také 80 arů lesa. Nejstarší usedlosti dostaly v 18.století čísla 1, 2, 3, 4, 5, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18. V roce 1550 již měl Pilínkov 12 sedláků a 9 domkářů, celkem 21 domů. V liberecké kupní knize se roku 1565 objevuje jméno nejstaršího známého pilínkovského rychtáře, Merttena Straeke. Ten však roku 1574 uzavřel dohodu s hanychovským rychtářem Janem Porschem, který pak vykonával úřad rychtáře v Pilínkově. S několika výjimkami se během 17. a 18.století vystřídali na rychtářském stole i představitelé rodů Porschů - Kryštof, Jan, Jiří, Antonín, v jehož době byla postavena v obci kaplička. V době, kdy držel rychtářské právo v ruce Jiří, byl člen rychtářského rodu Porschů, Jan, zapojen do protivrchnostenského hnutí, které na Frýdlantsku vedl známý kovář Ondřej Stelzig. Spolu s rychtáři z Krásné Studánky, Lukášova a Pavlovic byl Jan zvolen do deputace, která v prosinci 1679 předala Praze stížnost libereckých poddaných císaři Leopoldovi I.
Jak v Pilínkově přibývalo domů a lidí, tak se musely dělit původní velké lány na menší. Proto jen asi 10 statků mívalo povinnost potažní roboty, ostatní neměli koně a byli tedy povinováni robotou ruční. Na pozemku domu č.1 byl postaven rychtářský výminek (č.10), později se oddělila další část pro rozvětvenou rodinu (č. 39). Na rychtářském pozemku stála také kaplička, požární zbrojnice a před nimi pak obecní louka a na ní dům č. 20, kde přebýval zvoník. Po rozdělení hospodářství č. 3 mezi dva syny byl roku 1857 na nové části postaven dům č. 38. K číslu 4 se svým vznikem váže někdejší výminek č. 6 a mladší hospodářství č. 19. Od č. 5 se oddělila č. 21, 23 a výminek u č. 8, možná také č. 7 kde bývalo před r.1850 velké povoznictví. Každá usedlost měla svou historii, která je zapsána v brázdách podhorských chudičkých polí, vypráví o zápasu o každodenní chléb, o poctivé práci, starostech a spěchu mezi posledním a prvním sněhu na Ještěd. Velkým zásahem do života obce byla stavba železniční trati v letech 1857-1859, kvůli ní musely být rozbořeny a na nových místech znovu postaveny usedlosti č.1, 2, 3, 18. V obci přibyly dva strážní domky (č.40 a 41). A železniční zastávka s čekárnou (č. 50), která do roku 1919 nesla jméno Heinersdorf, pak též Jindřichov pod Ještědem a od roku 1923 Pilínkov. Majitel usedlosti č. 2 si u trati postavil velký hostinec (č. 51). Další změny nastaly v roce 1890 výstavbou silnice z Minkovic do Hanychova, která vedla mimo dřívější křižovatku cest na obecní louce. U nové silnice byl postaven další hostinec, mnohoúčelové kulturní a společenské zařízení té doby (č. 49).
V minulém století byla obec postižena válečným taženími roku 18.13 a zvlášť roku 1866, kdy za prusko - rakouské války úředně zapsané škody činily 2.853 zlatých a 31 krejcarů. Ze slov rychtáře v pamětní listině věžičky kaple jasně vyplývá, jak hluboce si tehdy lidé vážili mírových časů, kdy mohli pokojně pracovat.
Do roku 1872 chodily děti z Pilínkova a Hluboké do školy v Vochlicích. Pro značnou vzdálenost mnohé v zimě do školy nemohly, proto byla zřízena tzv. zimní škola jako pobočka rochlické školy (v č. 35 a 39). Rozhodnutím zemské školní rady (26.5.1874) byly spojeny v jedinou školní obec Minkovice, Pilínkov a Hluboká. 6. července 1874 bylo schváleno otevření dvoutřídní obecné školy v Pilínkově. Stavba školy trvala od jara do podzimu, stála 8.000 zlotých, se zařízením 12.000, přičemž poskytnutá subvence činila 3.000 zlatých.
Domy tehdy bývaly hlavně dřevěné nebo napůl zděné, lidé se obávali požáru, proto nesloužila kaplička sv. Vavřince jenom náboženským účelům, ale v případě požáru se zvonilo na poplach. Teprve 29. června 1885 byl založen dobrovolný požární sbor a obec koupila za 230 zlatých stříkačku, která se dostala pod střechu už roku 1886. Hasiči, kteří uměli zpívat, utvořili zároveň pěvecký kroužek.
Po vzniku Československé republiky zesílil v obci vliv českého živlu, který vlastně nikdy nezanikl, jak dokazují jména představenstva obce, podepsaných na listině z roku 1845.
V roce 1918 byla otevřena česká škola, poblíž vyrostly nové domy a na Hlubockém potoce byl založen základ pozdějšího závodu Preciosa.
Roku 1930 měl Pilínkov již 69 domů a 540 obyvatel. Po druhé světové válce nastalo období největšího růstu Pilínkova. Národní podnik Preciosa postavil pro své zaměstnance skupinu 6 finských domků a po roce 1965 sídliště podél silnice na doubí. V obci byla postavena nová prodejna, mateřské škola, jesle a kulturní dům.
V roce 1970 měl Pilínkov 75 domů a 676 obyvatel. Podle statistiky z roku 1982 měl již 85 domů a 722 obyvatel.
Od roku 1976 je Pilínkov XXIV.čtvrtí a součástí Liberce.
Syn zdejšího rychtáře byl členem deputace k císaři Leopoldovi I.
Kaplička byla původně zasvěcena sv. Štěpánu, později sv. Vavřinci. Byla postavena roku 1771 na původním středu obce, kde na obecní louce stávala také původní rychta. Stavba je čtvercová, zděná z hrubě opracovaných kamenů, střecha je lomená, se zděným štítem, ze středu střechy vybíhá útlá věžička s vysokou špicí, zakončenou kulovitou bání a křížkem. Vnitřek je zaklenut tzv. českou plackou, klenutí oltářního prostoru tvoří kalotu (válcovitý výklenek v horní části kulovitě zakončený). Býval zde pozdně barokní oltář s lidovým obrazem sv.Vavřince, po stranách se soškami sv.Jakuba a sv.Jiljí. Nad nízkými dveřmi je nika pro uložení sošky Panny Marie. Podoba kapličky se měnila vlivem oprav. Roku 1845 byla střecha namísto šindelů pokryta bílým pocínovaným plechem, roku 1885 na žádost obce, truhlář Fr.Gertner z Pilínkova z domu č.22 renovoval oltář a zároveň byla obnovena věžní báň, do jejíž plechové schránky byl vložen pamětní list, sestavený řídícím učitelem Vilémem Hermannem. Kromě toho byla opravována také v letech 1801, 1865, 1898, 1908. Poslední oprava byla započata roku 1987 zásluhou občanského výboru v Pilínkově.
Do roku 1987 se však věžní báň nezachovala, zachoval se jen archivní opis listiny vložené do báně při opravě roku 1845. Z této listiny se dozvídáme nejen o dějinách kapličky, ale i způsobu života tehdejších lidí :
„ S milostivým svolením vrchnosti, o než se zasloužil svým schválením pan vrchní úředník Karel Uchatzy, čemuž ovšem předcházelo rozhodnutí porady členů obce o chatrném stavu kapličky a o tom, že věž je již zcela prohnilá, naplněn byl ten úmysl uvést kapličku kdysi obcí vystavěnou opět s pomocí boží do dobrého stavu, a tak z péče obce pokryl věž pro její zkrášlení namísto šindelů bílým plechem klempíř, pan Jan Perner a zedník pan František Miks z Liberce obnovil báň s křížem, který byl znovu vztyčen 30. září 1845.“…(do schránky báně byly vloženy deseti a dvacetitolarové stříbrné mince, měděné mince, bankovky a jiné peníze, tehdy platné v Rakouské říši a v sousedním Prusku).
…Tehdejší rychtář zapsal, že toho roku byla velké neúroda brambor, které byly hlavní potravinou chudých, proto také dobytek a lidé nebudou zdrávi a v zimě budou touto ztrátou trpět. Avšak, pro obilí to byl rok velmi dobrý, a pokud se rychtář pamatoval, ještě nikdy žádné tak krásné žito nebylo dosud v okolí sklizeno, strych (0,936 ha) žita byl za 5 zlatých, pšenice za 13, ječmen za 8, oves za 6, seno za 3, kopa žitné slámy za 20 a ovesné za 15 zlatých.
…“ A máme už po 30 letech, buď Bohu dík, klid a pokoj v našich zemích a všichni přičinliví lidé mohou v nynějších časech žít …“
…Obec tehdy tvořilo 37 čísel. Rychtářem byl Antonín Lange z čísla 24, obecní přísežní byli tři a to : Václav Hlaváč z č.28, Florián Hořák z č.35 a Josef Wenzel z č.20, který byl mladším rychtářem, zvoníkem a jenž měl za povinnost v kapličce zvonit pro všechny časy, dokud část obecní půdy užíval a tím se ke zvonění zavázal …
Další přípis zněl takto : „ Jak tvrdí František Habel (Havel), jsou to již 74 roky, kdy byla kaplička postavena, což svou 91 letou rukou potvrzuji já, Jan František Habel …“
K utvrzení listiny se na závěr podepsal rychtář a 3 obecní přísežní s datem 30.září 1845.
Cílové souřasnice: 50°43,(I)(E)(G-F) 015°02,(D)(H)(C+B+F-A+1)
POZOR NEZASTRKÁVAT AŽ DOZADU