Novojičínský hřbitov
Na konci 19. století bylo rozhodnuto o postavení hřbitova v Novém Jičíně, a tak pohřbívat se zde začalo už v roce 1890 dodnes. Od doby svého vzniku se hřbitov hodně rozrostl jak o zemřelé, tak o hroby. Na městském hřbitově v Novém Jičíně jsou pochováni místní velikáni, čestní občané i obyvatelé města.
Městský hřbitov v Novém Jičíně slouží již přes 120 let, do roku 1890 místní občané pohřbívali své zesnulé ve dvou největších městských parků. Kaple svatého Kříže je dnes pozůstatkem hřbitova v Janáčkových sadech a druhý se nacházel ve Smetanových sadech.
Během 1. světové války se hřbitov rozšířil o oddíl, čítající 160 pohřbených rakousko-uherské armády Arcivévody Ferdinanda Toskánského. "V roce 1928 byl na hřbitově odhalen piedestal obětem světové války,“ poznamenal Polách. Další mrtví přibýli i v období druhé světové války.
Tím pádem v dnešní době může procházka hřbitovem připomínat jednu velkou rozsáhlou kroniku. Např. se zde nachází hrob dnes už zapomenutého malíře Bohumila Františka Doubka, hrobka bývalého továrníka a starosty Ferdinanda Czeicznerovi, hrobka bratří Hückelů, majitelů kloboučnické továrny TONAK, hrob akademického sochaře Huga Baara a hrob akademického malíře Otakara Zelenky.
Ke keši
Keš není přímo na hřbitově, aby nerušila památku zesnulých. Vyhněte se odlovu, když se koná pohřeb, protože bývá přemudleno. Vracejte keš přesně tam, kde byla, nejlépe vzhůru nohama, protože je dost na očích. V keši je tužka.