Co všechno se vyprávělo o hospodě Gandia! Snad proto, že nebyla přímo na očích. Stála stranou za Otnicemi, u křižovatky na Těšany, Újezd a Šaratice. Lákala k zastávkám nejen mírumilovné sedláky popíjející na zdar úspěšného obchodu, dělníky vracející se z brněnských továren, ale i různá individua nevalné pověsti.. A co hůř, hostinský prý býval se zlodějskými partami jedna ruka. Není divu, že se o hostinci mluvilo jako o doupěti neřesti. Gandia lákala karbanem, hojnosti pití a mnohdy těžce vydělané peníze dělníků a sedláků se odkutálely do bezedného chřtánu Gandie.
GANDIA. To slovo vonělo dálkami. Snad mělo některým návštěvníkům připomínat dobrodružství , která jsou možná zažít jen v daleké cizině. Ale otnickým manželkám a maminkám znělo to slovo jako pojmenování pekla.
Hostinec U stříbrné koule navštívil i spisovatel Vilém Mrštík. Gandii dobře znal a věděl, kolik neštěstí tady nenápadně a v opojném prostředí začalo odvíjet svou osudovou nit.. Do literatury uvedl Gandii pod jménem proslulého hráčského střediska Monako.
A tak vznikla povídka Monako:
... Hospoda U stříbrné koule měla pověst venkovského Monaka. Ležela na hlavní silnici, vedoucí od Brna k okresnímu jednomu městu. Za starých časů, dokud železnice nebylo, pošta tam přepřahala, formani tam krmili, dřevaři se stavovali, cestovní ekypáže, kupci - a nejraději se tam studenti zabouřili, když na vakance jezdili z Brna. Zvenčí měla zcela slušné vzezření, ale uvnitř, zvláště v noci, odehrávaly se pravé orgie karbanu a nevěstek v malé světničce, s jedním jediným oknem, které se i za dne při hře zavíralo silnou okenicí z dubového dřeva. A za dubovou tou deskou se prohrávaly koně, statky, chalupy, i ekypáž tam prodal kterýsi "pán" - a několik sedláků svléklo se tam až do naha. ...
A proč název U stříbrné koule?? Nesprávný výklad nás zavede do roku 1805 , kdy sem v čase napoleonské války zalétla z Prateckého kopce koule. Ovšem z výpisu knih roboty, které pořídil otnický kronikář , můžeme vidět, že například už v roce 1787 je hostinec nazýván jménem U stříbrné koule. Kronikář dokonce vysledoval usedlíky v takto pojmenované hospodě až do roku 1747. I když hostinec po druhé světové válce z křižovatky zmizel, legenda o stříbrné kouli z bitvy u Slavkova se v turistických materiálech traduje. Je to atraktivní výklad , ale zůstává jen legendou.
Přijměte tedy pozvání do těchto míst, které si jistě keš zaslouží..
V prostoru keše dbejte vlastní bezpečnosti, i když keš je sjízdná DRIVE-IN, snažte se uvolnit cestu kolegům řidičům, kteří občas zaměňují silnice se závodní dráhou.