Luk je mechanická střelná zbraň. Skládá se z pružného lučiště, původně dřevěného, a nepružné tětivy.
Střílí se z něj šípy, původně a nejčastěji opět dřevěnými, které mohou mít na jednom konci opeření, zlepšující výrazně jejich letové vlastnosti (jiný používaní výraz je olep), a na druhém ostrý, dnes nejčastěji kovový hrot.
My se podíváme na historii středověku a jeho použití.
Po celý středověk, od doby Stěhování národů až do 17. stol. byl v Evropě luk důležitou loveckou a válečnou zbraní, i když od 13. stol. začal být na evropském kontinentě vytlačován kuší a od 15. stol. palnými zbraněmi.
Vynikajícími lučištníky byli Slované, používající podle byzantských pramenů dokonce otrávené šípy, keltští Velšané a Skoti i germánští Sasové, Dánové a Vikingové.
Luk byl ve středověké Evropě pokládán za méně ušlechtilou zbraň, než kopí nebo meč, protože jím bylo možno zabíjet ze zálohy. Luk býval spojován spíše s nižšími vrstvami než s rytíři. Ve středověku se stal luk a šíp nutnou výstrojí vojenských sborů. Byly tvořeny početné lučištnické oddíly, jejichž zdatnost rozhodovala v bitvách. Nejlepší lukostřelci byli vybíráni do královských vojenských oddílů.
Bojová vzdálenost, na kterou se luky používaly, bývala asi 180 až 210 metrů v salvě. Dlouhé luky dosáhly až o 20 metrů dál a o dalších 20 metrů dál pak dostřelily kuše.
Jak tomu bylo v zemích českých?
Za panování krále Karla IV. dostali pražští lukostřelci svoji střelnici pod hradbami u nynější Prašné brány. Kromě Karla IV. holdovali střelbě z luku i Jan Lucemburský (padl v bitvě u Kresčaku, kterou Angličané vyhráli díky lepší střelbě svých lukostřelců), Vladislavové i Rudolf II. Za Karla IV. se stala lukostřelba cvičením pro každého.
Lukostřelci dostávali značnou přímou podporu od samotného Karla IV. i od pražských městských konšelů a celé řady českých a moravských měst. Byly pořádány střelecké soutěže a lukostřelbě se věnovaly všechny vrstvy obyvatel. Česká a moravská města mezi sebou soutěžila v lukostřelbě. Nejpočetnějším lukostřeleckým sborem byli pražští lučištníci.
Také husité měli početné lučištnické oddíly. V husitských dobách, ale již docházelo k současnému používání luků, kuší a počínajících lehčích palných zbraní (hákovnice a píšťaly).
V době pobělohorské (17. stol.) zanikly lučištnické sbory, zmizeli i početní výrobci luků, šípů a toulců, protože třicetiletá válka ukázala, že další vývoj střelných zbraní se bude zaměřovat především na palné zbraně. Jedna z posledních zmínek o lukostřelcích je v Jiráskově F. L. Věkovi, kde se vypráví o přehlídce vojska generála Suvorova na Karlínském poli před tažením do Francie, na kterém byly obdivovány útvary Tatarů s luky. V pozdější době pak luk ustoupil úplně kuši a palným zbraním.
Zahynul některý panovník právě použitím luku a šípů?
ANO, například Anglický král Richard Lví srdce zahynul na následky zranění šípem při obléhání jednoho hradu ve Francii. Pak zde máme údajnou nehodu na lovu, kde byl Vilém II. anglický král (vládl 1087 – 1100) byl zabit šípem na lovu.
Český panovník žádný neskonal lukem a šípem, ale dlouho čeští kronikáři tradovali, že Jan Lucemburský v závěru bitvy zahynul v krupobití šípů. Antropologický průzkum jeho kosterních pozůstatků, provedený v roce 1980, přinesl nové informace. Jeho smrt nebyla způsobena šípy, ale příčinou smrti, byly zjištěny dvě smrtící rány a obě byly bodné. Ještě jeden a poslední dodatek k bitvě u Kresčaku, kde byl zraněn jeho syn Karel. Jeho poranění je českými historiky konkretizováno jako zranění šípem na paži.
No prosím, jen kousek vedle a v historii země české nemusel tento panovník vůbec být, právě díky luku a šípu.
Na úplný závěr asi nejznámější zranění šípem v historii české – Jan Žižka. Citace od Františka Palackého:
"Dobývav zajisté hradu Rabí ve Prachensku podruhé v měsíci červenci tohoto léta, postřelen jest při outoku do tváře tak, že zástřel uvázl mu v oku ještě zdravém i hrozil oslepnutím ouplným. ... Lékařové pražští vytáhli sice zástřel z oka Žižkova, zraku ale jemu navrátiti nemohl."
zdroj: Wikipedie, valka.cz, husitstvi.cz
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Die Übersetzung ist nut mit den SW...
Zweite cache von Serie uns hinführen in Plätze, von dessen zu sehen ist an Burg, aber vor allem, wo können anmerken eine aus historisch von Waffen. Heute schon Diener nur für sportlich Zwecke.
Bogen ist mechanische Schusswaffe. Besteht aus elastisch Pfeilbogen, ursprünglich hölzern, und steif Bogensehnen.
Schießt sich aus ihn Pfeil, ursprünglich und am häufigsten nochmals hölzern, die können sie haben auf einem Ende Federkleid, schmähenden ausdrücklich ihr löten Eigenschaften (andere gebraucht Ausdruck ist Überzug), und an zweiten scharf, heute am häufigsten Metallnadel.
Wir sich schauen an Geschichte des Mittelalters und sein Ansatz.
Nach ganz Mittelalter, von der Zeit Völkerwanderung bis zu 17. Jh. war in Europa Bogen wichtig weidmännisch und Kriegs von Waffen, wenn auch von 13. Jh. begann sein an europäisch Kontinent Prägung Armbruste und von 15. Jh. Anzünder Waffen.
Hervorragende Bogenschütze sind worden Slawe, nehmende gemäß byzantinisch Quelle sogar angeekelt Pfeil, keltisch Welsh und Schotte auch germanisch Sachsen, Dänen und Vikings.
Bogen war in mittelalterlich Europa gehalten für weniger edel Waffe, als Lanze oder Schwert, weil esse war es möglich töten von Vorschüsse. Bogen worden zusammengefügt eher mit niedriger Schicht als mit Ritter. Im Mittelalter passiert Pfeil und Bogen nötig Aussattung Militärkörper. Waren entstehen zahlreicher Bogenschützen Abteilungen, die Rüstigkeit obwalten in Schlacht. Der beste Bogenschützen sind worden auswählen in Königs Militärabteilung.
Gefechtsmäßig Distanz, an die sich Bögen von etwas Gebrauch machen, zu sein pflegen etwa 180 bis 210 m in Salve. Lange Bögen erzielen bis zu 20 m weiter und um weitere 20 m weiter dann Tragweite Armbruste.
Wie dem war in Ländern tschechischen?
Zur Regierungszeit von König Karoline IV. erhielten Prager Bogenschützen seine Schießplatz unter Schanze an augenblicklich staubig Egge. Außer Karoline IV. huldigen Schießen aus Bogen auch Juan luxemburgische (fiel in Schlacht an Krescak, die Engländer gewannen danke besser Schießen seiner Bogenschießen), Vladislav auch Rudolf II. Für Karoline IV. unterlaufen ist Bogenschießen Übung für jeden.
Bogenschützen bekommen ziemliche aufrechter Unterstützung von allein Karoline IV. auch von Prager städtischen Schöffe und ganz Reihe tschechischen und mährisch Städten. Waren veranstaltet Schützen Wettbewerb und Bogenschießen sich widmen alle Schicht Bewohner. Tschechische und mährisch der Stadt untereinander wetteifern in Bogenschießen. Am meisten Bogenschützen Chöre sind worden Prager Bogenschütze.
Auch Kelchner sie hatten zahlreicher Bogenschützen Abteilungen. In hussitisch Zeit, aber schon zu Ende gehen zu gleichzeitig Ausspielen Bogen, Armbruste und inzipienter leichter Anzünder von Waffen (Arkebuse und Pfeifwerk).
Zur Zeit nach Weisenleid (17. Thron.) zugrunde gehen Bogenschützen Chöre, vorbeigegangen auch reichnerische Bogner, Pfeil und Köcher, weil Dreißigjähriger Krieg hinweisen, dass Weiterentwicklung der Schüsse von Waffen sie wird einpeilen vor allem an Anzünder Waffen. Eine von letzten Erwähnung um Bogenschießen ist im Jirásek F. L. Věk, wobei sich es er erzählt um Heerschau General Suvorov an Karlín Feld vor Ziehen in Frankreich, auf dem waren bewunderte Gebilde Tatar mit Bögen. In jüngere Zeit dann Bogen wich im Ganzen Armbruste und Anzünder Waffen.
Unterging irgendein Herrscher gerade dem Einsatz Pfeil und Bogen?
ANO, zum Beispiel englisch König Richard I. verfallen ist an Folgen Verletzung Pfeil bei Belagerung ein Burg In Frankreich. Dann hier haben vermutlich Unfall an Jagd, wo war Wilhelm II. englisch König (regierte 1087 – 1100) erschlagen werden Pfeil an Jagd.
Tschechisch Herrscher kein heimgehen nicht Pfeil und Bogen, aber lange tschechische Chronikschreiber tradierten, dass Johann von Luxemburg gegen Ende Schlachte verfallen ist in Hagel Pfeil. Anthropologisch Untersuchung sein skelett Denkmal, ausgearbeitet im Jahre 1980, brachte neue Information. Sein Tod war nicht beigebracht Pfeil, aber Todesursache, erhoben worden sind zwei todbringend die Wunden und beide waren stechend. Noch ein und letzt Nachtrag zu Schlacht an Krescak, wo wurde verletzt sein Sohn Karl. Sein Verletzung ist tschechisch Historiker konkretisiert wie Verletzung Pfeil an Arm.
An Ganzeschluss etwa der bekannteste Verletzung Pfeil in Geschichte tschechischen – Jan Žižka.
25.7.2016přesun na viditelné místo