Předslavská tvrz
… aneb „Od tvrze přes pivovar až k sokolovně“
Tvrz
První zmínky o panství v Předslavi pocházejí snad již z roku 1352. I když vznik šlechtických statků jako takových zde byl zaznamenán až kolem roku 1370. Prvním majitelem panství byl Jan z Předslavě. Dále máme zmínky o jeho dědici synu Janovi z roku 1379. V roce 1390 byli vlastníky Hynčík Pluh z Orlíka a Frána z Předslavě. Dalším vlastníkem je v letech 1404-1408 Ruprecht z Tlučné. Z období 15. století se k předslavské tvrzi váže následující pověst:
Na podzim roku 1482 vpadlo nepřátelské vojsko do kraje v okolí tvrze. Na tvrzi panovali bratři, Ondřej a Půta, kteří měli dvě krásné a dosud neprovdané sestry. Ty s oběma bratry na tvrzi bydlely.
Jednoho dne na konci října se donesla z nedaleké vesnice Chejlavy zvěst o blížícím se nepřátelském vojsku. To se opravdu zanedlouho u tvrze objevilo a tvrz oblehlo. Proti značné přesile neměli obránci moc šancí. Vzdát se a vydat se na milost či nemilost nepřátel se oba bratři nechtěli a jejich věrní s tím souhlasili. Bratry napadlo, jak by mohli zachránit alespoň své sestry. K úniku z tvrze nebylo možnosti. Rozhodli se tedy sestry v tvrzi ukrýt, aby je dobyvatelé nenašli. Sestry s bratry sešly do místního sklepení, kde se v jednom koutě nechaly zazdít. Jen u paty zdi a pod stropem byly ponechány úzké štěrbiny, aby do vzniklé kobky mohl proudit vzduch. Novou zeď pak bratři pomazali sazemi a hlínou, aby ji dokonale zamaskovali.
Poslední věta, kterou sestry od bratrů asi slyšely, zněla: „Až bude po všem, přijdeme pro vás.“ Obě zazděné dívky marně doufaly, že je někdo přijde vysvobodit z jejich dobrovolného vězení. Nepřišel nikdo. Oba zemané padli spolu se všemi obránci. Nepřátelé je nenašli. Nehledal je však ani nikdo jiný! Zásoby jídla a vody byly spotřebovány a dívkám nezbylo nic jiného než se modlit…
Zahynuly hladem, steskem a jejich duše se zde prý zjevují jako dva světlé stíny.
Hned v následujícím roce (1483) majetek po obou bratřích tehdejší král Vladislav II. Jagelonský daroval Půtovi Švihovskému. Půta zastával v té době významný úřad nejvyššího sudího Království Českého. Toto rozhodnutí však později rozporovali Jindřich z Kadova, Petr z Dýmnice a klatovský měšťan Ondřej, kteří v roli věřitelů požadovali úhradu svých půjček užitých na stavbu tvrze. Všechen majetek po Ondřeji a Půtovi z Předslavi tak nakonec získal Petr z Dýmnice jako jejich největší věřitel. Roku 1522 odkázal Petr z Dýmnice Předslav své manželce Anežce z Olbramovic a ze Lhoty. Po její smrti roku 1535 získala tento majetek Uršila ze Žihobec s manželem Vilemem Bořikovským. Ten ho roku 1550 rozdělil mezi tři jejich dcery. Dcera Anna se provdala za Bavora Sádlo z Kladrubec, který majetek opět zcelit tím, že zbylé dva díly odkoupil od jejích sester. Od rodu Sádlových získal Předslav roku 1615 Karel Řičanský z Řičan, který díky tomu, že se hlásil ke katolické církvi, si tento majetek udržel i po bitvě na Bílé Hoře. Od rodu Říčanských pak roku 1673 Předslav kupuje Magdalena Maxmiliana Kanická z Čachrova, rozené Lehomská z Malevic. Magdaléna pak žila na Předslavi několik let se svým mužem Vilémem Jetřichem Kanickým z Čachrova. V roce 1694 (po její smrti) připadl statek dceři Anně Ludmile Konencové, která po šesti letech statek prodala zpět svému otci. Za významný lze považovat rok 1704, kdy koupil zdejší statky Albrecht Přichovsky z Přichovic. Hned následující rok totiž zdědil i sousední Otín a tak oba velkostatky spojil v jeden. Předslavská tvrz jako samostatný celek tím zaniká.
Pohled na západní část dnešní sokolovny - jasně nese rysy bývalé tvrze.
Následující období, tj. od začátku 19. století, se nese ve znamení častých změn majitele. Ať už byla tvrz a přilehlé statky prodávána, děděna nebo různě kupována ve veřejných dražbách kvůli značným dluhům. Za významného majitele lze třeba uvést svobodného pána Ferdinanda ze Sternfeldu, ten společně s Předslaví zakoupil i Otín, kde započal stavět otínský zámek. Zemřel však dříve, než byly postaveny základy zámku. Dalším významným majitelem je zemský advokát JUDr. Jan Měchura. Bohužel dalším majitelům (dědicům po něm) se nedaří majetek dlouho udržet bez dluhů a tak jej roku 1876 kupuje MUDr. Vojtěch Duchek. Ten byl byl dvorním radou ve Vídni a též byl i přítelem Dr. Josefa Hlávky. Za svého života často navštěvoval otínský zámek a jako dobrý správce nechal zrekonstruovat i ostatní statky, tedy i Předslav. V roce 1882 MUDr. Duchek umírá a tvrz jako součást celkového majetku opět mění majitele. Vdova prodává statky paní Bertě Halbmayerové, která se následně provdala za Karla Hancla, na kterého převedla část majetky, ale Otín a Předslav si ponechává.
|
Plán zbytků předslavské tvrze
(dnes součást místní sokolovny)
|
Předslavské podzemí
Škoda, že dosud nebyl proveden odborný průzkum předslavského podzemí, který by jistě přinesl mnoho zajímavého. Kupříkladu při nedávné rekonstrukci místní sokolovny (je postavena na místě tvrze) došlo k odkrytí zdejších sklepů. Našlo se zde hned několik zvláštností. Některé zdi byly zdvojeny a některé prostory zcela zazděny. Pro některé lidi to byl důkaz pravdivosti místní pověsti, ale spíše šlo jen o pozůstatky předchozích rekonstrukcí. Miloš Štraub a Jitka Lenková ve své publikaci Tajemné podzemí uvádí vyjádření jednoho předslavského pamětníka slovy, cituji:
„Už jako kluk jsem slyšel vyprávět o podzemní chodbě, která vycházela z bývalé tvrze, jak tam pak byla postavena sokolovna. Někdo říkal, že tvrz byla spojena podzemní chodbou s kostelem, jiní zase mluvili jen o únikové chodbě končící kdesi v lese. Mezi lidmi také kolovaly dohady o chodbách vedoucích jak do Klatov, tak i do Švihova“.
Existence chodby do kostela či kamsi do lesa by mohla i být pravdivá. Ve středověku byly podzemní chodby běžné (a i s ohledem na událost z roku 1482) byla chodba na předslavské tvrzi potřebná. Naopak chodby vedoucí do Švihova nebo Klatov jsou nereálné a jde o holý nesmysl.
|
Pivovar
Historie pivovaru zřízeném v prostorách tvrze nás zavádí zpět do roku 1705, kdy přestala být tvrz panským sídlem. Budovy tvrze byly zprvu ponechány svému osudu, později však byly přestavěny právě na panský pivovar. Příkopy kolem tvrze byly zasypány a padací most do věže zrušen. První doloženým majitel místního pivovaru je Viktor Měchura. Pivo zde bylo vyráběno především pro vlastní spotřebu statku. Dobové prameny se zmiňují o tom, že (prý) místním pivo bylo velmi dobré. Především však největším přínosem byla zaměstnanost místních občanů, kterou zde pivovar především zajišťoval.
Dne 28. února 1883 došlo v předslavském pivovaru k rozsáhlému požáru. Zdroje se o něm zmiňují takto:
„Pivovar v Předslavi u Klatov, patřící tamnímu velkostatku, shořel ve středu 28. února večer i s byty k němu přiléhajícími. Oheň vyšel ve 1/4 na 9 hod. na půdě nad obydlím sládka pana Vil. Pokorného a šířil se tak rychle, že celá budova byla ve krátké době v jednom plameni; před nímž nebylo lze při nejlepší vůli skoro ničeho zachránit! Na pomoc dostavili se hasiči z Měčína a panská stříkačka z Měcholup. Společnou prací podařilo se oheň na hořícím stavení omeziti.“
A tak byl od roku 1883 pivovar mimo provoz. Pivovar koupili manželé Procházkovi v roce 1890. Chtěli pivovar obnovit. V roce 1891 byl sice vypracován projekt na obnovu pivovaru, ale pivo se zde již nikdy nevařilo. Již tři roky poté uvalil krajský soud v Plzni na jmění manželů Procházkových konkurs.
Předslavská tvrz přestavěná na pivovar/lihovar. Všimněte si dnes neexistujících staveb a komínu v pozadí.
Alkoholiky však potěší, že již roku 1896 zakoupila předslavský a otínský statek hraběnka Zedwitzová-Liebensteinová a ta upravila budovy na lihovar. Ten však pří rozdělení majetků Předslav - Otín také zanikl. Posledním z majitelů se stává Julius Vantoch z Nymburku, který se však 24. listopadu 1921 budovy s přilehlým pozemkem zbavuje formou prodeje tělocvičné jednotě Sokol v Předslavi. Tím se začíná psát další část historie tohoto objektu.
Sokolovna
K založení tělovýchovné jednoty Sokol v Předslavi dochází po první světové válce. První zakládající schůze spolku se konala 29. prosince 1918 v hostinci u Václava Krátkého. Hlavním řečníkem byl řídící učitel Tarantík z Klatov. Následně bylo zapsáno 5 zakládajících členů, 5 přispívajících členů, 31 činných členů a 3 dorostenci. První valná hromada spolku proběhla na jaře 1919 (19. května). Do funkce starosty Sokola byl zvolen Karel Zeman.
Ke cvičení byly zprvu využívány prostory školy, ty však byly nevyhovující. Bylo tedy rozhodnuto, že se v Předslavi postaví sokolovna. Ke stavbě byly částečně využity prostory bývalé tvrze a lihovaru. Z původní tvrze se v budově sokolovny dodnes dochovaly části polygonální věže - její zdivo nyní tvoří západní část sokolovny. Předslavská sokolovna byla nakonec slavnostně otevřena 29. ledna 1923.
Současný pohled na sokolovnu - levá část s klenutými dveřmi je zbytkem tvrze.
Nakonec byly postaveny jen ty nejdůležitější části sokolovny, jako byly šatny, sál, jeviště a kuchyně. Bylo to způsobeno nedostatkem financí, díky kterému nemohly být realizovány všechny plány původní výstavbu. Aby spolek vydělal nějaké peníze, pořádal v budově sokolovny nejrůznější kulturní a společenské akce.
V dnešní době je předslavská sokolovna opět hojně využívána. Ať už pro společenské a kulturní akce, tak pro tělovýchovu mládeže. K sokolovně přiléhá venkovní cvičiště i malé dětské hřiště. Členové místního Sokola začali již od září 2007 (nejdříve brigádnicky) s opravami sokolovny, v roce 2011 pak s kompletní rekonstrukcí celé sokolovny. Jak se můžeme dočítat v místním předslavském zpravodaji, jsou to opravy svým rozsahem vskutku řádné.
Tyršův dub
|
Památný strom zvaný Tyršův dub je přibližně třistapadesátiletý dub letní (Quercus robur), který roste nedaleko předslavské sokolovny a je pojmenován po zakladateli České obce sokolské, Miroslavu Tyršovi. Ve skutečnosti však strom vlastně nemá s Miroslavem Tyršem nic společného, dub dostal toto jméno jen kvůli své poloze - je v bezprostřední blízkosti sokolovny.
Dub byl svědkem velkolepé svatby Františka Palackého (1798-1876) s dcerou majitele zámku v Otíně – Terezií Měchurovou. Svatba proběhla v blízkém kostele v Předslavi, průvod svatebčanů v kočárech se poté vracel zpět do zámku v Otíně.
Obvod kmene předslavského Tyršova dubu činí 591 cm a koruna stromu dosahuje do výšky 31 m (měření 2004). Dub je vyhlášen památným stromem od 26. května 1992.
|
Tyršův dub stojí na hrázi právě revitalizovaného rybníčku
|
 |
Dárek pro svědomité čtenáře (Pokud jste dočetli až sem, tak si jistě zasloužíte odměnu) |
Pověst o vzniku názvu obce Předslavi
Podle pověsti stávala stará osada na pozemcích, kde nyní říká se na „Lhotech“. Jsou to pozemky rozkládající se na levé straně při silnici vedoucí z Předslavi k Ostřeticům. Obyvatelé museli pánům, kteří vlastnili tvrz, robotovati. Poněvadž obyvatelé měli cestu ku tvrzi velice špatnou, hlavně v dobách deštivých blátivou a příliš vzdálenou, daroval jim jeden z majitelů tvrze pozemky přímo pod tvrzí, kam obydlí svá dřevěná přestavěli. Odtud dáno nové osadě pod tvrzí jméno „Přestava“ nynější „Předslav“.
Zdroje:
- DUCHEK, Josef (kronikář). Pamětní kniha obce Předslavi od roku 1918. Předslav, 1926.
- ŠŮS, Josef. Předslavské drama. Zpravodaj OÚ Předslav. Předslav: OÚ Předslav, 2011, č. 19, str. 2-3.
- ÚLOVEC, Jiří. Hrady, zámky a tvrze Klatovska. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-727-7240-6.
- ZÍKA, Zdeněk. Rekonstrukce sokolovny. Zpravodaj OÚ Předslav. Předslav: OÚ Předslav, 2009, č. 11, str. 2-3.
- Stará Předslav. Www.mecinsko.webgarden.cz [online]. [cit. 2016-05-02]. Dostupné z: http://mecinsko.webgarden.cz/rubriky/galerie-predslavska/stara-predslav
KEŠ / CACHE
|
|
Obtížnost keše jsme zvolili z kategorie těch lehčích. Naším cílem není Vás při odlovu nějak mučit, ale naopak nabídnou Vám pohodové pozvání na místo, které má svou minulost - i když ji asi v oficiálních průvodcích jen těžko najdete. Určité zvýšení obtížnosti a atributy (!) upozorňují na možné zraky místních osadníků, kteří tu jsou ve vsi doma. Tak to, prosím, berte na zřetel a respektujte. Ze stejného důvodu nelovte keš v noci. Pohybující se postavy s baterkami v okolí nikdy nebudí důvěru.
Keš je tradiční krabička lock&lock běžné velikosti, vejde se tedy do ní kromě logbooku, několika CWG a případného TB i nějaký ten drobný geopoklad. Kinderšrot si nechte pro větší krabičky! A pokud nevíte, jak se jej jinak zbavit, dejte jej, prosím, do nedalekého kontejneru na plasty před místní ZŠ.
Nejdete-li jen za bodem, doporučujeme si projít celou obec - zejména blízký kostel sv. Jakuba Většího (waypoint PTZM01), hrobku rodiny Měchurů (waypoint PTZM02) a nebo nedaleký barokní špýchar (waypoint PTZM03). V obci je i několik pomníků (např. památník padlým či socha sv. Jana Nepomuckého). V roce 2011 byla na zdejší ZŠ odhalena pamětní deska místnímu rodáku - armádnímu a zkušebnímu pilotovi Antonínovi Krausovi (prvnímu letci na proudovém letadle v ČSR).
|