Jan II. z Lichtenštejna, plným jménem Johann Maria Franz Placidus, byl synem knížete Aloise II. Josefa z Lichtenštejna a hraběnky Františky de Paula, rozené Kinské z Wchynicz a Tetowa. Narodil se jako jejich šesté dítě 5. října 1840 na zámku Lednice. Měl celkem devět sourozenců – osm sester a mladšího bratra Františka.
Již v mládí si osvojil znalost několika jazyků – angličtiny, francouzštiny, italštiny a češtiny. Dostalo se mu vynikajícího vzdělání v oblasti národního hospodářství a techniky. Po studiích v Bonnu a v Karlsruhe podnikl rozsáhlé cesty po Evropě, na kterých ho doprovázel sociální reformátor Karl baron von Vogelsang, jenž podporoval jeho zájem o umění a vědu a také sociálně-etické a hospodářské problémy.
Po smrti svého otce knížete Aloise II. dne 12. listopadu 1858 se Jan II. se coby starší z jeho dvou synů stal panovníkem Lichtenštejnského knížectví, převzal vedení rodu a ujal se správy rodového majetku. V té době neměl ještě dokončena studia, a proto v letech 1859–1860 přenesl vladařství na svou matku Františku. Před politickou kariérou upřednostňoval správu svých panství a zájem o vědu a umění. V řízení svých panství na Moravě, v Čechách a v Rakousku byl velmi úspěšný.
Jan II. sídlil na svých rodových panstvích na Moravě, vládl však také Lichtenštejnskému knížectví. V roce 1862 podepsal první lichtenštejnskou ústavu, která dala obyvatelům země rozsáhlá politická práva. Snížil daně a v roce 1868 zrušil lichtenštejnskou armádu. Zaváděním lehkého průmyslu se snažil o zlepšení hospodářské situace Lichtenštejnska.
Během první světové války zachoval kníže neutralitu Lichtenštejnska. Po válce zpřetrhal spojenecké vztahy s Rakousko-Uherskem (resp. nástupnickými státy) a orientoval svou zemi na vytvoření úzkých vztahů se Švýcarskem. V roce 1921 byl v knížectví místo dosavadní rakouské měny zaveden švýcarský frank. V období po 1. světové válce přispěl kníže také vlastními náklady na pomoc Lichtenštejnskému knížectví. 5. října 1921 vydal kníže novou lichtenštejnskou ústavu.
Jan II. spravoval rodová panství, která čítala přibližně 600 obcí ve třech státech. Majetek Lichtenštejnů zahrnoval 184 000 hektarů půdy, z toho 110 000 hektarů bylo na Moravě. Lichtenštejnové měli patronátní právo k 237 kostelům. Kníže podporoval lehký průmysl, zakládal školy a nemocnice, budoval cesty, silnice a železnice.
Při plnění vladařských povinností i správě rozsáhlých majetků uplatnil kníže Jan II. svoje vzdělání a přirozenou inteligenci, ale také sociální cítění a diplomatické schopnosti. Během své dlouhé vlády postupně získal pověst vstřícného, štědrého a dobrosrdečného muže – tak vznikl i přídomek „Dobrotivý“, jímž bývá označován. V pamětním sborníku vydaném k 50. výročí jeho vlády se uvádí: „Kníže je velkorysým dobrodincem, od nepaměti věnuje převážnou část příjmů, jež má k dispozici, na veřejné účely. Neexistuje skutečně téměř žádné odvětví veřejné péče, které nepodporoval nejšlechetnějším a nejvytrvalejším způsobem; vynaložil miliony k usnadnění životního údělu chudých, nemocných, neduživých, nouzí trpících či jinak osudem utiskovaných, na vzdělání nemajetných mladých lidí k užitečným povoláním všeho druhu, na podporu umění a vědy, na zřizování veřejných sadů, silnic, mostů, vodovodů, na chudobince, nemocnice, léčebné ústavy, sirotčince, opatrovny pro děti, ústavy pro hluchoněmé a nevidomé, školy a jiná výuková zařízení, kostely, kaple atd. Nesčíslní lidé mu vděčí za zajištěnou a důstojnou existenci nebo vážené životní postavení, příležitost k rozvoji talentu a duševních schopností, znovunabytí zdraví, dosažení úsilí hodných a užitečných cílů.“
12. listopadu 1898 oslavil kníže Jan II. z Lichtenštejna 40. výročí svého panování. Při příležitosti tohoto jubilea se pořádaly četné bohoslužby a slavnosti. Na vybraných místech lichtenštejnských lesních revírů byly vysazeny jubilejní háje, čítající 20 dubů letních, 20 dubů zimních a 18 dubů červených. Počet 58 dubů vyjadřoval věk knížete, 18 dubů červených jeho věk v den nástupu panování. 40 dubů letních a zimních symbolizovalo počet let jeho panování. V každém jubilejním háji vybudoval lesní personál jubilejní památník. Byly to nejčastěji kamenné desky, zasazené do jakýchsi „mohyl“ z neopracovaných kamenů nebo navršených ze zeminy. Na deskách byl vyryt český, německý nebo latinský nápis. Příkladem české verze nápisu může být tento text:
„Duby Knížete Jana Dobrotivého ku oslavě XXXX letého Vladaření XII. listopadu MDCCCXCVIII“.
Budování památníků v lesích nebylo náhodou. Kníže Jan II. se velmi zajímal o lesnictví a chov zvěře. V roce 1898 založil Lovecko-lesnické muzeum na Úsově. Stavění pamětních kamenů a výsadbu jubilejních dubových hájů inicioval knížecí lesní rada Julius Wiehl, od roku 1897 ústřední ředitel lichtenštejnských lesů se sídlem v Olomouci.
V roce 1908 se kníže dožil dalšího významného jubilea – 50 let své vlády. K některým pamětním deskám byla v té době doplněna dodatková tabulka s krátkým nápisem, připomínajícím další jubileum. V řadě případů však byl dodatečný text přitesán na původní desku pod první nápis. V blízkosti památníků bylo také toho roku vysazeno dalších 10 dubů.
V listopadu roku 1918 panovala již zcela jiná politická atmosféra. Krátce předtím vznikla Československá republika a kníže začal být vnímán jako představitel starých rakouských pořádků. Na další dodatkové tabulky a jubilejní duby k 60. výročí vlády tak nebylo ani pomyšlení. Ani situace v roce 1928 nebyla příznivější a památníky tak již nebyly nijak doplňovány.
Ve 20. letech 20. století proběhla v Československu první pozemková reforma, při níž Lichtenštejnové přišli přibližně o 60% všech pozemků a také o některé zámky (např. Koloděje nebo Kostelec nad Černými lesy).
Jan II. z Lichtenštejna, suverénní kníže a vládce domu Lichtenštejnů, vévoda opavský a krnovský, hrabě z Rietbergu, rytíř řádu zlatého rouna etc., zemřel 11. února 1929 na zámku Valtice. Pohřben byl v lichtenštejnské rodinné hrobce ve Vranově u Brna. Lesní památníky jsou jedny z památek, které dodnes připomínají dlouhou vládu tohoto moudrého panovníka.
Duby knížete Jana na panství Pozořice
Duby knížete Jana byly zasazeny na 13 místech pozořického panství, z toho 8 lokalit se nacházelo v oblasti spravované Lesním úřadem Adamov a 5 v revírech Lesního úřadu Pozořice. Pod Lesní úřad Pozořice patřila tato polesí: Hostěnice, Jezera, Lhotky, Ochoz a Olšany. Pamětní kameny se dochovaly ve většině uvedených lokalit. Přehled všech doposud nalezených památníků je zveřejněn na webových stránkách http://jubilejnikameny.euweb.cz. V místech zdejšího památníku byla v roce 1898 zasazena skupina dubů knížete Jana pro revír Ochoz.
Jubilejní památník Ochoz - Nový Dvůr
Jeden z jubilejních památníků byl postaven i na místě, kam Vás zavádí souřadnice této keše. V současné době je na památník zrekonstruován. Původní jubilejní památník byl v minulosti odstraněn. Příběh nového památníku se začal psát v r.2014, kdy starosta Březiny p. Martin Habáň našel zmínku o těchto kamenech a spojil se s autorem webu o kamenech. Pan Jirák byl již ve spojení s Lesní správou Bučovice, která má na tyto projekty rezervované zdroje. Kámen byl uschován u Buršů, odkud byl odvezen k restaurátorovi a pak se začal stavět samotný pomník, vše pod kontrolou a financováno Lesy ČR. Nyní zde máte možnost vidět obnovený jubilejní památník. Byly přitom využity dvě původní nápisové desky, které se dochovaly v téměř neporušeném stavu. Latinský nápis na větším kameni připomíná 40. výročí vlády knížete v roce 1898: Principis Joannis de Liechtenstein Quercetum XXXX anno Regim. Jubil. XII. Novemb. MDCCCXCVIII. Na menší pamětní desce je vyryt nápis L jähr. Reg. Jubil. MCMVIII, což v překladu znamená: 50leté výročí vlády 1908.
POZOR! V keši není tužka.
Zdroj: http://www.jubilejnikameny.euweb.cz