Výchozí souřadnice vás přivedou do sedla dvou návrší, na ne příliš nápadné místo, ze kterého je krásný rozhled. Od nepaměti se zde, podle prastaré legendy říká
"U devíti králů". Býval zde kamenný kruh sestavený z obrovských kamenů -
cromlech.
Místo výhledu na sedlo "Devět králů"
Reliéf oblasti (s osou pohledu).
Podle legend je historie okolí bohatá a má mnoho návazných souvislostí. Podívejme se na některé z nich.
Devítka
Devítka byla zvláště oblíbená u Keltů. Je číslem dokonalosti, ale v poněkud jiném smyslu než sedmička, protože je vlastně umocněnou trojkou. Je to jakási zesílená trojka, povznesená na novou rovinu.
Devítka zakončuje celou řadu základních cifer. Zvláštností, která podtrhuje jedinečnost čísla devět, je jeho chování při násobení.
Ať číslo devět vynásobíte jakýmkoli jiným číslem, dostanete vždy opět devítku. Devítka proto vytváří jedinečný ideál, který umocněn jakýmkoli jiným principem, směřuje stále sám k sobě.
Př:
3 * 9 = 27 -> ciferace -> 2 + 7 = 9
3 + 9 = 12 -> ciferace -> 1 + 2 = 3
Pokud se devítkou násobí, získává naprostou převahu, pokud se devítka sčítá, je ke druhému číslu zcela netečná.
Obři
Na počátku je pověst – o devíti obrech.
Téměř každá kultura má ve svých příbězích i nějaké obry, není nikdo, kdo by nevěděl, co je obr. Přesto jsou tyto bytosti považovány za mýtus a výmysl.
Archeologické nálezy v Jižní Americe
Podle pověsti byl v minulosti
Obří hrad sídlem devíti obrů. Když k nim jednoho dne přišel chudý krejčí s prosbou o pomoc, protože nemohl uživit svých
devět dětí, se zlou se potázal.
Obři jej namísto pomoci shodili ze srázu a jeden po něm dokonce hodil kámen. Krejčí pád přežil, a když přišel k sobě, poznal v onom kameni velký kus zlata. Díky němu měl vystaráno až do konce života.
Další pověst spojená s touto lokalitou hovoří, že jedna z kostí po těchto bytostech dlouho sloužila jako lávka přes zdejší potok Řasnice. Výška obrů bývá odhadována na 3,2 m.
Jak to bylo s Obřím hradem není dodnes přesně známé. Jisté je, že jsou zde stopy po Keltech. Nejpravděpodobnější teorií zatím zůstává, že sloužil pro náboženské obřady. A podle pověsti, zde obři shromáždili velký zlatý poklad.
Výskyt nálezů pozůstatků obrů byl zaznamenán v Hájkově Kronice české.
Cromlech a devět králů
Cromlech (kromlech) - archeologická prehistorická památka mající podobu kruhů sestavených z balvanů. Kamenné kruhy, ovály, elipsy či půlkruhy ze vztyčených kamenů (menhirů) jsou vývojově nejmladším typem pravěkých okrouhlých svatyní. Stavěly se až do doby bronzové. Předpokládá se, že sloužily jako posvátné okrsky a rituální shromaždiště.
O lokalitě „Devět králů“ u Nemětic se začalo psát v 60. letech 19. století. Byl to zejména amatérský badatel August Česlav Ludikar. Jeho objevem byl i další domnělý cromlech na vrchu Sedlina u Rovné.
Devět kamenů v kamenném kruhu – Sedlina
(Náčrtek archeologa Woldřicha 1874)
Co tenkrát nemětičtí říkali:
Pod hradištěm směrem jihozápadním ještě nedávno spatřovali jsme na obecních drahách na jakémsi kopečku (mohyle) 9 kamenů do kolečka položených. Říkalo se jim od pradávna „devět králů" nebo místo „u devíti králů"; naši předkové a okolní lid měl je ve veliké úctě a vážnosti, poněvadž podle pověsti na těch kamenech po nějaké vojně sedělo 9 králů při úmluvě o míru. Za našich mladých let ten sedlák, kterému při dělení drah kopeček s kameny připadnul, pastviště rozoral, kameny, že překážely, vyházel a z nich později u pole taras udělal.
Roku 1866 když Prušáci do Čech vtrhli, sousedi vyčítali tomu sedláku, že neměl devět kamenných králů z jejich starodávného stanoviště odstraňovat, že prý živí králové, až sem přijedou na úmluvu míru, nebudou mít kam si sednout. A tu prý ustrašený sedlák zase kameny z tarasu na ta místa vsadil, ale zapomenuv starý pořad, na nepravá místa — a proto prý sem králové k míru nepřijeli ...
Z dalšího vyprávění:
… mluvívali o nich vždycky tak, že jako až se těch devět králů zase na tom místě sejde, že nastane soudný den. Protože prej ti králové po nějaké velké bitvě na poli nad nemětickým mýnem uzavřeli mezi sebou věčný mír. Potom prý obědvali z velký kamenný mísy a tam po nich taky zvostala ...
V první polovině července roku 2003 došlo náhodně při stavbě rybníka na jihovýchodním okraji obce Cehnice k překvapivému nálezu. Na ploše o velikosti zhruba 20 x 20 metrů byl odkryt kamenný kruh (spíše jakási elipsa) s jedním kamenem v centrální části. Kameny tu byly vztyčeny někdy v mladší době bronzové. Jednalo se o naprosto unikátní nález pravěké kultovní stavby.
Kromě zlomků nádob, amfory byly objeveny ještě dva kamenné vybroušené předměty tvaru nepravidelného trojbokého tmavozeleného jehlánku s vybroušenou základnou. Předpokládalo se, že jsou z jadelitu.
Zanedlouho se ukázalo, že jehlánky byly vyrobeny z akrylátu a byly do vykopávek podstrčeny. Nezjistilo se kým a ani pohnutka tohoto činu. Vynořil se i názor, že pravé jadeitové trojhránky byly záměrně odcizeny a nahrazeny falsifikáty.
Po nálezu cromlechu u Cehnic to vypadalo, že se změní kritické pohledy na nálezy u Nihošovic a Rovné, že šlo o obkroužené mohyly. Nestalo se tak, snad i pod stínem blamáže s "jadelitovými trojhránky".
Co dnes v Cehnicích uvidíme? Naleziště se nachází na břehu rybníka. Lokalita je zasypána a kameny zůstaly na původním místě, jako součást břehu rybníka.
Pravěká hradiště v okolí
V bezprostřední blízkosti prostoru Devíti králů se nacházely dvě hradiště z doby halštatské, Hradec u Nemětic (1) a Hradiště u Libětic (2).
Na kopec Zámek u Nemětic je podle ojedinělých literárních zdrojů rovněž situované hradiště. Převládá názor, že se jedná pouze o snosy kamenů z pole.
Zaměříme li pozornost do většího okruhu máme zde další hradiště z doby halštatské:
- Kněží hora (3)
- Skočice (4)
- Věnec (5)
- Albrechtice, hradiště Sedlo (6)
- Prácheň (7)
- Třebohostice (8)
- Kostelík, Čížová (9)
- Hradec u Řepice (10)
- Hadiště Škvořetic (11)
Na některých hradištích proběhly rozsáhlé archeologické vykopávky i v současnosti, některé byly prozkoumány pouze amatérskými (romantickými) badateli na přelomu devatenáckého a dvacátého století.
Shrnutí
Můžeme sledovat dvě linie – dobu haštalskou a hradištní (slovanskou). A nebo se nechat unášet na vlnách legend a faktů. Historie, zejména ta starší, dává volný prostor vlastním představám a nápadům. Dávná historie našich zemí není jasná, většinu dějů spíše jen tušíme a je na fabulačních schopnostech minulých kronikářů a interpretační odvaze současných historiků jaké závěry jsou předkládány.
Jaká jsou fakta z pohledu současnosti:
Poblíž nemětického mlýna je prokázané hradiště, které jak dokazuje novodobý archeologický průzkum zaniklo násilnou cestou. Zaniklo náhle po urputném zápase. Z historického kontextu této doby vyplývá, že útok nebyl projevem snahy o ovládnutí teritoria, ale cílem bylo kořistění hord staromaďarských nájezdníků.
Závěry dnešní oficiální archeologické komunity jsou velice opatrné, přízemní, bez odvážně formulovaných hypotéz, jak se například vyslovil známý volyňský archivář František Teplý, když koncem 40. let 20. století, lokalizoval na hradišti Věnec hlavní sídlo markomanského krále Marobuda, tzv. Marobuduum (dodnes přesnou polohu Marobudova sídla neznáme).
A co s tím mají společného obři – bylo jich přece devět a toto magické číslo se pohybuje ve vědomí lidí jako stálice napříč věky.