Olympijské hry
Rok 2016 je rokem olympijským, a protože olympijské hry znají úplně všichni, rozhodli jsme se devátý ročník keškobraní pojmout v olympijském stylu a připomenout si alespoň něco z jejich slávy, bohaté historie i současnosti. Nezapomněli jsme ani na hendikepované sportovce a tak je část keší věnována také paralympijským hrám.
Atletika
Atletika je součástí Letních olympijských her od jejich znovuobnovení v roce 1896. Soutěže v lehké atletice obsahují většinu disciplín, ve kterých se soutěžilo už na starověkých olympiádách v Řecku.
Ze začátku soutěžili pouze muži. První ženské disciplíny byly zařazeny do programu až v roce 1928. Postupně se přidávaly další soutěže žen, takže v současnosti je program mužů a žen stejný, kromě závodu v chůzi na 50 km, ve kterém soutěží jen muži. Program atletických soutěží mužů se nezměnil od olympiády OH 1956, kromě OH 1976, kdy se nekonala chůze na 50 km.
V historii atletiky na olympijských hrách se soutěžilo celkem v 52 různých disciplínách, v současnosti se program ustálil na 24 disciplínách. Většina ze zrušených soutěží byly jen obměny dnešních, ale v různých délkách, hlavně v bězích přes překážky a v chůzi. Zrušeny byly závody družstev, které se konaly jen na šesti raných hrách. Atletický trojboj (obsahoval skok do dálky, vrh koulí a běh na 100m, konal se jen jednou), a pětiboj byly nahrazeny desetibojem. polohové štafety byly nahrazeny štafetami o stejné délce běhu. Byly zrušeny skoky z místa a různé způsoby hodů, se kterými se experimentovalo na olympiádách OH 1908 a OH 1912.
Běh 400 metrů
Běh na 400 metrů (lidově též čtvrtka, neboť jde o běh na jednu čtvrtinu anglické míle) je nejdelší atletický sprint, který se běží téměř maximálním úsilím od startu do cíle. Běžec musí spojit základní rychlost ze 100metrového sprintu s běžeckou technikou, která mu dovolí vypořádat se s odstředivými silami při běhu v zatáčce. Při délce trati však musí také šetřit alespoň částečně vytrvalostní síly. Běžecká trať na 400 m se běhá v oddělených drahách širokých 122 – 125 cm. Start běhu na 400 m je umístěn na cílové pásce (délka stadiónu je 400 m), startovní bloky jsou posunuty úměrně poloměru zatáček, tak že závodník běžící po vnitřním oblouku je na startu opticky nejdál a všechny soupeře má před sebou, náběhem do cílové rovinky se všichni běžci dostanou na stejnou úroveň. Závodník musí startovat z nízkého startu a ze startovních bloků. Rychlost větru se neměří, neboť závodník běží celý okruh, a tedy v obou směrech.
Historicky nejúspěšnějším běžcem na 400 metrů je Američan Michael Johnson, který v této disciplíně získal 4 tituly mistra světa je i držitelem stávajícího světového rekordu. Jako jediný atlet dokázal tuto trať běžet více než dvacetkrát pod hranici extratřídy 44 sekund. V letmém štafetovém úseku také jako zatím jediný člověk na světě dokázal tuto vzdálenost běžet i pod 43 sekund (42,94 s. v roce 1995).
V dnešní době 400metrové trati vládnou téměř výhradně Američané LaShawn Merritt a Jeremy Wariner. Američané této trati suverénně vévodí i co se týče historicky nejlepších časů. Není výjimkou, pokud na velkém závodě všechny medaile na této trati získají pouze atleti ze Spojených států amerických, jak se tomu stalo i na olympijských hrách v Pekingu 2008.
Světový rekord mezi ženami drží Němka Marita Kochová, která překonala československou závodnici Jarmilu Kratochvílovou. Obě dodnes zůstávají jedinými ženami, které běžely pod 48 sekund. Marie-José Pérecová a Cathy Freemanová získaly obě dva tituly z mistrovství světa.
Upozornění:
Tato keš, stejně jako celá série bude na jaře 2017 archivována, proto s odlovem neváhejte.