V bezprostřední blízkosti schovky, snad dokonce i samotným mostem, procházela významná hranice mezi Českým králostvím a Dolními Rakousy. Zároveň byla i hranicí mezi panstvím Třeboň (Schwarzenbergové) v království Českém a Weitra (Fürstenbergové) v Dolních Rakousích. V důsledku revolučního roku 1848 byl vydán 7. 9. 1848 Patent o zrušení poddanství, 17. 3. 1849 Zákon o prozatímním obecním řízení a 20. 3. 1849 Stadionova ústava. V průběhu roku 1850 postupně zanikla panství a z jozefských katastrálních obcí (to nebyla samospráva, jen administrativní dělení za účelem výběru daní) vznikly samosprávné obce, a ve sféře státní správy soudní i politické okresy a nové kraje. Hranice pak byla obecní hranicí obce Hrdlořezy (Hrdlorzes) v království Českém a obec Trpnouze (Tannenbruck) v Dolních Rakousích, jejichž částí bývalo i tzv. západní Vitorazsko. Ve dnech 28. – 30. 10. 1918 vznikl samostatný Československý stát a místem probíhala krátce státní hranice. Saint-Germainská smlouva z 10. 9. 1919 určila a zaručila hranici mezi Československem a Rakouskem. Rakousko bylo nuceno uznat nezávislost a územní nedotknutelnost Československé republiky, zříkalo se územních nároků vůči Československu a odstoupilo okrajová území Dolního Rakouska - západní Vitorazsko, Valticko a Dyjský trojúhelník u Břeclavi. Vytýčení nových hranic se realizovalo v r. 1920 a státní i zemská hranice se od našeho mostu odsunula daleko pryč. V období Protektorátu Čechy a Morava se hranice obcí u mostu neměnily, celé okolí bylo začleněno do Veloněmecké říše, neboť hranice mezi Protektorátem a Říší probíhala severněji. Těsně obkružovala Tušť a Hrdlořezy a kolem Šalmanovic pokračovala k Těšínovu a Petříkovu. Až do roku 1961 v místě v podstatě beze změny zůstaly hranice obecní i katastrální. Tehdy byla obec Trpnouze přisloučena do obce Hranice, stala se osadou a následně zaniklo i její katastrální území. Obec Hranice byla 1. 7. 1985 připojena k městu Nové Hrady, 23.11.1990 se však stala znovu samostatnou obcí. Dnes je poblíž mostu trojmezí obecních hranic obce Hranice, města Suchdol nad Lužnicí s katastrálním územím a osadou Hrdlořezy a obce Dvory nad Lužnicí. Probíhá tu i hranice mezi okresem České Budějovice a okresem Jindřichův Hradec.
Vitorazkem (něm. Weitraer Gebiet) nazýváme území na pomezí jihočeského Novohradska a Třeboňska a dolnorakouského Waldviertelu. Od 31. července 1920 je rozděleno mezi tehdejší Československo a Rakousko. Oblast Vitorazska byla osídlena mladší vlnou slovanských kolonistů, kteří ve 2. polovině 7. století a na počátku 8. století přicházeli z Podunají a jižní Moravy do Čech a také z českého vnitrozemí proti proudu Lužnice. Původně patřilo celé Vitorazsko k Českému knížectví. Správním střediskem oblasti bylo od 9. století hradiště Vitoraz (dnešní Altweitra), které bylo Vitorazskou stezkou spojeno s hradišti na Malši (Branišovice, od 10. století Doudleby). Ve 12. století byla oblast kolonizována díky vlivu Kuenringů a cisterciáckého kláštera ve Zwettlu. O část území Přemyslovci přišli v r. 1179 a o zbytek v r. 1278. Celé území pak tvořilo součást Dolních Rakous. V latinsky psané listině císaře Barbarossy z roku 1179, kterou určil průběh sporné česko-rakouské hranice mezi později vzniklými Novými Hrady a rovněž později vzniklým Kunžakem. Tehdy tvořila zemskou hranici mezi Čechy a Rakouskem řeka Lužnice. Hranice mezi Českým královstvím a Dolními Rakousy platná do 31. 7. 1920 je doložena již roku 1339. Převzato z Wikipedie cz..
Dnes neexistující hranice mezi Čechami a Dolním Rakouskem je dobře patrná na Speciální mapě 3. vojenského mapování v měřítku 1:75 000 č. 4454 a 4453 z 25.4.1913.
http://archivnimapy.cuzk.cz/topo3v75/4454/4454_02_index.html
http://archivnimapy.cuzk.cz/topo3v75/4453/4453_02_index.html
Od dnešní hranice u Rapšachu kopírovala hranice platná do 31.7.1920 směrem k západu říčku Dračici až k soutoku s Lužnicí u Suchdola nad Lužnicí, zde se prudce obrátila k jihu a proti proudu Lužnice a pak říčky Tušť pokračovala až na soutok s Velkou Stokou. Tou vedla jen několik metrů a kolem polní cesty došla k hraničnímu kameni u Deseti chalup. Od něj tvořila přeponu trojúhelníku usedlostí Deset chalup a Dolejší Chalupy v dnešní obci Hranice. Od kaple procházela silnicí celou dnešní obcí Hranice až k železniční trati u penzionu Kamínek. Pokračovala lesem mezi Nakolickým a Byňovským rybníkem zpočátku zhruba v polovině jejich vzdálenosti, postupně se přibližujíc ke konci hráze Nakolického. Silnici Nové Hrady – Nakolice křižovala poblíž u rybníka Hadač a po jeho bezejmenném přítoku směřovala k jihu, kolem Písčitého rybníka k dnešnímu lomu hranice hranice nad Nakolicemi. Od penzionu Kamínek je bývalá hranice v podstatě totožná s dnešní katastrální hranicí Nakolic.