Tato keš je věnována P.S. k jeho několikátým čtyřicátinám, ale také – a to především – jeho hokejové kariéře, která dosáhla nebývalých světových parametrů, především ovšem na Rakovnicku. Mnozí z Vás o něm leccos slyšeli, někteří dokonce četli a vy ostatní se to dozvíte po přečtení tohoto krátkého listingu. Budiž tato keš důkazem, že nezáleží na tom, kdo se kdy narodil, ale kolik přátel si za svůj život vytvořil, uchoval a kolik z nich na něj bude v dobrém vzpomínat.
Několika slovy:
Faktografie je v každém životopise důležitá, nejinak je tomu v případě P.S. :
- narozen dne 2.3.1973 (dle rodného listu) resp. 2.3.1913 (dle dostupných pramenů) – ačkoli vnější antropologické znaky vypovídají o již začínajícím stadiu rozkladu, na otázku věku P.S. odpovídá jen pokrčením ramen a každoročně opakuje oslavu svých čtyřicátin; zároveň nikdo z jeho žijících přátel, dokonce i rodiny, si nepamatuje, že by mu bylo někdy méně než 40 let
- v hokejovém klubu BNB Rakovník brankářská jednička, dvojka i trojka zároveň
- tvrdý zastánce brankářského stylu „první tři střely pustím a pak už ani prd“
- respekt na hřišti i v brankovišti si zjednává sveřepým mlčením, případně nadáváním si v duchu pro sebe, čímž dostává pod psychický tlak nejen soupeře, ale hlavně spoluhráče, jelikož jeho němá výčitka je hlasitější než píšťalka rozhodčího
- vynálezce bankovních poplatků, jež promptně odnáší v pytlích od brambor do otcova sklepa a ještě se tím chlubí – jeho komentář „když na to vy chudáci nemáte, tak to nepěstujte“ mluví za vše
- miláček žen (především svých kamarádů) a servisů Ford
- svědomitý otec a milující manžel, vždy připravený udělat doma stojku anebo alespoň rozklek
Fotografie zachycující rakovnické náměstí v roce 1918. P.S. je ten malý klučina v hloučku lidí uprostřed fotografie.
První krůčky
V brankářově životě, jak už to někdy u slavných osobností bývá, je mnoho bílých míst. K masmédiím je P.S. odměřený, dostat se k ověřeným informacím je téměř nemožné. A tak si budeme muset vystačit s tím, co bezpečně víme.
Vzhledem k nejasnému datu a místu narození je těžké vůbec zjistit původ, rasu a náboženství, ze kterého P.S. vzešel. Z rodného listu lze vyčíst přesný den a měsíc narození, letopočet je ovšem špatně čitelný, jelikož byl několikrát neodborně přepisován. Záznam v rodném listě odhaluje rok 1973, ale my již dnes víme, že přesnější letopočet je rok 1913. Zlí jazykové tvrdí, že sám P.S. byl tím, kdo s rokem narození manipuloval, a to minimálně jednou, krátce před svou svatbou. Lze se domnívat, že změna data narození měla zabránit jeho přítelkyni zjistit, kolik je mu vlastně let. Vzhledem k tomu, že svatba proběhla a nikdo si podezřelých vrásek na tváři P.S. nevšiml, tato malá lest se mu zřejmě povedla.
Náš příběh začíná jednoho březnového deštivého odpoledne roku 1918 na Husově náměstí v Rakovníku. Nikdo dnes již nedokáže odpovědět na otázku, kde se tu vzal malý vyjukaný klučina s brankářskou hokejkou v ruce. Celý promočený a třesoucí se zimou křičí na kolemjdoucí „SVOBODA!!!“ Lidé si ho ale radši nevšímají a nejspíše z obav z toho, co vykřikuje, se od něj odvrací a urychleně kráčejí dál. Až historie poodhalí, jak prozíravé to dítě bylo a co se odehrálo s rakouskou monarchií za půl roku. Jen jakási paní v teplácích mu podává pytlík se svačinou, malou čokoládu a suché tričko. P.S. si několika zručnými hmaty vyrobí z pytlíku brankářskou lapačku, ze staniolu od čokolády vyrážečku, svačinu sní a na tričko si čokoládou nakreslí číslo „1“. Tato drobná, ale zásadní událost předznamenala P.S. životní dráhu a tak nějak vypovídá o jeho životním krédu - za každých okolností musíš být připraven a vždycky vědět, kde máš lapačku.
Vlevo malý čtyřicátník zkouší sílu ledu na jednom z rybníků; vpravo již zkušený veterán po návratu do rakovnického dresu.
Malého čtyřicátníka se vzápětí ujímá správce zimního stadionu, který ho bere s sebou do rakovnického svatostánku a společně s trenérem mládeže mu začíná vštěpovat základy bruslení, chytání, padání a vstávání. V té době také P.S. prochází intenzivním skupinovým tréninkem Zenbudhismu, jehož mohutné ooooohmmmm mu vydrží na několik dalších čtyřicetiletí. Na seancích se seznamuje se svým bratrem J.S., o němž do té doby neměl tušení. J.S. bohužel neměl s učením Zenbudhismu takovou trpělivost a rozhodl se ze skupiny předčasně odejít. Legenda praví, že svému učiteli, známému hokejovému rozhodčímu, vmetl do tváře docela nevinnou hlášku „ty pruhovaný vemeno!“ a byl ze skupiny vyloučen. Dlužno dodat, že v tom nebyl sám. Spolu s ním byl vyloučen také T.Ř., později známý fotbalový reprezentant a sparťanský blikanec. Oba samozřejmě naprosto nezaslouženě, protože dle dostupných pramenů byl dotyčný minimálně „pruhovaný.
Kariéra z říše snů
Oba bratři spolu prochází mládežnickým hokejem krajských soutěží, P.S. svému bratru v obraně jistí záda z hokejové branky. Ačkoli ještě čtyřicetileté pískle, má již dostatek zkušeností se seniorským hokejem a získává si pozornost nejen fanoušků, ale i skautů z vyšších soutěží. Jeho statistiky z mládežnického hokeje hovoří za vše – 25 sezón, 1500 zápasů, úspěšnost zákroků 99,9%, žádné fatální zranění, tři natržení a jedno protržení. Z toho by se zatočila hlava každému. Brzy byl pro P.S. rakovnický stadión malý. Dostává tzv. laso od ligového Kladna a dalších 25 sezón pracuje na svém osobnostním a hokejovém rozvoji. Kladno mu leží u nohou, fanoušci po každém zápase sborově vyvolávají jeho jméno. V Československu již není vyšších cílů a tak následuje krátké dvanáctileté intermezzo v NHL, kde P.S. svádí nelítostné souboje s Bobby Orrem. Prochází všemi kluby v NHL, aby unaven z neustálého cestování zjistil, že doma je doma. Po návratu z USA získává s Kladnem všech jeho 6 ligových titulů a navrch Pohár mistrů evropských zemí. Ve svých čtyřiceti pomalu přemýšlí o konci kariéry.
Fotografie z doby zámořského angažmá. Vlevo týmová dvojka K.F., vpravo samozřejmá jednička P.S.
Bankéř vs. Bramborář
Během své hokejové kariéry se seznamuje s mnoha známými a slavnými osobnostmi, za všechny třeba s herci Lídou Baarovou a Jindřichem Plachtou, fotbalistou Pepi Bicanem, hokejistou Liborem Zábrodským či nejslavnějším Čechem Járou Cimrmanem. Tomu pomáhá, a to je málo známá věc, s realizací většiny jeho divadelní, výzkumné a státnické činnosti. Mnoho z těchto jeho vrstevníků dnes již bohužel nežije, a tak k naší smůle nemohou vyprávět o společných divokých večírcích. Z P.S. nic takového nedostanete, ale jeho oči a tiky dávají tušit, že lihoviny z brambor tekly proudem.
Většinu ze zmíněných celebrit P.S. potkal na vrcholu jejich slávy a vždy měl pro ně připravený malý dárek – smažené brambůrky. Proč s sebou stále nosil pytlíky smažených lupínků bylo téma, které svého času plnilo společenské rubriky bulvárního tisku. Jak to všechno bylo, a proč se téma brambor táhne jako červená nit celým jeho životem, jsme zjistili až po bedlivém pátrání v majetkových poměrech širší rodiny. Záhada má své temné agrární pozadí.
Po druhé světové válce stojí u základů československého bankovnictví a po měnové reformě v roce 1953 dává se souhlasem Strany vzniknout nové československé koruně. Později za demokratického režimu se v jedné z jím vlastněných bank nechává fingovaně zaměstnat a na nižší manažerské pozici dohlíží na práci svých podřízených. Jak sám dnes říká, chtěl „být blíže lidem“. V té době se také seznamuje se svou budoucí ženou, která mu vzápětí povije dvě krásné děti.
Ke svému okolí vždy slušný a pozorný P.S. po návratu z NHL objevuje výhody kurzu české koruny vůči dolaru. Ačkoli by si mohl koupit třeba haciendu na riviéře, kupuje zemědělskou usedlost v plzeňském kraji a na několika stech hektarech plánuje pěstovat brambory.
Kruh se uzavírá
Na stará čtyřicetiletá kolena se vrací P.S. do Rakovníka. Vyhledává hrob oné ženy, která mu jako jediná v roce 1918 pomohla a pokládá na něj svou první brankářskou hůl. Ano, tušíte správně, je to ta, kterou měl ono deštivé odpoledne v ruce. A tímto se prozatím uzavírá životní příběh jedné z legend rakovnického hokeje.
Já vím, takových příběhů znáte desítky, stovky, možná tisíce. Ale jen zlomek z nich se dostane mezi lidi, aby získaly zasloužené uznání. A proto jsem neváhal a jeden z nich napsal. A není to pouze hokejová story, ale také příběh o přátelství, odhodlání, vytrvalosti a bramborách. Takový příběh by chtěl svým životem psát nejeden z nás, včetně mě. A proto jsem na něm už začal pracovat – na pronajaté zahrádce mé nevlastní tchyně jsem zasadil svou první řádku brambor....
P.S. těsně poté, co si jím vlastněná ČSOB získala za pakatel krachující IPB. Jednání byla prý tvrdá a za oběť jim padlo několik pytlíků oblíbených brambůrků...
Jak ke keši: Zaparkujte na parkovišti v obci Lhotka a vydejte se po turistické modré. Po 1km (WP1) se dejte do leva, na WP2 do prava a WP3 do leva a pak uz jen za šipkou :)
 |
Důležité upozornění:
Tato keš je věnována našemu bratrovi, zeťovi a hlavně dobrému kamarádovi P.S a proto jakákoliv kariérní podobnost s Dominátorem je čistě náhodná |
 |
Informace pro cyklisty:
cca až 100m od keše pohodlně dojede na kole |
 |
Zdroje:
Krikavici, *Petove*,Krizzaci, Pribici., Jouzici, Trojanici,
|