Keš se nachází na blízko místa bývalého tovaryšova domečku - poblíž dnešního evangelického kostela na břehu Barbory.
Příběh vypráví o tovaryšovi, který pomohl hastrmanovi ve sporu s pánem podvodního světa duchcovské Barbory. Dva hastrmani se spolu přeli o ženu. Láska ale zvítězila a tovaryšovi se za jeho pomoc dostalo odměny. Mohl tak vykonat své mistrovské dílo, které dodnes najdete v duchcovském zámku.
Zajímavosti o hastrmanech v Krušných hrách
Hastrmani, žijící v horských jezírkách i v rybnících pod horami bývali v pohanských dobách usmiřováni zvířecími oběťmi – koňmi, krávami, ovcemi, černými kozly, černými prasaty, černými kohouty, husami, kachnami, rybami někdy jen kousky chleba s máslem nebo vínem, tím se mělo předejít tomu, aby vodník netopil lidi. Aby vodník nerozbořil hráz, zakopávala se do ní koňská hlava. Díky archeologovi Zdeňku Váňovi víme, že podobný zvyk je doložen i v Zabrušanech u Duchcova. Vodníci se prý v Krušných horách zjevovali někdy v podobě rybáře jindy bílého koně. Mimo vodníků a dalších nedefinovatelných démonů obývaly rybníky a jezera Krušných hor a Podkrušnohoří také vodní ženušky.
Jedna strašidelná příhoda byla zaznamenána nedaleko Scheibenbergu. Na cestě do Elterleinu byl jeden rybník obývaný démony. Jednou v době senoseče roku 1644 se strhla taková vichřice, že vzedmula stříkající vodu v rybníku tak vysoko, jako kdyby se v něm prali dva koně. Proto se vesničané báli jet pro obilné snopy, zlí duchové však vylétli z vody a hráli si se snopy v povětří, přelétli celé pole a vzali s sebou všechny špičky stromů.
O jednom krušnohorském jezeru se zas vyprávělo, že když šel v dobách třicetileté války okolo jakýsi pocestný jménem Veit Vogel, slyšel prý z jeho hlubin zřetelný výskot, křik hru na housle a na píšťaly, že to vypadalo tak jakoby se pod hladinou odehrávala nějaká hostina.