U Měděnce můžete dodnes potkat Měděnou pannu. Dívku krásnou, až se tají dech. Jestli ji potkáte, neudělejte stejnou chybu, jako mládenec z našeho příběhu.
Lidé se obyčejně hrnou tam, kde se něco děje, aby jim nic neušlo. Jeden mladý chasník z Perštějna se hnal k muzice až do Klášterce, co leží nad řekou Ohří. Na rozcestí, kde odbočuje cesta k hornickému městečku Měděnci, stával vysoký topol. Chasník právě dobíhal na rozcestí, když se pod topolem objevila krásná panna. Vítr jí povíval hedvábnou suknicí, až zašustila jako staré suché listí.
,,Kudy se jde do Klášterce?" ptala se mládence zpěvavým hlasem. Měla na sobě bílé šaty, punčochy i šátek přes ramena. Celá byla bílá, jen vlasy spletené do vysoké korunky se jí leskly jako pravé zlato.
,,Tudy!" ukázal chasník a nemohl se na panu vynadívat. ,,Já tam jdu k muzice. Jestli chceš, můžeš jít se mnou. Když půjdeme spolu, cesta nám rychleji uběhne."
,,Ráda s tebou půjdu, chasníku! Je to ještě daleko?"
,,Neboj se, panenko, do oběda tam určitě budeme," povídal chasník zvesela a podal jí ruku.
Když se dotkl její dlaně, trochu se ulekl. Panna měla ruku chladnou, jako by byla z kamene. Jiskrné oči jí však ve tváři tak hořely, že úplně chasníka pobláznily. Tak ti dva mladí šli spolu, a čím blíž byli městu, tím více se krásná panna natřásala a přitom švitořila jako pěnice. Chasník na ni pořád hleděl a obával se, že ho brzy opustí.
,,V panském pivovaru je prý dneska muzika," vyhrkl nečekaně. ,,Nechceš se tam jít podívat?"
,,Co bych s tebou nešla," odpověděla mu panna. ,,Já ráda tancuju a u muziky už jsem sto let nebyla."
,,A nebudou tě vaši hledat, když nepřijdeš včas domů?"
,,Nedělej si zbytečné starosti, mládenče! A raději si pospěšme, ať jsme tam co nejdříve."
Chasníkovi spadl kámen ze srdce. Krásná panna se mu už nezdála tak chladná jako zpočátku. Bledé tváře jí zrůžověly a rty teď měla jako růžové poupě.
V panském pivovaru už muzikanti vyhrávali zvesela. Chasník se rozhlédl, v koutku našel místo a tam si s pannou na chvíli sedli. Když k němu přišel hospodský, poručil si dva džbánky piva, jeden pro krásnou pannu a druhý pro sebe.
,,Chceš dva džbánky, máš je mít," povídal hospodský, ale díval se na chasníka trochu udiveně.
Krásná panna byla hovorná, ale o sobě toho mnoho neřekla. Povídala a povídala a jen tak na okraj, když se chasník už podruhé ptal, odkud je, řekla, že z Měděnce. Když se chasník s pannou trochu napili, aby zahnali žízeň, dali se do tance a tancovali nejlépe ze všech. Alespoň chasníkovi se to tak zdálo a byl šťastný jako ještě nikdy v životě. Tancovali dlouho a oba se zvesela smáli.
Tu chasníka někdo zastavil a zaklepal mu na čelo.
,,Chasníku, měl bys už jít domů. Pořád tu sám poskakuješ a vyvádíš jako blázen, až to není hezké. Honem běž domů, jinak přijde náš rychtář s biřici a zavře tě do šatlavy," povídal mu hospodský a tlačil ho ke dveřím. Chasník se mu z rukou vyškubl a dal se do smíchu.
,,Co je to za hloupou řeč? Vždyť já tu mám dneska nejhezčí holku za tanečnici. Jen se na ní podívejte! Nožky má hbité jako srnka, oči jako dvě hvězdičky a tváře jí zrůžověly do červánků."
Když to na celou hospodu vykřikoval, krásná panna se na něho přitom pořád usmívala. Ale hospodský přivolal na pomoc několik sousedů, ti vzali chasníka mezi sebe, vyvedli ho až za město a tam ho nechali chladné noci napospas.
,,Co tomu říkáš, ty má panenko? Tak já jsem prý hlupák, kterému se to všecko jenom zdálo."
,,Nenaříkej a pojď! Domů máme ještě kus cesty," řekla panna a vzala ho za ruku. Mluvila s ním tak hezky, že si dal od ní říci a poslušně šlapal silnicí.
Když se přiblížili až k tomu známému rozcestí, chasník začal najednou hrozně litovat, že se s ní musí rozejít. Panna se ale jen usmívala. Když se zastavili pod tím starým topolem, sama ho tam objala a na ústa políbila. Chasník byl v sedmém nebi a chtěl ji požádat, aby se stala jeho ženou. Tu najednou se od Měděnce valila k nim veliká ohnivá koule, rachotila, hřměla, až z ní šel strach.
Panna se k chasníkovi přitiskla a prosila:
,,Drž mne a nepouštěj! Čistá láska všecko zlé mine."
On ji poslechl, pevně ji objal v náruči a tu vidí, jak je ta hrozná koule míjí a utíká rovnou k řece Ohři. Už myslel, že všecko zlé mají za sebou, když tu se k nim žene velký černý pes se strašlivým štěkotem.
,,Drž mne a nepouštěj!" prosila ho panna podruhé. „Čistá láska všechno zlé mine."
Chasník se sice vyděsil, ale černému psu, který byl jako tele veliký, neustoupil. S pannou v objetí se přitiskl ke štíhlému topolu a doufal, že to psisko poběží jinam. A tak se také stalo.
Sotva černý pes odběhl, ozvalo se strašlivé mručení. Chasník se honem ohlédl a tu zahlédl ve svitu měsíce obrovského medvěda, jak se k nim hrne.
,,Drž mně a nepouštěj! Čistá láska všechno zlé mine. Jestli se mnou tu hrůzu přežiješ, vysvobodíš mne ze zakletí a já se ti pak bohatě odměním," řekla krásná panna a celá se třásla strachem.
Co však byla platna její prosebná slova, když náš chasník nebyl žádný hrdina. Medvěd nedaleko nich zabručel a on prudce pannu od sebe odstrčil. Potom vylezl na topol, tam se schoval mezi větvemi a čekal, co se dole bude dít.
Medvěd zatím doběhl k panně, uchopil ji do náruče a odnášel po cestě k Měděnci. Krásná panna žalostně naříkala a kvílela, její nářek se podobal divému větru. Chasník se za ní díval a třásl se hrůzou, div nespadl z topolu, jak se bál.
,,Co si já nešťastná počnu? Když jsi mne opustil, musím zase dalších sto let čekat na vysvobození."
Medvěd s pannou zmizel, ale chasník seděl na topolu až do druhého dne a přitom oka nezamhouřil.
Když už svítalo, jel kolem forman s vozem. Chasník honem slezl dolů a prosil ho, jestli by ho nesvezl do Perštejna. Forman byl dobrák a pozval ho k sobě na kozlík. Cestou se ptal, kde chasník byl, a ten mu všecko pověděl.
,,Chlapče, tos udělal velikou chybu," řekl mu na to. ,,To nemohla být žádná jiná než Měděná panna. Já ji nikdy neviděl, ale slýchám o ní všelicos vyprávět. Je prý zakletá v Měděné horce, a kdo ji jednou vysvobodí, bude nejbohatším pánem v Krušných horách. Ona totiž v tom vrchu hlídá veliké poklady. Málokomu se ale ukáže, proto se nediv, že ji v Klášterci nikdo neviděl s tebou tancovat."
Chasník byl z jeho povídání celý zkoprnělý. Do řeči už mu vůbec nebylo, když si uvědomil, že ze strachu a z hlouposti přišel nejen o krásnou Měděnou pannu, ale s ní i o veliké jmění. A do smrti na to jejich setkání potom vzpomínal, ale Měděnou pannu nikdy už nespatřil a žil vždycky jenom v chudobě.