Dlouho jsem chodil kolem tohoto stromu bez povšimnutí, až jsem si jednoho podzimního dne všimnul, že je něčím zvláštní... Je to tajemný strom. Strom mi vrtal v hlavě tolik, že jsem se rozhodl u něj založit keš.

Tedy ve skutečnosti není ani tak tajemný jako vzácný. Právě proto pro mě dlouho zůstávalo tajemství, k jakému druhu tento výstavní jedinec patřil. Opatřil jsem si fotografie jeho listů a plodů a rozeslal je známým se sklonem k botanice (včetně učitelů přírodopisu) vše s cílem dopátrat se k onomu záhadnému druhu.

Už jsem skoro ztrácel naději, že mi to podaří. Pomalu jsem se smířil s tím, že zde založím keš o záhadném stromě a budu doufat, že mi ho nějaký v botanice zběhlý kačer určí. Až mě přišel spásný email: „Je to ořešák černý.“ Záhada (ne hlavolamu, ale stromu) tedy byla rozluštěna! Tedy doufám.

Toto jsem si k ořešáku černému našel:

Ořešák černý (Juglans nigra L.) je statný strom, který jako solitér dorůstá výšky 25 až 40 metrů a 15 až 25 metrů do šířky.

Má tmavou rozbrázděnou borku, listy lichozpeřené s 5–10 jařmy, 30–60 cm dlouhé, lístky dlouze zašpičatělé a po okraji jemně pilovité. Strom je jednodomý, samčí květy (jehnědy) až 12 cm dlouhé, samičí květy po 2 až 5 na koncích mladých výhonků. Plody jsou zelené, kulovité, 4 až 6 cm v průměru a voňavé.

Jádra plodů ořešáku černého jsou jedlá.

Ořešák černý pochází z východní části USA, odkud byl v 17. století dovezen do Evropy a občas pěstován v zámeckých zahradách. V Česku byl poprvé zaznamenán roku 1835 v pražské Královské oboře. V současnosti nejmohutnější exemplář tohoto druhu v Česku roste v zámeckém parku v Kvasicích (Ořešák v Kvasicích). V posledních letech se běžně vysazuje v parcích jako ozdobná dřevina. V našich podmínkách je odolný vůči mrazu.

Zdroj: Wikipedie: Ořešák černý, [https://cs.wikipedia.org/wiki/O%C5%99e%C5%A1%C3%A1k_%C4%8Dern%C3%BD]

Pokud se autorka výše zmíněného emailu spletla a jedná se o jiný druh stromu, nestyďte se mě upozornit v logu. Budete pochváleni před nastoupenou jednotkou v listingu!

Ke keši:

Krabička je snadno přístupná hned vedle cesty vedené jako zelená turistická značka. Než jsem se rozhoupal kešku konečně založit, se v okolí objevily kešky série Železnohorská padesátka. Pokud tedy půjdete po zelené TZ budete mít co lovit.

Po lesních a polních cestách se dá přijet autem až přímo ke keši, ale doporučuji jít pěšky nebo na kole.

Pozor: