Skip to Content

<

Mesto dvou muzei

A cache by Zahonkovi Send Message to Owner Message this owner
Hidden : 07/26/2016
Difficulty:
2.5 out of 5
Terrain:
2.5 out of 5

Size: Size: small (small)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Related Web Page

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:

Jednoduchá mysterka s procházkou na cca 30 až 40 minut včetně zpáteční cesty. Lze vhodně lovit společně s nedalekým Rytířovým pokladem. V takovém případě začněte s luštěním této a paralelně pokračujte. ;) Keška není na úvodních souřadnicích, jak už to u mysterek bývá. Stejně tak lze přeskočit většinu textu a rovnou číst poslední kapitolu.




(kostel sv. Ottona)

Počátky Deštné

Údobí trvalého osídlení Deštné je možno posunout do druhé poloviny 12. století. Kolonizační vlna zavedla do zdejší krajiny německé kolonisty, kteří zde založili kostel zasvěcený svatému Ottonovi, bamberskému biskupovi; bylo dokončeno dispoziční řešení tržiště (náměstí,  "rynku")  a  navazujících  ulic. Kostel sv. Ottona je v kamenné románské stavbě připomínán roku 1250.

První zachovalý písemný dokument o Deštné je darovací listina Oldřicha z Hradce z 25. 7. 1294. Původní  majitelé Deštné, Vítkovci – páni z  Hradce, prodali obec v roce 1364 bratrům z Rožmberka, od nichž pochází také městský znak. Městečko Deštná bylo téměř na dvě století  připojeno k choustnickému panství.  

Od Rožmberků až k velkému požáru


(Petr Vok z Rožmberka)

Do  počátku  rožmberské  vlády  je  možné  klást  stavbu  gotického  presbytáře  kostela,  jak  se  zachovala  dodnes. Dobytčí  trhy  zřejmě  vynášely,  takže  se  Deštná  rozrůstala  a  stala  se  městečkem.  Předhusitské  období  se  sociálními  nepokoji  zasáhlo  i  rožmberské  statky  na  Deštensku.  Mladý  Oldřich  z  Rožmberka  ve  snaze  otupit  revoluční  hnutí  vydává  r.  1418  řadě  měst  a  obcí  včetně  Deštné  právo  volného  odkazu  majetku  obyvatel.  V  tomto  privilegiu  je  Deštná  nazývána  městem  a  dostala  také  právo  pečetit  své  listy  pečetí  se  znakem  rožmberské  růže  (červená  růže  ve  stříbrném  poli).  Tento  znak  si  Deštná  podržela  dodnes.  Červená  rožmberská  růže  je  i  na  praporu,  který  obci  Deštná  potvrdil  v  roce  2000  Parlament  ČR.

Za  husitských  válek  byla  Deštná  vypálena  a  došlo  k  poklesu  počtu  obyvatel,  obchodu  i  řemesel. V  roce  1531  získali  deštenské  zboží  do  zástavy  páni  z  Jindřichova  Hradce,  ale  v  r.  1581  Petr  Vok  z  Rožmberka  městečko  Deštnou  vyplatil  a  opět  připojil  k  choustnickému  panství.  Z  této  doby  je  zmínka  o  znovuvystavění  vyhořelé  deštenské  radnice  (dnes  budova  základní  školy).

R.  1596  poslední  Rožmberk  Petr  Vok  prodal  městečko  Deštnou  s  kostelem,  vsí  Březinou  a  Višňovou    a  lesem  s  názvem  Hora  nad  Deštnou  Vilému  Ruthovi  z  Dirného.  Vilém  Ruth  rok  nato  koupil  od  Jana  Káby  z  Rybňan  Novou  Lhotu  s  kostelem  sv.  Trojice,  Novým  Dvorem,  chalupami  pod  Vícemilí  a  Jižnou  a  spojil  všechno  v  nové  panství  Nové  Lhoty  Červené.  Deštná  pak  měla  vrchnostenský  úřad  až  do  roku  1848  v  zámku  Červená  Lhota.

Po  bitvě  na  Bílé  hoře  však  mu  byl  pro  jeho  náboženské  smýšlení  (nebyl  katolík)  jeho  majetek  zabrán  vrchním  velitelem  císařského  vojska  v  jižních  Čechách  donem  Baltazarem  de  Maradas  a  celé  panství  bylo  později  prodáno  císařskému  rytmistrovi  veliteli  jindřichohradecké  posádky    Italovi  Antoniu  de  Bruccio.  Bruccio  se  hodně  staral  o  rozkvět deštenských lázní (u silnice směr Kamenice nad Lipou).

Po smrti Antonia  de  Bruccio  koupil  červenolhotecké  panství  hrabě  Vilém  Slavata  z  Chlumu  a  Košumberku  a  pán  na  Jindřichově  Hradci. Slavatové  obdarovali  Deštnou  rozmnožením  trhů,  právem  prodeje  soli,  výčepu  vína  v  radním  domě,  roku  1687  také  financovali  stavbu  deštenské  kostelní  věže.

R.  1693  zdědila  panství  dcera  Ferdinanda  Viléma  Slavaty  Marie  Terezie,  později  provdaná  za  hraběte  Arnošta  Fridricha  Windischgreatze. V  majetku  Windischgreatzů  bylo  panství  Červená  Lhota  a  tedy  i  Deštná  do  roku  1755,    kdy  jej  v  dražbě  koupil  František  de  Paula,  svobodný  pán  z  Gudenus.

V  roce  1774  utrpěla  Deštná  pohromu  velikým  požárem,  kdy  vyhořela  velká  část  městečka  s  radnicí  a  kostelem.  I  zvony  se  rozlily  a  shořely  matriky  a  velká  část  městského  archivu. Ten  v  r.  1796      prodal  Červenou  Lhotu  a  statky  Chválkov  a  Hojovice  Ignáci,  svobodnému  pánu  Stillfriedovi,  který  sem  přišel  ze  Slezska.  Přivezl  si  sebou  Jiříka  Klika,  předchůdce  zdejší  provaznické  rodiny  Kliků  a  sluhu  Vilhelma,  který  měl  své  potomky  ještě  v  nynější  Lipovce.  Stillfried  bydlel  na  Novém  dvoře  a  založil  vesnici  Stillfriedov,  nynější  Lipovku.  Traduje  se,  že  své  milenky  provdal  za  selské  synky  a  usadil  je  v  této  vesnici.

Od válek až do současnosti




Ve  druhé  polovině  19.  století  se  i  v  Deštné  postupně  rozvíjí  obchod,  živnosti  a  jsou  zakládány  různé  spolky  -  divadelní,  hasičský,  čtenářský.  V  celém  regionu  známé  jarmarky  a  trhy  soustřeďovaly  do  obce  množství  zájemců  a  přispívaly  k  obživě  obyvatel  městečka.

První  světová  válka pak byla  obdobím  velké  bídy  a  strádání,  padlo  v  ní  55  deštenských  mužů.

Vyhlášení  samostatnosti  Československa  skončilo  s  třistaletou  vládou  Habsburků;  v  našem  kraji  ale  nebyly  vytvořeny  podmínky  pro  rozvoj  výroby  a  zaměstnanosti.  Námezdně  pracující  hledali  obživu  v  průmyslových  krajích  i  v  zahraničí. Dramatické  dny  konce  války  a  příchod  Rudé  armády  (10.5.1945)  zachytil  ve  své  publikaci  "Deštná  ve  dnech  květnové  revoluce"  zdejší  rodák  profesor  dr.  Josef  Klik.  Na  pomník  padlých  na  náměstí  přibyla  ke  jménům  z  první  světové  války  jména  dalších  obětí. Zchudlé  Deštensko  opět  nedostalo  podporu  k  řešení  místní  zaměstnanosti;  stovky  obyvatel  přesídlily  do  pohraničí  a  průmyslových  středisek,  další  desítky  dojížděly  za  prací  do  okolních  měst.

Od  padesátých  do  osmdesátých  let  se  výrobní  prostředí  nezměnilo.  Protože  se  nezměnila  ani  vybavenost,  počet  obyvatel  dále  klesal.

Po  roce  1989  dostali  v  restituci  potomci  bývalého  rodu  Řezníků  provozovnu  sodovkárny.  Výrobnu  přestavěli  a  nazvali  novým  jménem  Fontea  a.s.  

Zklamání  přinesl  rok  2003,  kdy  majitelé  postupně  zastavili  plnění  limonád  do  tradičních  skleněných  lahví  a  přenesli  výrobu  do  Veselí  nad  Lužnicí,  kde  začali  s  plněním  do  lahví  PET. Deštenská  výrobna  byla  uzavřena  a  prodána,  o  práci  tím  přišlo  30  lidí.

Město dvou muzeí


(memoriál v leteckém muzeu)

V  roce  1998  otevřel  poslední  potomek  slavného  provaznického  rodu  pan  Karel  Klik  v  prostorách  svého  domu  unikátní  Provaznické  muzeum,  které  je  jediným  svého  druhu  v  Čechách  a  těší  se  stále  velkému  zájmu  návštěvníků.

Expozice Leteckého muzea, kterou vytvořili členové Klubu historie letectví (dále KHL) v Jindřichově Hradci v objektu bývalého kina města Deštná, vznikla o několik let později. Součástí muzea je ojedinělá "pietní místnost", ve které najdete nejen velkoplošnou fotografii největšího čs. vojenského hřbitova ve Velké Británii v Brookwoodu, ale především seznamy všech našich padlých válečných letců a prstě z jejich hrobů, které ze svých třináci zahraničních expedic po Evropě přivezli členové KHL.

(Převzato z oficiálních stránek města Deštná, upraveno a kráceno)

A jak najít keš

Úvodní souřadnice vás zavedou na místo, odkud je vidět jak místo na zaparkování, tak i upoutávka na letecké muzeum. Na této straně ulice je třeba zahájit cestu. Návštěva muzea samozřejmě není povinná, ale je nanejvýše doporučená. Od vchodu pokračujte po chodníku dále na jihozápad. Na protější straně ulice se brzy ukáže provaznické muzeum. Na chvíli odolejte zvědavosti a popojděte po chodníku ještě pár kroků. Hledejte básníka.

Zajímá vás:

Počet písmen "O" v celém nápisu na jeho památku = A

Poslední dvě číslice v jeho roce narození = BB

Poslední číslice v datumu úmrtí = C

Počet písmen "U" v celém nápisu na jeho památku = D

Vydejte se k provaznickému muzeu. Zde se můžete nejen zúčastnit prohlídky, ale také pohodlně posadit na schody a počítat. Nepotrvá to dlouho. Souřadnice jsou:

N 49° 15.A(BB/2)'

E 014° 55.CD(A-1)'

A odtud vzhůru dolů! Ale pozor - autem tam nejezděte. To, co vypadá u finálky jako parkoviště, je soukromý pozemek a majitel není zrovna příjemný, když se mu na pozemku parkuje. Lepší je to vzít pěšky, za pomoci navigačního waypointu.

Additional Hints (Decrypt)

cbq iryxlz xberarz fgngarub fgebzh cne zrgeh bq ibql

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)



Return to the Top of the Page

Reviewer notes

Use this space to describe your geocache location, container, and how it's hidden to your reviewer. If you've made changes, tell the reviewer what changes you made. The more they know, the easier it is for them to publish your geocache. This note will not be visible to the public when your geocache is published.