Ve středním Povltaví se po obou stranách řeky vždy těžil kámen a před vybudováním vltavské kaskády byl díky snadné vodní dopravě splavován na vorech dolů po řece. Na levém břehu řeky bylo mnoho lomů směrem na Dobříš – Hříměždice,Vestec, Něčín a další, dnes již zaplavené lomy hladinou Slapské přehrady. Na druhém břehu Vltavy mnoho kamenolomů kolem Sedlčan . Jde o díla na Hojšíně, Solopyskách, Deštnu, Vápenici, Kosova Hora, Bořená Hora, Šebáňovice, Vrchotovy Janovice až po Miličín. Jižněji, výše proti proudu, v místech přehrady Orlík se také všude těžil kámen. Příkladně lomy v Kozárovicích a na protějším břehu kolem Krásné Hory. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století se Praha začala rychle rozrůstat a po velké povodni v roce 1895 velkoryse budovat vysoká vltavská nábřeží z žulových kvádrů. Spotřeba kamene byla obrovská a kamenolomy rostly jako houby po dešti. Tento růst zastavila ve třicátých letech hospodářská krize a také změna technologií staveb, která začala využívat hlavně beton a místo dlažebních kostek asfalt. Mnoho lomů v této době zaniklo a již nebylo obnoveno. Částečné oživení nastalo po druhé světové válce, ale v sedmdesátých letech, díky malé poptávce po kameni a nedostatku pracovníků ochotných tuto velmi těžkou práci vykonávat, byly lomy opět opuštěny. Poslední zvýšení zájmu o těžbu bylo hlavně v devadesátých letech, kdy restituované nebo zprivatizované lomy díky levné pracovní síle z Ukrajiny a levné dopravě, dodávaly žulu do zahraničí. Zvýšené ceny dopravy a energie v posledních letech opět způsobily zavírání mnoha lomů. (http://www.mersores.cz/Sedlclomy.htm)
Lomy mezi Bučily a hotelem Mana se zdají být dávno opuštěné. V poslední době se ale těší zájmu příbramských lezců, zatím zde vzniklo pouze několik cest v žule horší kvality. Nachází se zde 12 lezeckých cest, které tu nasázela příbramská parta kolem Franty Mezery alias Algeny. Viz horoprůvodce Vltavská žula. Hezké cesty, již zbavené lámavých chytů, jsou na stěně Kotlík, ostatní cesty jsou ještě dosti lámavé. Vzhledem k výšce a rozsáhlosti ale lze očekávat, že cest bude přibývat. V lomech dodnes stojí starý srub, kde se případně můžete schovat před deštěm. Každým rokem je ale v čím dál horším stavu. Je tu i ohniště. Jedná se o romantické zákoutí s pěkným výhledem na Vltavu. Při hledání kešky věnujte zvýšenou pozornost terénu. Lomy nejsou oploceny a po neopatrném překročení okraje vás čeká až 30ti metrový pád. Keš je umístěna v lehce dostupném terénu, není to ale, dle mého názoru, místo pro hledání s malými dětmi. Lokalita se nalézá pár set metrů od osady Bučily. V létě je v Bučilech dobré koupání, naproti trčí z řeky hříměždické skály. Od lomů je výhled na okrajové chalupy Hříměždic na druhém břehu řeky.
Cesta ke kešce směrem od hotelu Mana: Po silnici č. 18 (Příbram - Sedlčany) až ke zdálky viditelnému bílému hotelu Mana. Zde se dá poblíž parkovat. Po modré značce lesem asi 10-15 minut volnou chůzí až do místa, kde cesta prochází krátkým výrazným úvozem a podél jsou kamenné zídky. Vlevo ke hraně svahu, kde se nachází soustava opuštěných lomů nad řekou.
Ceste ke kešce směrem od cesty Líchovy-Bučily: Po silnici č. 18 (Příbram - Sedlčany) až k odbočce na Líchovy, po cca 100 m odbočte do leva směrem na Bučily. Po cca 1 km se doleva vine modře značená lesní cesta. Zde zaparkujte a po cca 200 m odbočte z modře značené cesty do lesa doprava ke kešce.
Ke kešce nevede žádná pěšina, jdete čistě borovým lesem, takže na své si mohou přijít i houbaři. Pokud stojíte čelem k řece, jděte více vlevo, tam je cesta k patě lomů i ke kešce snazší a bezpečnější.