Dražůvky
Dražůvky leží na úpatí Ždánického lesa, 8 km západně od Kyjova.
Dnešní obec je pozůstatkem středověkého městečka jménem Dražovice. První ověřitelná písemná zmínka se vztahuje k roku 1340, kdy byl majitelem Bruno z Dražovic. Od roku 1341 se majitelé panství střídali, až je v roce 1598 koupil Oldřich z Kounic a po bitvě na Bílé Hoře se dostaly jako konfiskát do vlastnictví Liechtenštejnů. Tak to zůstalo do roku 1848.
Dražovice byly už ve 14. století nazývány "starobylým" městečkem. Měly právo výběru mýta na přiléhající uherské stezce a vládl v nich čilý obchodní ruch. Měly také právo trhové, právo hrdelní, stála zde tvrz, kostel, fara, mlýn, hospoda a hospodářský dvůr. Ze středověku je známo 6 rybníků, které se na dražovském katastru nacházely. Dražovští obyvatelé měli své povinnosti - v podmáčené krajině udržovat sjízdné cesty (z výtěžku mýtného), v neklidných dobách chodit hlídkovat na kopec Strážný a výstrahu před nebezpečím předávat dále do vnitrozemí.... Po relativně klidném 14. století přišla zkáza. Nejdřív války husitské a potom česko-uherské mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem. Městečko bylo poničeno tak, že jeho jméno bylo změněno na zdrobnělinu Dražůvky (píše se tak v r. 1464). Postupně se dařilo následky válek odstraňovat a městečko začalo znovu vzkvétat. Na počátku 17. století se zde dařilo chovu dobytka, užitek přinášely vinice, louky, lesy a rybníky. Byla postavena cihelna. Po stránce náboženské byly majitelé panství velmi tolerantní, žila zde komunita českých bratří. Do tohoto příznivého stavu krutě zasáhla třicetiletá válka. Městečko se stalo obětí drancování všech armád, které táhly krajem. Šířil se mor a jiné nemoci. Někteří usedlíci odešli, jiní byli zajati, zemřeli na následky chorob nebo byli vojáky zabiti. Zkázu dovršili Švédové, kteří po neúspěšném obléhání Brna jižní Moravu srovnali se zemí. Následky byly strašlivé. Ještě v roce 1656 žilo v Dražůvkách pouze 14 "osedlých", většina statků byla pustých a půda ležela ladem. Zanikla tvrz, kostel i fara. Tyto objekty nebyly už nikdy obnoveny. Postupné znovuosídlování trvalo až do konce 18. století, ale původní velikosti nebylo dosaženo, z městečka se stala vesnice. Ještě jednou byly Dražůvky vydrancovány, a to francouzskou armádou roku 1805 po bitvě u Slavkova.
V roce 1891 byl vypuštěn poslední rybník. Měl rozlohu 18,5 ha a zároveň s ním zanikl také starý mlýn z 16. století. V roce 1889 začalo vyučování v nové místní škole, které skončilo v roce 1974, a budova školy byla přestavěna na Mateřskou školu, která je v ní umístěna dodnes. V roce 1892 byla postavena kaplička na návsi. Velkým modernizačním přínosem pro celý kraj byla železnice Čejč-Ždánice, která zahájila provoz v roce 1908 a roku 1998 tudy projel poslední osobní vlak. V roce 2006 byla trať zrušena i pro nákladní dopravu. Autobusová doprava začala přes Dražůvky jezdit v roce 1922. Převratné změny a události ve 20. století způsobily odliv obyvatelstva. Nejprve těsně po 2. sv. válce odešli někteří osídlovat pohraničí, v padesátých letech začali hlavně mladí lidé odcházet za prací do měst.
V roce 1976 byly Dražůvky administrativně přiděleny pod MNV Archlebov, od roku 1992 jsou opět samostatné. V současné době má obec necelých 300 stálých obyvatel. V obci je obchod, Mateřská škola, knihovna a několik zájmových spolků – např. rybáři, myslivci, malá kopaná a FGDD (Francouzské gardové dělostřelectvo Dražůvky). Konají se zde různé kulturní a společenské akce – např. Slet čarodějnic, Grilování u rybníka, Krojované Václavské hody, Sjezd rodáků, Dýňové odpoledne a Zpívání u vánočního stromečku.
Zdroj: Z historie Dražůvek
Cyklostezka
Trvalo téměř deset let, než se po devítikilometrovém úseku místo železniční trati, který spojuje Ždánice a Uhřice, projel první kolař. Plán trasy se začal domlouvat v letech 2006 a 2007, ještě když se tam nacházely kolejnice. Podél trasy stojí pět odpočívadel s lavicemi, stoly a odpadkovými koši. V budoucnu by také měly přibýt informativní tabule.
Zdroj: Hodonínský deník
Kaplička svaté Anny
Kaplička vznikla v roce 1906, stávala za obcí směrem na Želetice. Nechala ji postavil místní obyvatelka jako poděkování za uzdravení. Její stav se zlepšil v nemocnici U svaté Anny, proto boží muka nesou její jméno. V devadesátých letech ji při nehodě zbouralo auto, zůstala po ni jen hromádka cihel. Dražůvky nově postavenou kapličku svaté Anny posunuly o několik desítek metrů blíže k cyklostezce a umístnily k ní informační tabuli. 21. 8. 2016 byla kaplička sv. Anny vysvěcena.
Zdroj: Hodonínský deník