Prijedte se podivat do lesu, ktere jsou bohate jak na houby tak na boruvky. Nachazi se mezi dvema vesnicema Slověnice a Miletín.
Vesnice Slověnice vznikla pravděpodobně ve 13. století kolem nově upraveného gotického kostela sv. Mikuláše a Linharta. Nejstarší vzpomínka na její existenci pochází z roku 1359.Ve středověku zde stávala opevněná tvrz, která však nebyla sídlem samostatného statku, protože Slověnice náležely k lomnickému panství. Lomnice byla majetkem pánů z Landštejna a od konce 14. století českých králů. Slověnická tvrz tedy zřejmě sloužila správním účelům a sídlili na ní purkrabí. Roku 1409 byla tato tvrz zrazena Bradáčem Ptáčníkem a vydána královu odpůrci Erhartovi z Kunštátu, brzy poté tvrz zanikla. Traduje se, že se nacházela v místech, které později zatopil rozšířený .Ve Slověnicích stával také mlýn, pocházející z roku 1359. Od roku 1441 byli lomnickými pány Rožmberkové, kteří připojili Lomnici i Slověnice ke svému třeboňskému panství. S ním pak vesnice sdílela své osudy až do poloviny 19. století.Po zániku vrchnostenského systému správy v polovině 19. století se Slověnice staly samostatnou obcí, roku 1913 byly rozděleny na dvě obce s vlastní samosprávou – Dolní Slověnice a Horní Slověnice, oddělené zátokou rybníka Dvořiště. Podle urbáře z roku 1555 existovalo v Dolních Slověncích 21 poddanských usedlostí, k nimž patřilo dohromady 13 a čtvrt lánu půdy, v Horních Slověncích stál kromě toho v minulosti existoval svobodný statek zvaný Douchovský, který se připomíná již v roce 1557. Roku 1613 jej Urban Doucha prodal Vilému Vrchotickému z Loutkova. Na tomto místě dnes stojí usedlosti č. p. 1 a 2 s objektem považovaným za tvrz. V tomto objektu bylo v osmdesátých letech 20. století umístěno malé venkovské muzeum, které spravoval pan Turinský. V letech 1960 – 1975 tvořily opět společnou samostatnou obec s názvem Slověnice a od roku 1976 náleží k Lišovu.
Počátkem 20. století zde byla zřízena škola, která byla zrušena v roce 1967.
Zdejší kostel býval ve středověku farním, později již Slověnce náležely k lomnické faře a samostatná duchovní správa byla obnovena až roku 1785.
Za 2. světové války byla na okolních pastvinách zřízena letecká střelnice nacistické Luftwaffe, na níž se cvičila kulometná střelba z letadel a shazování betonových bomb na cíl. Na této střelnici byly používány již opotřebované stroje, proto zde docházelo k častým nehodám – jeden střemhlavý bombardovací letoun Junkers Ju-87 „Sluka“ se zřítil přímo do vsi, druhý za jejím okrajem.
Nejvýznamnější slověnickou památkou je kostel sv. Mikuláše a sv. Linharta. Původně gotická stavba z konce 13. století. Nejstarší podobu kostela připomíná presbytář s pětibokým závěrem a opěráky zaklenutý křížovou klenbou. Vnější podobu pozměnila barokní úprava, jejímž výsledkem je volutový štít západního průčelí a věž se zvoncovou střechou. Vnitřek slověnického kostela byl zařízen v průběhu 18. století (oltáře) a 19. století.
Hodnotným příkladem lidové architektury je usedlost č. p. 19 se zdobenými štíty, která je datována rokem 1856. Dále se naskýtá možnost obdivovat hezké lidové statky s branami, zvláště pak č. p. 5 z roku 1878 se sýpkou a krásně obnovené č. p. 7 z roku 1885 s výměnkem z roku 1881. Zajímavé jsou rovněž domy č. p. 10, 17 a 21 z roku 1868.
Technickou památkou je silniční hráz se dvěma kamennými mostky přes zátoku rybníka Dvořiště, která spojuje Dolní Slověnce s Horními. Tato hráz byla pravděpodobně zřízena v první polovině 19. století, kdy nahradila dosavadní přívoz. Kamenný mostek, který je blíže k Dolním Slověnicím byl po povodni ve dvacátých letech 20. století přestavěn. Lípy vysázené na hrázi pocházejí z roku 1907.
S Horními Slověnicemi sousedí na jižní straně ještě víska Sádek, kdysi též zvaná Sádky. Tato víska vznikla již v roce 1359, později její část zpustla. V Sádku byly v roce 1555 4 poddanské grunty.
„Dolní“a „Horní“ Miletín. Roku 1376 bratři Rožmberkové věnovali osadu Miletín třeboňskému augustiniánskému klášteru, v dochovaných písemnostech se píše spíše o Miletínu Horním nazývaném též Malý Miletín. První písemná zmínka o existenci Horního a Dolního Miletína pochází z listiny Karla IV. ze 6. května 1378, která uvádí mezi vesnicemi zastavenými Janu z Leuchtenberka také ves Miletín – v tomto případě šlo pravděpodobně o Miletín Dolní. Později se obě vsi staly součástí panství Třeboň a jeho majitel Jan z Rožmberka zastavil platy miletínských poddaných v roce 1458 Hanuši Gnauerovi.
Miletín značně utrpěl na začátku třicetileté války v souvislosti s průtahy vojsk a obléháním Třeboně. Po polovině 17. století zde hospodařili poddaní Jakub Šafář, Martin Křížek, Jan Vančura a Martínek, zatímco dalších pět gruntů bylo pustých (Valentovský, Klomfarovský, Cicvárovský, Holických a Kašparovský). V Horním Miletítě byl sedlák Zikmund Kříž, chalupník Martin Kafka, krejčí Jakub, podruh Tomáš na chalupě pana purkrabího a stál tu také dvůr pana purkrabího.
Školou náležel Miletín původně do Lišova, ale od roku 1774 do Štěpánovic. Farou patřil Horní Miletín ke Štěpánovicím a Dolní k Lišovu.Před první světovou válkou probíhala v okolí Miletína letní cvičení polního dělostřeleckého pluku č. 24 z Českých Budějovic v ostré střelbě. V roce 1922 byl v Miletíně založen sbor dobrovolných hasičů, roku 1956 vzniklo v obou Miletínech Jednotné zemědělské družstvo, sloučené roku 1961 s JZD Lišov.Od poloviny 19. století byl celý Miletín součástí obce Dunajovice a v roce 1921 se osamostatnil. Roku 1960 došlo k úřednímu zrušení rozlišovacích přívlastků Dolní a Horní, takže obec se jmenovala Miletín. V roce 1964 připadla obec administrativně k Lišovu.
Pro Dolní Miletín je typická rozvolněná řadová zástavba po jedné straně cesty nad mělkým potočním údolím.Je zde zachováno několik , např. usedlost č. p. 8 a 9 (z části dokonce č. p. 7, 10, 11, 12, 13, 17)Uprostřed vsi stojí novodobá sloupková zvonička, na severním konci jsou kamenná boží muka.
V Horním Miletíně je dominantou návesní kaple, která byla vysvěcena roku 1908. Před ní stojí pomník padlých v první světové válce.
.GPS souřadnice jsou nepřesné a proto prosím lidi, aby četli HINT.
Keš prosím pečlivě zamaskujte jak byla!!!