Divoká prasata
Divoká prasata jsou jedním z klasických obyvatel našich lesů. I když byla za Marie Terezie téměř vyhubena a žila jen v oborách, následně se hlavně po druhé světové válce opět rozšířila tak, že v současné době jsou významně přemnožená (údajně jich je třeba odstřelit cca 300 tisíc kusů). Hlavním důvodem přemnožení je to, že nemají přirozené nepřátele a mají dostatek všeho, co k životu potřebují. Živí se totiž nejen bukvicemi, žaludy, kaštany, ale i bramborami, kukuřicí a dalšími zemědělskými plodinami, čímž škodí zemědělcům. Nepohrdnou ale ani hlodavci, hmyzem a mršinami.
Divoká prasata žijí v tlupách s výjimkou starších samců (kňour), kteří žijí vyjma období říje samotářsky. Klasická doba páření probíhá u divokých prasat v období mezi listopadem až lednem, selata se rodí mezi březnem a květnem. V současné době však díky dobrým podmínkám období páření i rození selat probíhá v průběhu celého roku. Samice (bachyně) rodí 2 až 12 selat, která mají na sobě známé pruhy.
Prase divoké je nočním tvorem, přes den prasata odpočívají v hustých houštích a porostech. Jsou přirozeně plachá, a tak se netřeba příliš bát setkání s nimi – pokud mají možnost, určitě se vám vyhnou. Jediným rizikem je, pokud jsou překvapena a cítí se ohrožena, pak se může stát i to, že zaútočí (zejména pak bachyně se selaty). Při takovém setkání není vhodné se otočit a utíkat, tím ukážete, že jste snadný cíl a navíc nevíte, co se za vámi děje. Lepší je proto pomalý ústup čelem ke zvířeti. Pokud ale zvíře útočí, s couváním nevystačíte a je třeba se uchýlit ke klasickému rychlému lezení na strom :o)
O kešce
Keška věnovaná divokým prasatům se nachází v nádherné části lesa mezi Luštěnicemi a obcí Struhy. Místní jí říkají Ovčák. Na měkoučkém mechovém koberci si můžete třeba posvačit. Buďte ale potichu, protože zde žijí divoká prasata, která bychom neměli rušit.
Stav okolí k 07/2019
Lesní hospodář letos začal významné čištění lesa (asi kůrovec a hnijící stromy), které zasáhlo významnou část lesa. Někde ku prospěchu výletníků (prořezání a pročištění zarostlých oblastí), jinde jsou to už tak hezké není. Okolí kešky se žel změnilo, takže už to není jako na obrázcích výše - abyste nevážili cestu s falešnými nadějemi, doplňujeme i fotku současnéh stavu.
A na závěr trocha motivační poezie:
Uprostřed Okrouhlíku se pase
velké a špinavé prase,
čuchá tam okolo naší kešky,
ke které jeďte na kole nebo pěšky.
Pokud cestu k cíli chcete znát,
po Karlovské cestě musíte se dát.
A přímo u kešky není louka,
vítr tam nefouká,
ze stromů tam sova houká
a tiše z houští kouká
čuně, co snědlo brouka.
Pod stromy, tam kde je les,
asi již dnes
řešení kešky odhalí
experti znalí i
zajíci neznalí.