Semtín
Někdy ve 12. nebo 13. stol. založil tu vladyka Semta své sídlo, jež po něm nazváno Semtin (tzv. Semtův dvůr), později Semtín. Potomci Semtové vystavěli asi ve 14. stol. tvrz a psali se ze Semtína. Tvrz stávala v místech nynější stodoly při selském statku čp. 17. („U Mařiků"). Vypínala, se na návrší, které se na severní a východní straně dosti příkře sklání k potoku; na straně západní přiléhal ke tvrzi dvorec. Dosud jsou patrny zbytky někdejšího příkopu okolo zahrady blíže okresní silnice a uměle nasypaných valů za stodolou. První ze zdejších rytířů připomíná se Jarek ze Semtína r. 1383, který měl ve svém erbu zlatý škopek na červeném štítě, jako rytíři Škopkové z Bílých Otradovic. Patronem kaplanství v Arnoštovicích byl r. 1391 panoš Reinhart (Reginhard) ze Semtína spolu s rytířem z Heřmanic a se Sádlem ze Smilkova. Roku 1398 sídlil na tvrzi semtínské Jan z Jihlavky, který své manželce Dorotě jistý díl věnoval. Další zprávy máme až z 15.století. Jan ze Semtína zúčastnil se r. 1448 dobývání Prahy ve vojsku Poděbradově, ale tenkráte již nebyl majitelem Semtína. V roce 1473 - 1518 měl Semtín Václav z Olbramovic, zvaný podle tvrze Podolí u Janovic Podolský, r. 1520 Buzek, od r. 1524 Vilem Podolský z Olbramovic a po tomto okolo r. 1541 Adam,. který se uvádí r. 1549 v držení tvrze a statku Podolí do r. 1570. Na konci 16. stol. tvrz zdejší zanikla a zůstal jen poplužní dvůr. Z vesnice patřilo 5 usedlostí ke Tloskovu, ostatní k olbramovickému statku, od r. 1672 k votickému. Ve 2. pol. 17. stol. byl dvůr zrušen; z něho povstaly 3 selské statky: Maříkův, Bouchalův a Lukšův. Zato založen v téže době mezi Tomicemi a Zahradnicemi jiný dvůr, zvaný Nový dvůr semtínský. O tom zmiňujeme se při dějinách obce tomické, k níž patří. V Semtíně bývala panská výsadní krčma, která se při odhadu statku olbramovického r. 1672 připomíná jako pustá. Uprostřed osady stojí u silnice před statkem čp. 17. zajímavá kaplička sv. Prokopa, pocházející z 1. pol. 18. století. Její půdorys má podobu pravidelného šestiúhelníku, ale se stěnami mírně dovnitř prohnutými. Jehlancová a plechem pobitá střecha je zakončena lucernovou věžičkou se zvonkem. Uvnitř je oltářík s obrazem sv. Prokopa. Ve Štítě chalupy čp. 16. je kříž a dřevěná socha Bolestné P. Marie (ze 17. stol.). Také štít statku čp. 1. jest ozdoben pěkně řezanou a polychromovanou sochou Bohorodičky z dob rokoka. Tyto věci patrně pocházejí z některého okolního kostela. Semtínem vede z Olbramovic do Mokřan okresní silnice (z r. 1929). V r.1788 měla osada 12 čís., r. 1843 19 čís. se 143, r. 1920 20 čís. se 121 a r. 1930 také 20 čís. se 111 obyvateli. Jsou tu 2 tesaři, 2 zedníci, hostinec a trafika. K Semtínu patři hájovna čp. 14, Lomy, ležící na kraji lesa, dříve stávala poněkud dále v lese u lomu, od něhož má jméno Lomy.
Mokřany
Dostaly své jméno, jako stejnojmenná ves u Nechvalic, od mokřin, které tu dosud jsou, ale bývaly za starodávna mnohem rozsáhlejší. Jsou vzdáleny sotva 400m severovýchodně od Semtína, k jehož tvrzi a statku patřívaly. Později připadly k panství tloskovskému, k němuž náležely poddanstvím až do zrušení roboty. Za potokem, který tudy od Lomů teče, spatřujeme u lesa starý mezník, na němž je kromě nečitelného nápisu jakýsi znak, patrně některých tloskovských pánů. U Mokřan v lukách prýští železitá voda, vyhlašována již v dávných dobách za léčivou, ba zázračnou. Severozápadně od osady je samota Buda, patřící číslem k Mokřanům. Je to bývalá hospoda, z níž se tu podnes uchovala trafika. Podle lidové pověsti stával u Bud na návrší větrný mlýn, který se jmenoval Beranovský; to by připomínala blízká louka, zvaná ,,Na Beranech".
Mokřany měly s Budami (r. 1843 5 čís. s 29, r. 1920 se 37 a r. 1930 6 čís. se 35 obyv.). Bývala tu kovárna, jež před lety zanikla. Teď je v Mokřanech zedník a pumpař.
Informace čerpány z knihy Sedlčansko, Sedlecko a Voticko autora Čeňka Habarta napsané v letech 1925-1928.