Je všeobecně známo, že Jaroslav Cimrman, byl vynálezcem GPS (viz. vice zde.). Ví se, že náš český (a jistě i moravsko-slezský genius), miloval procházky po Beskydech a i to, že tento bezesporu renesanční myslitel, vždy propagoval kladný vliv turistiky na zdraví obyvatelstva. Co ovšem ví už jen úzká skupinka zasvěcených je, že se právě Cimrman v roce 1897 pokusil na území nedaleké obce Lubno založit první rolnický turistický klub. Tuto organizaci nazval tehdy "Chodským klubem bezzemků", to aby před rakouskou tajnou policií zamlžil nejen jeho dislokaci, činnost, ale i její ryze vlastenecké zaměření.
Tato bohulibá iniciativa mu ovšem přinesla nesmírné zklamání. Tragický nezájem místní vesnické veřejnosti, kterážto se trucovitě odmítla po návratu z celodenních prací v lese účastnit Cimrmanem plánovaných, mnohakilometrových túr, jej ale přivedl k myšlence založit novou hru. Hru, která by líné rolníky k turismu přitáhla. Správně pochopil, že turistika, jako zábava bez intelektuálního náboje, se musí podruhům a pomocným pracovníkům v zemědělství zdát zábavou poněkud plytkou a protože znal pověstnou lakotnost zdejších horalů, pokusil se i to v nové hře chytře využít.
Jeho první pokus s mapami, kde byla zakreslená místa s tzv. poklady, ale nedosáhl valného úspěchu. Nejen, že narazil na negramotnost vesničanů, a to nejen topografickou, ale několik prvních hledačů bylo brzy bdělým rakouským četnictvem v lese, s mapami v rukou, zadrženo a za špionáž odsouzeno k mnohaletým těžkým žalářům. Dalším problémem byla nízká kvalita rakouskouherských map a tedy není divu, že se mu, i doposud nezatčení hledači, často ztráceli. Například, jen pro zajímavost, Lysá hora. byla zakreslena až někde u polského města Bielsko Biała. Přestože první nabarvili dobrovolníci už rok po založení Klubu českých turistů v roce 1889, bylo tehdy turistických značek jako šafránu a zeptat se v mnohonárodnostním Rakousko-uhersku na cestu také nebylo prosté. Například, jestliže jste potkali na cestě Maďara a ptali jste se jej na cestu, je takřka jisté, že z jeho odpovědi „Menj tovább, de az út véget ér, miután három kilométer.”... jste nakonec věděli absolutní prd.
Dalším pokusem zvýšit atraktivitu nové hry bylo využití tzv. revírníků. Revírník umístil někam v lese krabici s pomyslným pokladem, aby pak cinknutím na zvoneček a hlasitým voláním „vpravo/vlevo“, „daleko/blízko“ navigoval lakotou natěšené hráče k cíli. Ale tato inovace narazila nejen na přetrvávající nezájem, ale také na vzteklého polesného Neuwirtha, kterému revírníci plašili zvěř.
Na druhou stranu, díky přátelům ukecaného revírníka Podešvy z Ostravice, dostala hra nový žertovný název „Geo-Ke-Cink“.
Vizionář Cimrman, ale hleděl ještě dál. Již v roce 1898 psal na c.k. ministerstvo námořnictva, aby tam představil svůj nápad k rozšířením své hry s využitím odvážného plánu na postavení 636-ti navigačních námořních majáků, jež by na území českých zemí Moravy a Slezska pomohly dát hře zcela jiný, moderní nádech. Avšak zkostnatělá rakousko-uherská byrokracie, která se již ze zásady českými nápady nezabývala, list založila bez dalšího do archivu.
A tady začíná historiky opomíjený, skutečný příběh založení Geocachingu.
Jednoho pozdního odpoledne v roce 1999 se dva, tehdy ještě zcela neznámí Američané, omylem zatoulali do vídeňského muzea, kde po noci prohýřené v místních hospodách, hledali úlevu. Místo toalety ovšem našli pouze archiv a tam, hledajíce něco papírového, náhodou, pod vrstvou prachu i pečlivě uložený nápad Cimrmanův.
Všichni již víme, jak příběh dál pokračoval. Muži bez skrupulí ofotili dopis na prototyp mobilního telefonu značky Sharp J-SH04, aby se pak pokoutně dohodli s kamarádkou (tehdy již veřejně známou) Monikou Lewinski, která zajistila, že přes odpor vojenských kruhů nakonec americký prezident Bill Clinton odstranil (a rád..) umělou odchylku, přidávanou do signálu GPS. Dave Ulmer, jak se jeden ze spiklenců jmenoval, pak publikoval na Usenetu svou poznámku o možné celosvětové hře Stash Game a následně ukryl první poklad. Jeho vídeňskému komplici Mattu Stumovi, údajnému prvnímu nálezci keše v dějinách, pak dokonce nebylo žinantní ani zneužít původní Cimrmanův název hry a navíc jej zkomolit na anglicky znějící slovo Geocaching.
Jestli jste dočetli až zde, vězte, že tato historická křivda nezůstala bez ohlasu. Lysohorská společnost za pravdu, dílem prostředky svými a dílem díky anonymním dárcům, vyhotovila pamětní místo, jež by všem a hlavně Američanům připomínalo, kdo je skutečným autorem nápadu s hledáním pokladů a kdo je tedy skutečným a pravým „Otcem zakladatelem“.
Ještě poznámka k pietnímu místu:
Jak víte, nikde se nedochovala Jaroslavova fotografie a tak je vždy nesmírně těžké vytvořit monument k oslavě jeho génia. Vyvářet další bystu bez obličeje se nám zdálo poněkud žinantní a tak jsme chytře využili informace z nedávno objeveného dopisu přítele Jaroslava Cimrmana četníka Pecháčka z Orlové, který mu pomáhal zaměřovat polohy plánovaných námořních navigačních majáků v okolí Lysé hory. Tento mimo jiné píše:
Milý Jaroslave,
navštívil jsem dnes svého lékaře a konečně vím, odkud jsou ty problémy. Jde o zánět cirkulárního svalu v oku. Ten sval zabezpečuje pohyblivost očního víčka. To proto léta mé magicky upřené pravé oko tolik konsternovalo dámy a dívky v širokém okolí. Žádná však netušila, že jde jen o příznak mé neodhalené choroby a ne o projev mého neukojeného chtíče. Pan doktor mi dal tvůj nový lék Penisčilín a vše bude brzy v pořádku. Snad ty vedlejší účinky zvládnu. Už mi aspoň jako doposud nebudeš muset při zaměřování majáků zakrývat mé pravé oko svou rukou
Jirka
A právě poslední věta nás inspirovala. V místě tedy uvidíte Pecháčka, jak zaměřuje další maják a levou ruku Cimrmanovu, zakrývající Pecháčkovo, tehdy ještě nemocné pravé oko. To, co je trochu škoda je, že vedle neuvidíte samotnou postavu Cimrmana, hledajícího právě na nebi první satelity a snícího o tom, jak by pak svůj Geokecink mohl rozjet v celosvětovém měřítku.
Podomek František Mayer konečně nalézá dne 1.9.1902 ve 14,32 hodin 15 sekund (plus mínus 43 dní),
první existující keš na úpatí Lysé hory.
Fotografie skupiny revírníků někdy z prosince 1905
(Ukecaný revírník Jan Podešva je pátým zleva (případně prvním zprava).
Obrázek výroby prvé schránky stolařem Prouchou z Frýdlantu n/O