Psal se rok 1920. Čtrnáctiletá dívka Anna právě nastupovala do svého prvního zaměstnání. Anna pocházela z velmi nuzných poměrů, měla dalších 10 sourozenců a neměla dokončenou školní docházku. Přesto to bylo bystré děvče. „Získala jsem práci „u Reisera“ jak se tenkrát říkalo. Pan Theodor Reiser vedl továrnu nejprve se svými bratry, ale tuto dobu si nepamatuji.“ „Babi a pan Theodor tuto továrnu i založil?“ Zeptala se vnučka. „I ne, Marcelko, to udělal tatínek pana Reisera, Johann Albert, který v roce 1882 koupil bývalou soukenickou tkalcovnu Jana Rašky v Klokočově a zařídil v ní továrnu na výrobu punčoch. Pan Johann pocházel ze Švýcarska a velmi dbal na kvalitu svého zboží, stejně jako později jeho syn, pan Theodor.“ „To zní zajímavě, a co si v té továrně dělala?“ „Pracovala jsem jako řetízkovačka ponožek, měla jsem svou pracovní knížku, do které pan Reiser zapisoval denní pracovní výkon, počet odpracovaných hodin, odměny a atd. Pan Reiser chodil osobně po dílně a kontroloval kvalitu vyráběného zboží, nezřídka se zastavil u řetízkovačky, vzal právě vyrobenou ponožku do rukou a detailně si prohlížel, zda je řetízek na špičce ponožky správně sešitý a zda řetízkovačka nezapomněla navléknout některé očko. A běda pokud některá z žen vyráběla nekvalitní zboží! Hned to zapsal do pracovní knížky, a pokud se situace opakovala, tak dotyčná „letěla“ na hodinu! Vyrobené zboží pak pan Reiser vozil na koňském povoze na příborské nádraží.“ „Koňský povoz? To si ani neumím představit, vždyť už všude jezdí auta!“ „Jistě, Marcelko, ale dnes už ani továrna nepatří panu Reiserovi. Od roku 1946 je podnik znárodněn a jmenuje se MOP (Moravskoslezské pletárny).“ „O tom jsem slyšela babi, ale dneska už se tak nejmenuje. Od roku 1967 je to národní podnik Loana.“
O 10 let později...
„To si děláte legraci, soudružko mistrová? Ty ponožky jsou nekvalitní, stroj je opotřebený a dělá na všech ponožkách ažury! A vy s tím nehodláte nic udělat? Pracujeme tady na strojích, které pamatuje moje babička!“ Rozčilovala se mladičká řetízkovačka Marcela a už rázovala k vedoucímu technického rozvoje. Ten ji však odbyl se slovy, že za to stroj nemůže. „Nemůže? Tyhle stroje mají 100 let, mechanik se na ně nepodívá jak je rok dlouhý a vy mi tvrdíte tohle!? Toto by se za Reisera nestalo!!! Ten se musí v hrobě obracet!!“ Soudružka Marcela se nakonec dostala až k sekretářce ředitele a hle, stal se „zázrak“. Od příštího dne začali po dílně létat mechanici jako splašené hejno a opravovat, co se dalo. Kvalita šla nahoru.
Další osudy Loany však už nebyly tak veselé...
Po roce 1990 se Loana stala akciovou společností a byla přejmenována na Lonku. Na začátku 90. let se jí ještě dařilo, později však začala upadat. Lonka se dostala do likvidace a v roce 2007 byl její majetek vydražen. Dnes patří areál firmě obchodující s náhradními díly do nákladních automobilů...
O keši:
Keš je odlovitelná drive-in. Je umístěna na celkem frekventovaném místě, takže Vás prosím, buďte obezřetní. Odměnou kromě bodíku Vám může být i příjemné posezení v „Továrnické vile". Ať je Váš zážitek umocněn všemi smysly :-)
Přeji pohodový lov!
Za zpracování posílám velké díky Adéle a Marcele.
23.5.2019 změna souřadnic z důvodu vymudlení
23.10.2025 změna provedení kešky