Dub
V putování za magickou sílou stromů dneska zabrousíme za mýty, pověrami a lidovými báchorkami opředeným dubem. Otcovská síla přírody pomalu prostupuje krajinou, kterou majestátné kořenoví protkává už stovky let. Pojďme se do ní ponořit, mocné větve dubu už na nás mávají z dálky věků...
Jaký je dub?
Ve většině lidí tento "král stromů" asociuje majestátnost, moudrost, sílu. A je tomu opravdu tak. Alespoň v našem zeměpisném pásu je dub bezesporu jedním z nejsilněji vyzařujících stromů a vládne mu mužská energie dvojího aspektu. Na jednu stranu tvořivá síla plodnosti, na stranu druhou ničivá síla války. Ne nadarmo staré národy spojovaly dub jak s božstvy úrody, tak s božstvy válčení - bohové, jimž je zasvěcen dub jsou kupříkladu severský Thor, slovanský Perun, keltští Taranis a Zelený Muž nebo římský Mars.
Když se budete chtít dát do řeči s dubem, většinou se setkáte s jeho pomalu, ale zato velmi silně pulzující energií. Dub není sprinter, ale vytrvalec, roste pomalu a dlouho, dožívá se velkého stáří a jeho síla není v údernosti, ale v houževnatosti. Ale přestože je dub silák s tvrdým dřevem a pevnými hluboce zapuštěnými kořeny, často umírá "násilnou smrtí". Duby jsou více než jiné stromy náchylné k zásahům blesku, zčásti proto, že jako samotáři často stojí v jinak holé krajině, zčásti proto, že prý často rostou nad prameny spodní vody a dobře tak svádějí elektřinu. Ze všech vše jmenovaných vlastností vyplývá, že dub spojuje zemskou energii s energií ohně.
Dub a magie
Dub byl odedávna využívám k nejrůznějším magickým praktikám - jeho listí, kůra i plody se využívají k výrobě nejrůznějších odvarů a mastí, dřevo a větvičky k výrobě amuletů, staré duby byly hojně navštěvovány čaroději a čarodějnicemi, pod duby se věštilo, tančilo, kouzlilo i modlilo.
Hodně lidí si myslí, že dub byl hlavním posvátným stromem Keltů (a proto se jeho obliba dnes opět zvyšuje, přímo úměrně jak roste počet příznivců wiccy a dalších new age hnutí), ale není to tak docela pravda. Kelstké slovo drys (dub) a drus (posvátný strom obecně) bylo v minulosti často zaměňováno až splynulo do jediného výrazu - není tedy určitě pravda, že by byl pro Kelty dub hlavním či jediným posvátným stromem, ale významnou pozici mezi nimi rozhodně zastával. Ostatně pro většinu starých náboženských tradic a magických praktik byl dub stěžejním stromem.
Chcete-li využít sílu dubu, požádejte jej o pomoc a pevně jej obejměte. Jeho energie sice proudí pomalu, ale je silná a vytrvalá a pomůže vám překonat překážky nejen silou vůle ale také moudrostí. Dubové listí nebo větvičky slouží k odvracení nečistých sil, vykuřování dubovým listím zase usměrňuje energie, aby proudily správným směrem - ostatně duby často rostou na křižovatkách cest, spodních vod nebo energetických drah, jako by dohlížely na to, jestli všechno proudí tak, jak má.
Co se týče bylinkářství, z dubu se dá využít vše, ale nejčastěji se využívá kůra (nějaké bylinkářské rady najdete třeba tadyhle (http://magie-e.blog.cz/0811/dub-letni)). Listy jsou lehce halucinogenní, sušené se dají kouřit a nebo můžete žvýkat čerstvé. Druidové prý kouřili dubové listí jako součást věšteckých rituálů. Co se týče žaludů, když není dostatek obilí, dá se z nich mlít mouka, nebo se dají vařit a pojídat (nezkoušela jsem to, ale asi velká mňamka to nebude). Lepší bude využít žalud jako talisman, přinášející do vašeho života dubové aspekty - plodnost (a to jak fyzickou ve smyslu zdraví, tak i hmotnou, jakožto bohatství), vytrvalost, hojnost a sílu.