Listingy nikdo nečte
Protože je známou skutečností, že listingy keší skoro nikdo nečte, pojďme se podívat, jak se snadno dostat ke krabičce. :
- A = rozdíl vzdáleností do Plzeň-Bukovec po zelené a červené trase
- B = vzdálenost do Chrástu, po červené, zaokrouhlit nahoru na celé kilometry
- C = rozdíl vzdálenosti mezi Dolanský most a Plzeň-Doubravka(mhd) (zelená)
- D = Vyhlídkovou plošinu podpírá celkem D krakorců (podpěr).
- E = nadmořská výška Chlumu je 41E m
- F = počet všech bílých cedulek od KČT (tedy s i bez ukazatelů)
Krabička na vás čeká na souřadnicích:
N 49° 46.ABC E 13° 25.DEF
A pro ty, kteří chtějí víc než jen zápis v dalším notýsku a bod, tu mám lehké nahlédnutí do historie kopce a rozhledny navíc.
Kopec Chlum
Slovo chlum, stejně jako jeho obdoby v mnoha dalších evropských jazycích, označuje zalesněný kopec, často bochníkovitého tvaru. Nejslavnější z plzeňských Chlumů, starohorní sopečný výlev tvořený čedičem, nesl své jméno odnepaměti a i v německých mapách jej naleznete jako Chlum Berg. První písemná zmínka pochází z roku 1564, kdy proběhla terénní kontrola hranic Plzně a Bukovce v oblasti Chlumu. V následujících staletích sloužil kopec především jako hospodářský les, přesto se najdou i období, kdy byl zcela holý a sloužil jako pastvina pro ovce.
Na počátku 20. století se stal nájemcem lesa Josef Jejkal, majitel jediné plzeňské sklárny. V roce 1905 se obrátil na plzeňské zastupitele s žádostí o oplocení lesa a vytvoření obory. Zastupitelé souhlasili a tak se celý vrchol Chlumu ocitl v uzavřené oboře, do které byly vypuštěny srnec a dvě srnky, pár muflonů, krocan s krůtami a větší množství bažantů. Pro hajného byla na vrcholu postavena velmi prostá bouda krytá dehtovým papírem, honosně zvaná jako "salaš", která však sloužila jen jako úkryt před nevlídným počasím.
Pronajmutí Chlumu bylo městskou radou zrušeno v roce 1923, což bylo dobovým tiskem vítáno jako zrušení výsady jednotlivce pro dobro společnosti. Okamžitě se objevil nápad otevřít na Chlumu lom a štěrkovnu, ale vzhledem k dosavadním těžebním zásahům na ostatních kopcích okolo Plzně současně zněly výhrady, že poslední nedotčený kopec by měl zůstat netknutý.
Nápad s rozhlednou
Jedním z důvodů odmítnutí lomu byla myšlenka výstavby rozhledny, se kterou po zrušení obory přišel doubravecký odbor Svazu českých dělnických turistů. Představitelé města se starostou Luďkem Pikem nápadu přáli a pronajali svazu na vrcholu Chlumu dostatečně velký pozemek na 99 let. Symbolické roční nájemné bylo ve výši haléře za každý čtvereční metr.
Západ slunce u Krkavce
Dělničtí turisté ustanovili stavební výbor a do čela postavili Václava Janouše. Zároveň museli konstatovat, že doubravecký odbor nemá téměř žádné peníze, natož tolik, aby za ně bylo možné rozhlednu vystavět. Sbírky po celé republice vynesly 36 450 korun, což na stavbu rozhodně nestačilo. Peněžní ústavy odboru půjčit nechtěly a tak nezbylo než uspořádat upisovací akci, ve které se podařilo od členů svazu získat dalších 100 tisíc korun. Půjčka svazu byla mnohdy riskantní, protože někteří členové půjčili své veškeré úspory. Vedle dobrovolné půjčky byli členové svazu zavázáni odvádět každý rok jednu korunu jako příspěvek na stavbu. Shromážděné peníze stačily na zahájení stavby. Zprvu se uvažovalo o dřevěné rozhledně, kterou by doplňoval malý bufet, následně se úvahy posunuly k železobetonovému provedení, až nakonec byla zvolena zděná stavba z cihel a kamene doplněná turistickou chatou.
Výstavba rozhledny
Na jaře roku 1926 začala výstavba chaty, od května se budovala i rozhledna. Symbolicky na 1. května by slavnostně položen její základní kámen, čemuž přihlíželo několik tisíc lidí nejen z Plzně. Mezi mnoha řečníky promluvil i Luděk Pik, prvorepublikový starosta Plzně, který ve stavbě první dělnické chaty v republice viděl důkaz progresivity Plzně. Jako ocenění jeho snahy při prosazování výstavby na vrcholu Chlumu byla chata pojmenována po něm.
Východ měsíce nad Brdy
Stavbu chaty a rozhledny realizoval plzeňský stavitel Jan Heger, který chápal nutnost šetřit, kde bylo možné. Nebylo to zcela jednoduché, protože na vrchol vedle jen velmi špatná cesta a scházel tu i zdroj vody. Voda se dovážela z rybníku na Doubravce, kámen na základy stavby byl získán při kopání sklepů a doplněn kameny sesbíranými v nejbližším okolí. Potíž byla však s cihlami: pro špatnou cestu je nešlo na vrchol vyvézt, místo toho se cihly vynášely od kraje lesa na úpatí kopce. S nošením cihel pomáhali členové svazu, zapojeny byly i školní výpravy, kdy každý žák vynesl po jedné cihle. Ani návštěvníci, kteří se přicházeli podívat na stavbu ze zvědavosti, nebyli opomenuti. Bylo to moudré, protože návštěvníků bylo tolik, že pro ně doubravecký výbor zřídil na staveništi provizorní bufet.
Otevření a dostavba
Rozhledna v provizorní výšce
Rozhledna i chata byly slavnostně otevřeny již 1. srpna téhož roku, snad i díky pomoci členů odboru na stavbě. Ale nenechte se mýlit, rozhledna jen o pár metrů převyšovala chatu a byla tedy mnohem nižší, než její současná podoba, provizorně jen třetinová. Svaz chatu pronajal, výběr prvního nájemce nebyl však úplně šťastný: pan Kovanda byl k přáním zákazníků neochotný a ani se příliš nestaral o rozvoj chaty.
Již druhý rok se chata ukázala být dostatečně zisková, aby bylo možné uvažovat o dostavbě rozhledny do její projektované podoby. V květnu 1928 byl vypsána soutěž na její dostavbu, kterou vyhrál další plzeňský stavitel Karel Tomášek (na informačních tabulích se dočtete o firmě pana Janoucha, upřímně nevíme, co je správné). Následujícího roku rozhlednu dostavěl do plné výše, tj. 24,8 metrů, čímž celkový účet za stavbu rozhledny a chaty vyšplhal na necelých 345 tisíc Kč. Dokončená rozhledna se pro návštěvníky otevřela 23. června 1929 a byla též pojmenována po starostovi Luďku Pikovi.
Letopočet 1929 u vstupu na ochoz
Rostoucímu zájmu návštěvníků kapacita Pikovy chaty nestačila a proto byla v roce 1930 vyprojektována přístavba sálu neboli pavilonu s restaurací k zadní části chaty. Obdélný sál rozměrů 16 x 8 metrů byl projektován pro 200 hostů, navíc měl na straně zvýšené pódium pro živou hudbu. Přístavba byla realizována v roce 1931 stavitelem Václavem Hajšmanem a proběhla bez problémů.
Světelný maják
Rozhledna s majákem na vrcholu
Po většinu 20. století si letci mohli zdát o navigačních technologiích jako je GPS, byli odkázáni na daleko nepřesnější metody. Jednou z metod byla navigace na světelný maják, podobně jako v námořní plavbě, která umožňovala létat v noci i zhoršené viditelnosti. O prázdninách 1931 byl na vrchol rozhledny světelný maják umístěn, aby pomáhal pilotům s navigací na lince spojující Prahu se Štrasburkem a Paříží. Ale umístění na rozhledně mělo háček: dosud nebyla elektrifikovaná. Elektřina byla tedy na rozhlednu dovedena a spolu s ní byla vybudována i silnička, která slouží dodnes.
Maják od motolské firmy V. Koláře nebyl žádný drobeček, vážil 450 kg. Jeho rotující reflektor osvětlovaly žárovky o příkonu 1,5 kW a jejich světlo bylo vidět do vzdálenosti až 50 km. Protože letadlo s poštou prolétalo nad Plzní dvakrát denně, byl maják aktivován spínacími hodinami jen okolo doby průletu. Kužel světla byl nastaven na letovou výšku okolo 300 metrů a nebyl ze země téměř vidět. Nad to maják svítil ve svislém směru oranžovým světlem, kterým vysílal opakující se signály umožňující jeho identifikaci. Lahůdkou je zařízení zajišťující automatickou výměnu žárovky v případě jejich poruchy.
Před válkou a za války
Druhý nájemce chaty pan Krbec byl mnohem šikovnější a v sezóně potřeboval k ruce až sedm čišníků. V chatě to žilo často společenským životem, ať již šlo o schůze, oslavy či zabijačky. Řada hostů ráda zůstávala v osvětlené zahradní restauraci dlouho po setmění. Zatímco sezení pod světlem bylo jednoduché, cesta tmavým lesem z kopce dolů byla horší. Aby se hostům nic nestalo, byl od chaty po stromech natažen kabel s žárovkami. Nesvítil celou noc, rozsvěcel se jen při odchodu hostů. Byl-li štamgast či turista znaven příliš, mohl využít noclehárny, kde bylo sedm rozkládacích lůžek.
Vařilo se jen o víkendu, což bylo ale štamgastům jedno. Pro turisty však byl vždy připraven čerstvý chléb a máslo. Chata byla stále bez napojení na vodovod (toho se dočkala až v 90. letech) a voda se musela dovážet ze studánky, později studny na sz. úbočí. Jelikož neexistovala ani dnešní silnička, měl pan Krbec malý vozík s dřevěným sudem, který tahalo spřežení páru psů, Kazana a Haryka (Krbec, zvířátka, stavba na kopci – nebyl z Vejprnic neboli Kulíkova?). Dolů pádili po sáňkařské dráze, při cestě s vodou nahoru museli kopec obkroužit po mírnější východní straně.
Rozhledna a chata s pamětní deskou
Ještě před druhou světovou válkou, v roce 1935, předčasně zemřel Václav Janouš ze stavebního výboru Svazu českých dělnických turistů. Jelikož se o rozhlednu zasloužil snad nejvíce z členů SČDT, byla následující rok na průčelí chaty slavnostně umístěna pamětní deska, která jej připomínala slovem i reliéfem. Vydržela na chatě do roku 1998, kdy byla odcizena a nejspíše skončila ve sběrně jak pár kilo bronzu.
Chata byla dostatečně živá i v zimě, protože Chlum se ve 30. a 40. letech stal střediskem plzeňských lyžařů. Kromě vhodného terénu, blízkosti od města hrálo roli i zázemí chaty. V roce 1936 byl postaven dřevěný skokanský můstek, okolo kopce běhali běžkaři a existovala tu půlkilometrová sáňkařská dráha, po níž dnes vede částečně červená turistická značka.
Během okupace byl provoz chaty omezen, ale nikoliv přerušen. V zimě došlo jistě k nárůstu zájemců, protože většina hor ležela v prvorepublikovém pohraničí a byla po Mnichovském diktátu postoupena Říši. I zájem o rozhlednu se rozšířil, bohužel do armádních kruhů. V podkroví chaty byli ubytováni němečtí vojáci, kteří se střídali po dvojicích v hlídkách na ochozu rozhledny. V chatě se i stravovali, většinou vycházeli dobře s personálem i hosty. Rok 1942 znamenal konec nájmu pana Krbce, který se odstěhoval s rodinou pryč. Provoz chaty převzal až do konce války pan Mašek.
Socialistický úpadek
Letecký pohled na rozhlednu a chatu se sálem
Po roce 1948 údajně nastalo budování radostných zítřků, ale rozhledny a chaty na Chlumu se to netýkalo. Při sloučení Klubu českých turistů Plzeň II s TJ Sokol Plzeň VI přešla chata do majetku sokolské obce. Od ní se dostala v roce 1953 do držení sportovní organizace Sokol Závodů V. I. Lenina v Plzni (předchozí a dnešní Škoda Plzeň) a to včetně skokanského můstku. Chata však nebyla udržována a chátrala.
Koncepčnost socialistického hospodaření se ukázala na konci 50. let. Tehdy byla chata opravena, vybavena vodárnou a žumpou, ale obratem byla uzavřena pro veřejnost. Žádné budově nevyužívání neprospívá, což se stalo i s chatou. V roce 1961 byla předána Obvodnímu národnímu výboru v Újezdu. Rozhledna byla uzavřena též, protože na ní byl umístěn převaděč a zesilovač televizního vysílání. Pravděpodobně jako strategickou budovu obsadili rozhlednu v roce 1968 sovětští vojáci.
Již od roku 1956 projevovaly zájem o rozhlednu a chatu Západočeské papírny Plzeň-Bukovec. Uspěly až v roce 1977, kdy se staly majitelem. Pro dlouhodobý zájem i podnikové zázemí se očekávalo zlepšení situace. To skutečně nastalo v podobě otevření rozhledny, ale trvalo jen velmi krátce. Papírny brzy zjistily, že provoz rozhledny se ekonomicky nevyplácí a ztratily o obě budovy zájem. V roce 1988 se budov ujala TJ Slavia VŠ Plzeň a směle plánovala využití pro sportovně-rekreační účely. Žádnou z úvah však nestihla realizovat do Sametové revoluce.
Po revoluci
Zatímco na mnohých místech přinesla změna režimu kýžený obrat k lepšímu, na Chlumu se situace nezlepšila. Nástupcem Klubu českých turistů v Plzni se prohlašovala TJ Slavia VŠ Plzeň i odbor turistiky TJ UNION Plzeň. Soudní spor po několika letech nakonec vyhrála Slávie, ale ze všech smělých plánů sešlo. Budovy byly pronajaty, ale nájemce využíval areál jako farmu včetně haldy hnoje a nad to stavěl bez povolení.
TJ Slavie VŠ Plzeň se po různých stížnostech rozhodla areál prodat a v dubnu 1997 jej zakoupil plzeňský podnikatel Jaroslav Kokeš. Provedl nezbytné opravy a rozhlednu na čas snad i zpřístupnil. Měl plán nahradit zchátralý areál hotelem. V rámci příprav výstavby požádal na konci roku 1998 o demolici sešlé chaty včetně sálu a po získání povolení ÚMO Plzeň 4 je v následujícím roce skutečně zboural. Na představený futuristický projekt nového hotelu, který měl připomínat loď plující nad lesem, však veřejnost reagovala negativně a stavební úřad projekt zamítl. Pozemky byly následně prodány.
Zbourání chaty i její projektovaná nová podoba otevřely diskuzi o hodnotě rozhledny a jejím využívání. Ta vyústila v zápis rozhledny na seznam kulturních památek v roce 2001. Následující rok byla rozhledna otevřena veřejnosti a tento provoz několik let vydržel. Před koncem roku 2004 umístil Barba.cz poblíž rozhledny první keš v Plzni. V letech 2007–2010 byla rozhledna uzavřena a k obratu došlo až 15. května 2010. Tehdy se o provoz rozhledny začali starat členové KČT Bolevec, kteří ji znovu zpřístupnili veřejnosti. Pro zajištění bufetu otevřeli malý bufet vedle rozhledny. Pro malé návštěvníky nechali vybudovat jedinečné dětské hřiště s prolézačkami a skluzavkou. Kromě samotného hřiště je jedinečný motiv všudypřítomných turistických značek.
Historie byla sepsána s velkou pomocí knihy Tajemství plzeňských kopců od Jana Hajšmana.
Výhled
Výhled na sever
Očekávaný kruhový výhled je různě atraktivní v různých směrech. Směrem k severu je výhled na zemědělskou krajinu severního Plzeňska s téměř plochým horizontem, zajímavostí jsou bílé haldy kaolinových dolů. Z výraznějších vsí je vidět Senec, kousek Zruče, Česká Bříza a Dolany. Severovýchodu dominují zalesněné svahy nad údolím řeky Berounky, za kterými je vidět už Rokycansko s Vranovicemi, Kříšemi, Břasy a Stupnem.
Výhled na východ k Rokycanům a výrazné Čilině
Téměř na východě je zalesněný masiv Radče, který pozvolna klesá, až se v pozadí začnou objevovat kopce Brd jako třeba Žďár, plochý Tok, Kamenná, Koruna či Kočka. Před nimi v dolíku leží Rokycany. Výraznými kopci za Kyšicemi jsou Čilina a Kotel, mezi nimi může být vidět kopec Praha. Blíže než Kyšice se objevují domky Červeného Hrádku, v pozadí vystupuje kopec Maršál. Za domy Újezdu a obchodního areálu na Rokycanské vystupuje Radyně se zříceninou. Dále vpravo se v popředí rozkládá kam oko dohlédne Plzeň.
Místo hraničních kopců je v odpoledním protisvětle vidět jen Plzeň průmyslová
To už koukáme na jih a za ideální viditelnosti by se na horizontu daly rozeznat šumavské vrcholy – vlevo od Valíku Poledník, Ždánidla a Plesná, vpravo Polom, Jedlová, Můstek, za Vysokou třeba Jezerní hora, Svaroh, malinko Malého Javoru a Velký Ostrý. Skoro o polovinu blíže je Běleč u Švihova. Poslední vrcholy Šumavy tvoří na jihozápadě bavorské vrcholy Großer Riedelstein a celý hřbet Hohen Bogenu. Za Křížovým vrchem u Stodu začíná bavorským Kreuzfelsenem v podstatě Český les s Čerchovem, hřebenem Haltravy po Lysou horu, Velkým Zvonem, Přimdou a Havranem.
Výhled na západ přes Bílou Horu ke Krkavci
Západním směrem za areálem čističky vystupuje Mikulka, za sídlišti je vidět výrazná Vlčí hora u Černošína, blízká Sytná nad Velkým Boleveckým rybníkem, v sedle k Holému vrchu je vidět výrazný komín spalovny u Chotíkova. Zalesněné svahy stoupají až k vrcholu Krkavce. Posledními zajímavými vrcholy jsou na severozápadě Branišovský a Třebouňský vrch už v Karlovarském kraji, dále vpravo od nich můžete zahlédnout druhou nejvyšší stavbu Česka, vysílač Krašov.
Kudy na kopec
Na vrchol vedou tři značené turistické trasy, které vám připomeneme. Z konečné trolejbusů a autobusů na Doubravce vychází červeně značená trasa směrem k parku v Potoční ulici a dále podél železniční trati a budovaného tunelu. Na vrchol stoupá po západním svahu, délka trasy je 1,7 km a přibližně 100 výškových metrů. Ze zmíněné konečné vychází na druhou stranu i zeleně značená trasa sledující Zábělskou ulici a pak stoupající po silničce. Obě trasy jsou dlouhé přibližně 1,7 km a vystoupáte ke 100 výškových metrů. Třetí trasa vyráží ze severovýchodu, konkrétně z konečné autobusu č. 28 v Bukovci. Značená je zeleně a červeně, dlouhá je necelý kilometrů a ušetříte i pár metrů stoupání.
Přijedete-li ke Chlumu autem, pamatujte, že silnička na vrchol je se zákazem vjezdu motorových vozidel (cyklisté a koloběžkáři vítáni). Zaparkovat je možné v ulicích Svatojiřská či Na Klínu a vystoupat na vrchol po zelené.
Aktuální otevírací dobu rozhledny je dobré kontrolovat na Facebooku či stránkách rozhledny.