Jaroslav Bejček se narodil 9. července 1926 v obci Louka u Litvínova. Po II. světové válce v letech 1946 – 1947 studoval na Státní odborné keramické škole v Teplicích na oddělení sochařství a malby. V letech 1949 – 1953 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru profesora Karla Svolinského významného českého malíře, grafika, typografa a ilustrátora. Následně byl vyslán na studium grafiky do Číny na Ústřední akademii v Pekingu, kde studoval v letech 1953 – 1957 u profesora Li Chua. V Pekingu se seznámil se svou budoucí ženou malířkou a grafičkou korejského původu paní Li Ki Sun, se kterou se v roce 1960 usadil v Ústí nad Labem. V šedesátých letech vybudoval za pomoci své rodiny a přátel z původní cihelny ve Stadicích reprezentativní obydlí s keramickou a sochařskou dílnou, kovárnou, malířským ateliérem a galeriemi (objekt je typický pro svůj vysoký cihlový komín, pocházející z původní cihelny). Zde pracoval až do konce svého života. Zemřel po těžké nemoci 17. října 1986 v Ústí nad Labem.
Jaroslav Bejček byl jednou z vůdčích postav zdejšího výtvarného života. Měl mnoho nepřátel, ale také přátel z nejrůznějších společenských vrstev a kulturních okruhů. Patřili mezi ně špičkoví herci, publicisté ale také sinologové, politologové a pracovníci cizích ambasád. Mluvil perfektně rusky, německy a čínsky. S čínskou ambasádou udržoval těsné kontakty za všech okolností – tedy i v době „roztržky sovětského bloku s lidově demokratickou Čínou“, což mu stranické oficiální kruhy často nemohly odpustit.
Problematiku Číny a její výtvarnou kulturu znal do hloubky a skutečně ji miloval. Jeho nejmilejším básníkem byl perský filozof, matematik a astronom Omar Chajám, který svými životními postoji i filosofií předjímal evropskou renesanci. Ostatně leccos z renesančního ducha bylo Bejčkově povaze vlastní – umělecká všestrannost, těšení se z darů života a rovněž touha vše kolem ovládat.
Umělecký profil Jaroslava Bejčka byl různorodý, neboť kreslil, maloval, vytvářel keramiku, kde maloval kobaltem pod glazuru, sochal, vytvářel rozměrné skleněné mozaiky i bronzové plastiky, ilustroval knihy a zabýval se i uměleckou kovařinou. Některá jeho díla jsou i nadále k vidění zejména na Ústecku nebo Mostecku. Za zmínku stojí např. ozdobná kovaná mříž nad studnou či ozdobná mřížovaná brána hradu Hněvín v Mostě nebo sousoší „Domov“ v centrálním parku na Severní Terase v Ústí nad Labem. V roce 1984 měl Jaroslav Bejček společně s jeho manželkou Li Ki Sun Bejčkovou velkou výstavu jejich děl v jihokorejském Soulu a k této události byla publikována i kniha Jaroslav Bejček a Ki Soon Lee. V roce 2000 byla jeho bratrem Ivanem Bejčkem uspořádána neoficiální výstava in memoriam jeho děl v ateliéru ve Stadicích, bohužel vzhledem možnostem pouze pro úzký počet lidí a to zejména jeho nejbližších přátel. V březnu a dubnu roku 2012 byla v Galerii Suterén v Ústí nad Labem tomuto umělci uspořádána výstava.
Jaroslav Bejček byla osobnost, která se dnes už z povědomí ústecké veřejnosti pomalu vytrácí, proto prosím berte tuto tradiční keš, alespoň jako malé připomenutí tohoto všestranného a pracovitého člověka, který pro mnoho lidí velice znamenal, okolnímu světu dělal radost zejména prostřednictvím tvorby svých děl a já sám jsem měl to štěstí a čest poznat ho osobně.
Čerpáno z vlastních znalostí, vzpomínek a dále z:
http://www.mesto-most.cz/jaroslav-bejcek/d-17913
http://www.galeriesuteren.cz/?page_id=571
Doporučuji zanechat geovozidlo na návsi, popř. na plácku za mostem. Dál už musíte několik desítek metrů pěšky. K samotné keši se dostanete krátkou procházkou po polní cestě, která vede podél řeky Bíliny ze Stadic směrem na Habří. Po dešti může být cesta místy trochu bahnitá a proto doporučuji vhodnou obuv. Samotná keš nemusí být absolutně přesně zaměřena z důvodu kolísajícího signálu přes větve stromů. Přesto nebude problém kešku snadno najít. Ve Stadicích doporučuji dále navštívit Královský pramen a pomník Přemysla Oráče.
Pozn: objekt s původními keramickými dílnami, ateliérem, galerií, který se nachází v horní části obce Stadice směrem od mostu přes řeku Bílinu doprava do mírného kopce, přešel před několika lety do rukou nového vlastníka a k původnímu účelu již bohužel neslouží