Al Capone
Byl jedním z nejznámějších šéfů organizovaného zločinu působících v USA ve 20. letech 20. století. Přestože se má za to, že měl na svědomí popravy mnoha desítek lidí, žádná z vražd mu nikdy nebyla prokázána.
Al Capone je dnes považován za typického představitele mafiánského bosse, je symbolem americké mafie. Capone však vstoupil do již zavedené organizace, kterou sám nevybudoval a jeho moc nebyla tak velká, jak se mu často přisuzuje.
V té době existovalo několik dalších lidí, kteří měli daleko větší vliv než Al Capone (např. Lucky Luciano). Na rozdíl od něj se ale vyhýbali novinářům, nenechávali se fotit, nedělali rozhovory a neukazovali se veřejnosti. Al Capone se naopak rád stavěl do role ochránce lidí. Rozdával například polévku lidem v chudinských čtvrtích, podporoval ostatní Italo-Američany a pomáhal jiným cizincům. Novináře zval často k sobě domů.
Masakr na Den svatého Valentýna
Dne 14. února 1929 měl Al Capone nařídit popravu několika mužů konkurenčního gangu. Akce se stala známou jako Masakr na Den svatého Valentýna. Al Capone chtěl tehdy dostat především svého rivala Bugse Morana.
Celou operaci řídil Caponeho přítel, Jack McGurn, který sám měl s Moranem nevyřízené účty. Bylo sjednáno, že Moran koupí určité množství kvalitní whisky za velmi výhodnou cenu. K předání mělo dojít 14. února 1929 dopoledne v jedné garáži. Kolem 10:30 hod k místu přijelo policejní auto. V té době bylo v garáži šest členů Moranova gangu a jeden jejich přítel. Moran sám měl zpoždění. Když přicházel, spatřil policejní vůz a schoval se. To mu zachránilo život.
Z auta vystoupili dva policisté a tři muži v civilu. Byli to převlečení Caponeho muži. Do garáže vešli nejprve falešní policisté a všichni přítomní si mysleli, že se jedná o obyčejnou policejní razii. Nekladli žádný odpor. Na požádání složili zbraně a seřadili se všichni s rukama za hlavou čelem ke zdi. Nato se objevili muži v civilu a začala palba, při níž mělo být vystříleno kolem 150 nábojů ráže 45.
Z garáže pak vyšli falešní policisté a před nimi s rukama nad hlavou ti muži v civilu. Všichni pak nasedli do auta a odjeli. Obyvatelé přilehlých domů, kteří si něčeho všimli, si mysleli, že policie dopadla pachatele, a ani je tedy nenapadlo volat policii.
Když na místo přijela skutečná policie, našli člověka, který ještě nějakou dobu dýchal. Byl to Frank Gusenberg. Na otázku, kdo po něm střílel, však řekl, že nebude vypovídat.
Al Capone sám byl v době incidentu na Floridě a Jack McGurn měl také dobré alibi. Bugs Moran se pak veřejně vyjádřil v tom smyslu, že jen Al Capone může mít na svědomí takovou popravu. Tím však porušil mafiánský zákon omerty a v podsvětí ztratil svůj vliv a postavení.
Vězení
Dne 4. května 1932 byl Al Capone poslán do vězení v Atlantě ve státě Georgia. Celu tam měl poměrně luxusně zařízenou, mohl dál vést své obchody a přijímat návštěvy.
Dne 18. srpna 1934 byl převezen do ostrovní věznice Alcatraz u pobřeží Kalifornie. Jeho vězeňské číslo bylo AZ-85, ale kvůli ztrátě záznamů nelze zjistit, ve které cele věznice pobýval. Tam byl od okolního světa naprosto izolován a dozorci se také snažili o to, aby Al Capone neměl žádný vliv na své spoluvězně.
V té době nastal pád Caponeho říše. Al Capone ztratil veškerou moc a kontrolu nad svou organizací. Prohibice již byla zrušena a aktivity mafie se musely radikálně změnit. Místo alkoholu se začalo obchodovat s drogami.
Caponeho psychický a fyzický stav se rapidně zhoršil. Naplno se projevila jeho nemoc – siffilis, kterou se v mládí nakazil. Jako její následek nastala u Ala Caponeho demence.
Kvůli své nemoci a také za dobré chování byl 16. listopadu 1939 z vězení předčasně propuštěn. Do jara 1940 byl ještě léčen v baltimorské nemocnici, poté se uchýlil na své sídlo na Floridě. Do Chicaga už se nikdy nevrátil.
Pro společnost již Al Capone nepředstavoval žádnou hrozbu. Caponeovým nástupcem byl jeden z jeho hlavních mužů, Frank Nitti.
Smrt
Al Capone po návratu z nemocnice dál bojoval s následky syfilidy, měl nenávratně poškozený mozek a dožíval v péči svých příbuzných. Dne 21. ledna 1947 měl záchvat mrtvice. Za tři dny dostal těžký zápal plic a druhý den, 25. ledna 1947, zemřel na zástavu srdce.
Pohřben byl nejprve v Chicagu na hřbitově Mount Olivet mezi hroby svého otce a bratra Franka. V březnu 1950 byl převezen na hřbitov Mount Carmel.