Kobeřice

- se již od roku 1236 rozkládají v malebných hvozdech Slezska v Hlučínské pahorkatině v údolí Bílého (Oldřišovského) potoka, asi 14 km severovýchodně od Opavy. Osady lidu s moravskou malovanou keramikou a nálevkovitými poháry z eneolitu a hradisko patrně lidu popelnicových polí z doby bronzové objevili archeologové a potvrdili tak pravěké osídlení katastru obce. Na základě listinného falza, hlásícího se k r. 1183, patrně moravský markrabí Přemysl potvrdil r. 1236 Kobeřice za majetek hrobnické komendě johanistického řádu. Hrobničtí johanisté ves pozbyli r. 1308.

Později náležela zemanskému rodu z Kokor, kteří v Kobeřicích vybudovali sídelní tvrz. Z nich je nutno připomenout významného spojence knížete Přemka Opavského-Václava Kokora z Kobeřic, jenž v Opavě 21.9.1431 dosvědčil založení nových zemských desk.

Důležitost jeho role v knížecí družině pochopili husité, když jej společne s Přemkovým synem Mikulášem vzali jako rukojmí při sjednaném příměří a pro dodržování 4 artikulů pražských na Opavsku. Po přeslici zdědili Kobeřice páni z Tvorkova, z nichž Jan pak obec v r. 1496 odprodal Jindřichovi Donátovi z Velké Polomi na Nové Cerekvi. Jan Donát pak v r. 1553 nechal zapsat do zemských desk Kobeřice Vavřinci z Drahotouš k panství Dolní Benešov.

Přestože dědickým právem pak v r. 1594 získal další evangelický rytířský rod Šípů z Bránice, z nichž Jiří odstoupil svému bratrovi Jinřichovi za 10 tis. tol. Kobeřice, katoličtí Mošovští z Moravštína využili pražského převratu a prostřednictvím císařského rozkazu z r. 1598 se zmocnili jak Benešova, tak i Kobeřic. Vznikly z toho vleklé spory, až nakonec 28.2.1630 musel David Šeb. Mošovský odstoupit Kobeřice Fridrichu Kryštofovi Šípovi z Bránice, protože se zapojil do protihabsburského odboje. Dostalo se mu však Kobeřic za velmi zuboženého stavu. Z původních 52 sedláků žilo v obci jen 22, z 33 zahradníků jen 15.

Od Jana Bernarta Brixe z Monclu, jakožto pravoplatného dědického následníka, v r. 1681 koupil Kobeřice Karel Max. Lichnovský z Voštic a připojil je k panství Chuchelná. K r. 1721 měli majitelé v Kobeřicích 2 zahrady, 2 mlýny o dvou složeních a 1 o jednom složení, 1 krčmu, 1 rybník s 900 tříletými kapry, Velký a Malý Dvůr.

Již v r. 1738 v obci žilo 35 sedláků, 21 svobodných a 9 robotných zahradníků, 9 chalupníků, 3 dědiční mlynáři a 1 dědičný krčmář. Za údržbu mostů a cest odváděla obec dávku mostního žita městu Opavě.

Vznik školy v Kobeřicích se datuje k r. 1733, dřevěné budovy škol z r. 1744 a 1772 byly nahrazeny zděnými nejprve v r. 1823 a potom v r.1892. Dřevěný kostel z r. 1711, s přistavěnou věží v r. 1729, se zvony z let 1487, 1499, 1794 a 1894 a varhanami instalovanými v r. 1734 byl nahrazen přičiněním faráře Bitty novým farním kostelem Nanebevzetí P.Marie. Kníže Karel Lichnovský s chotí věnoval v r. 1898 kobeřickým na své panské zahradě nově vystavěnou nemocnici. Kongregace Dcer božské lásky zde zřídila klášter pro ošetřování nemocných.

K pamětihodnostem obce náležela zdejší bažantnice s umělým chovem bažantů, kam s oblibou zajížděl i pruský král Vilém II., dále 13 roubených špýcharů vesměs z 19.stol. uznané jako doklad lidové architektury Hlučínska za kulturní památky.

Po připojení k ČSR v r. 1920 měly Kobeřice 1707 ha, 320 domů, 4 obchody, zatopený čedičový důl, bažantnici, 2 hospodářské dvory, Prostřední a Padělky.

Na počátku roku 2000, měla obec 3224 obyvatel, 784 popisných čísel, 717 obytných budov a 2 samoty Střední dvůr a Padělky.

Rozloha je přes 1700 ha a půda je využívána hlavně k zemědělským účelům. V severozápadní části katastru se nachází povrchový sádrovcový důl. V rámci vzdělávání je v obci základní škola s tělocvičnou a víceúčelovým sportovním areálem. Dále dvě mateřské školy a elokovaná třída Základní umělecké školy Hlučín pro výuku hry na klavír a zpěv.

Ke keši:
Tato keš Vás zavede na cyklotrasu č. 552 Opava - Ratibórz mezi obce Kobeřice a Strahovice, na místo jedné z několika kaplí a kapliček v Kobeřicích. Tato Boží muka / kaplička se jmenuje „Rycková kaple“, a to podle jména bývalého vlastníka pozemku. Podle informací této rodiny je postavil jeden z jejich předků asi kolem roku 1830. Za pěkného počasí je z místa dobrý výhled na okolí, za dobrých rozptylových podmínek můžete vidět Jeseníky včetně jejich dominanty - Pradědu

V keši není tužka.

V okolí si často hrají mudlíci z vesnice a během cyklosezóny bývá stezka docela frekventovaná. Buďte při lovu proto obezřetní. Cyklostezka je perfektně vyasfaltovaná ale důrazně doporučuji respektovat zákaz vjezdu motorovými geovozidly. Dodržování zákazu velmi často kontroluje Pomahačka Chránilová tak ať se Vám odlov neprodraží.

Zdroj: Webové stránky obce Kobeřice.