|
Útvary podobné pokličkám nalezneme i poblíže Vojtěchova, kde se nacházejí Jestřebické pokličky. K nejznámějším pokličkám v ČR přichází modře značená turistická značka od Mšena pokračující dále k Jestřebicím a Vidimi.
Geologická charakteristika
Skalní věže v středně zrnitých až hrubozrnných pískovcích jizerského souvrství jsou překryty rezistentní vrstvou železitých pískovců až slepenců, které tvoří tzv. pokličky. Tyto skalní objekty jsou výsledkem selektivního zvětrávání pískovců. Nejhrubší sedimenty ve svrchních partiích pískovcových věží s bohatými inkrustacemi sloučenin železa více odolávají erozním vlivům než pískovce pod nimi. Zdrojem proželeznění hrubozrnných pískovců a slepenců jsou proniky třetihorních vulkanitů dále na východ – v okolí Sedlece a horní části rokle Močidla. Během vulkanické aktivity v terciéru došlo k aktivní cirkulaci podzemních vod bohatých železem v těchto hrubozrnných sedimentech. Zdrojem železa byly samotné bazické vulkanity, v nichž došlo k rozkladu minerálů Fe (magnetit, biotit), ale horniny hlubších pater zemské kůry. Výška skalních věží s pokličkami na lokalitě je cca 15 m, mocnost proželeznělé desky v rokli Močidla dosahuje místy až 6 m. Asi 200 m východně od "Pokliček" po turistické cestě procházíme pískovci, které se nalézají v nadloží proželeznělého horizontu. V těchto pískovcích se vytvořily četné dutiny a skalní okna jako následek selektivní eroze nesourodého pískovcového materiálu. Vrstva bohatší vápnitou složkou podléhala při diagenezi snáze rozpukání než okolní, relativně plastičtější křemenný pískovec. Vápnitý tmel se nakonec v obvodu dnešních dutin zcela rozpustil a nesoudržný písek byl odstraněn.
Regionální členění: Český masiv - pokryvné útvary a postvariské magmatity - křída Českého masivu - česká křídová pánev - lužický vývoj
Stratigrafie: turon
Témata: geomorfologie, sedimentologie
Jevy: skalní hřib, selektivní eroze, skalní dutina
Původ geologických jevů (geneze): sedimentární , zvětrávání
Hornina: pískovec
Geologický význam: významný studijní profil, regionálně-geologický význam (mapování), geoturistická zajímavost (geotop)
Zvětrávání
Jedná se o soubor změn, které prodělávají horniny na zemském povrchu vlivem vnějších geologických činitelů (např. působením atmosféry, vody, ledu, kolísající teploty a činností organismů). Jde o určité přizpůsobování se hornin povrchovým podmínkám, zejména nízkým teplotám a tlakům, dostatku kyslíku a vody. Výsledkem uvedených procesů jsou četné zvětrávací produkty, kterými mohou být minerály, úlomky hornin, ionty a plyny. Má povahu fyzikálních nebo chemických procesů, které mohou probíhat za spoluúčasti živých organismů. Zvětrávání může v průběhu času (často velmi rychle, stačí se podívat na stav řady městských fasád), vést k rozpadu hornin a následné erozi, které vede k celkovému přetvoření tváře krajiny.
Druhy zvětrávání podle příčin
Rozlištujeme 3 základní druhy zvětrávání:
Zde se jednoznačně setkáváme s chemickým zvětráváním. Chemické zvětrávání je proces, při kterém se mění minerální a chemické složení hornin. Intenzita těchto pochodů je závislá především na klimatických podmínkách, zejména na množství srážek a teplotě. Značný podíl na chemickém zvětrávání má voda, obsahující rozpuštěné organické i anorganické látky. Účinnost pochodů bývá zvyšována také předcházejícím fyzikálním navětráním dané horniny. Základní formy chemického zvětrávání představují chemické procesy: rozpouštění, hydrolýza, oxidace, hydratace a karbonatizace. Na chemickém zvětrávání mají svůj podíl také rostliny a živočichové. Z rostlin přispívají zejména lišejníky, mechy a vyšší rostliny svými kořeny. Velký význam mají také bakterie. Z živočichů mají větší význam vrtavé houby a mlži, kteří svými výměšky naleptávají pobřežní skály.
Zvětrávání hornin je neustále probíhající proces, který je značně závislý na klimatických poměrech oblasti, vlastnostech matečných hornin, tvaru georeliéfu a stavu rostlinného pokryvu povrchu.
Selektivní zvětrávání
Různá odolnost hornin vůči zvětrávání se projevuje tzv. selektivním zvětráváním, při kterém rychleji vyvětrávají z okolních měkčích hornin horniny více odolné. Např. vypreparované žíly magmatických žil, sopouchy, různé římsy odolných hornin uvnitř souboru sedimentů, pokličky, zemní pyramidy. Zvětrávací procesy podmiňují také pochody, které vedou ke vzniku půdotvorného substrátu. Produkty fyzikálního a chemického zvětrávání, které zůstávají ležet na místě, označujeme jako eluvia. Eluvia jsou typická tím, že postupně přecházejí do neporušené horniny v podloží.
Zajímavosti
Pokličky se staly častým námětem malířů, fotografů a umělců. Jejich výjev můžete vidět na přebalech knih, mnoha pohledech, ale např. i na poštovní známce.
|