AGT 65: Snezka EarthCache

Kolik kopců a hor má v České republice svou earth-cache... hodně, ale jedna... jedna tu ještě chybí.

Nejvyšší, nejchladnější, zároveň však nejnavštěvovanější vrchol Krkonoš i okolních evropských středohor. Taková je hora, přitahující již po staletí zájem horalů, přírodovědců, turistů, umělců i techniků. Co je tak na Sněžce pozoruhodného a přitažlivého? Proč se o současnosti a budoucnosti nejvyšší hory Krkonoš vedou tak bouřlivé diskuse a spory? Masiv Sněžky je unikátním dokladem dramatických přírodních událostí, které formovaly naší přírodu v minulých geologických dobách. Jejich poznání je proto základním předpokladem k záchraně bohatství našich hor před nežádoucími vlivy civilizace.

Vítejte na dalším pokračování série Alkeho Geo-earth-cache tour na nejvyšší kešce v České republice.

Vznik Sněžky - dílo dávných ledovců

Trojboký jehlan Sněžky, zřetelně převyšující okolní zaoblené krkonošské vrcholy, je jedinečným svědectvím geologicky nedávné existence ledovců uprostřed Evropy. Až téměř k severnímu úpatí Krkonoš totiž v době před 600 až 250 tisíci lety zasahoval mohutný ledovcový štít, který pokrýval obrovské prostory mezi Skandinávií a střední Evropou. Mrazivé klima v jeho blízkosti podpořilo místní zalednění některých krkonošských údolí.

V  době před 600 - 250 tisíci lety zasahoval mohutný ledovec velkou část severní Ameriky a polovinu Evropy.

Svahy Sněžky tehdy ze tří stran modelovaly ledovce, stékající do Obřího a Jeleního dolu a dolu Lomničky. Na modelaci se podílela i vodní eroze, sněhové a zemní laviny a postupně tak vznikl tvar, který nemá ve středoevropských horách obdoby. Odborníci ho nazývají karling nebo matterhorn. Z vrcholu Sněžky jsou vidět další stopy po existenci ledovců - kary Úpské jámy, Studničních jam a jam Malého a Velkého Stawu s ledovcovými jezery na polských svazích Krkonoš. Rovněž příčný profil Obřího dolu v podobě písmene U je pozůstatkem po modelační činnosti mohutného ledovce, který stékal téměř k okraji Pece pod Sněžkou.
 

Rozsah ledovce v době před 500 tisíci lety a dnes.

Samotný vrchol Sněžky a nejvyšší svahy pod ním však ledovec nikdy nepokrýval. Tam panovalo mrazivé a větrné klima, v jehož důsledku vznikly další unikátní jevy - mrazem tříděné půdy. Kamenné mnohoúhelníky a brázdy, svahové terasy, rozsáhlé kamenné sutě vytvořené z mrazem zvětralých úlomků svorů, fylitů a kvarcitů, hlavních hornin budujících masiv Sněžky - to jsou unikátní pozůstatky po geomorfologických procesech, které zde probíhaly v dobách, kdy v této části Evropy panovalo arktické a subarktické podnebí. Sněžka je dokonalou učebnicí, vysvětlující děje v geologicky nedávné minulosti, ale i současné formování povrchu našich nejvyšších hor.
 

Geologie Sněžky

Nejhojnějšími horninami na české straně jsou krystalické břidlice (ruly, svory, fylity). Byly vytvořeny ve starohorách a prvohorách před zhruba půl miliardou let. Ohromné tlaky a teploty horotvorných procesů tehdy přetavily původní vrstvy mořských usazenin i sopečných vyvřelin na nové horniny. Pro mnohé krystalické břidlice je typická vrstevnatá struktura.

Krystalické břidlice se, na rozdíl od kvádrového rozpadu žuly, rozpadají na ostrohranné úlomky. Je to jeden z důvodů, proč hřebeny z krystalických břidlic jsou ostřejší a strmější. Také kameny na hřebenových sutích mají odlišný tvar podle horniny, ze které je hřeben budován.
Z krystalických břidlic je vybudován vnitřní Český hřbet s přilehlými horskými rozsochami a část hlavního hřebene od Sněžky na východ. Krystalické břidlice jsou odolnější vůči erozi než žula, proto hřebeny z nich budované nejsou tak ohlazené a mají strmější svahy.

Dále krystalické břidlice vzniklé přeměnou usazených hornin (jílové a písčitojílovité břidlice) podle stupně přeměny rozlišujeme:

fylit – nízký stupeň přeměny.
svor – střední stupeň přeměny.
pararula – vysoký stupeň přeměny.
ortobřidlice – krystalické břidlice vzniklé přeměnou vyvřelých hornin (žula, syenit).
ortorula – vysoký stupeň přeměny
migmatit – výrazně páskovaná hornina
mramor (krystalický vápenec) – z vápence ve všech stupních přeměny
grafitová ložiska – přeměnou uhelných slojí

Vrchol nejvyšší hory České republiky je tvořen původně muskovit-chloritickými svory, které však byly postiženy kontakní metamorfózou při intruzi granitoidů krkonošsko-jizerského masivu. Díky přenosu tepla během kontaktní metamorfózy došlo k rekrystalizaci těchto hornin a tak i k jejich výraznému zvýšení odolnosti proti zvětrávání. První magmatické horniny - slabě porfyrické biotitické granity lze spatřit na úpatí vrcholu Sněžky při sestupu směrem na Z po cestě na Luční boudu

Přehled:

Regionální členění: Český masiv - krystalinikum a prevariské paleozoikum - lužická (západosudetská) oblast - krkonošsko-jizerské krystalinikum
Stratigrafie: paleozoikum
Témata: geologie, petrologie
Jevy: charakteristická hornina
Původ geologických jevů (geneze): metamorfní (kontaktní metamorfóza)
Hornina: granit (žula), svor
Geologický význam: regionálně-geologický význam (mapování)
 

Těžba pod Sněžkou

Sněžka je zajímavá nejen svým venkovním tvarem, podobným trojbokému jehlanu, ale tajemné je i její nitro. První zmínky o Obřím dole pocházejí z roku 1456. Neznámý Benátčan zde nalezl kostry lidí, zlato, ametysty, smaragdy a chalcedony. Horníci, první osídlenci Pece pod Sněžkou, zde totiž po staletí dobývali v kamenných útrobách Sněžky měď, kterou zprvu zpracovávali přímo u dolu ve vitriolových pecích, železo a především arzén, používaný v Itálii k výrobě benátského skla nebo k impregnaci dřevěných lodí v hamburských docích. Důl Kovárna, zaříznutý do úbočí Sněžky, přes mnohaletý průzkum ještě nevydal všechna svá tajemství o činnosti dávných kovkopů. Ve výšce více než tisíc metrů nad mořem dosahuje hloubky 140 metrů. Po skoro pěti stech letech těžby jeho historii završil geologický průzkum, uskutečněný v polovině 20. století a v roce 1979 demolice torza vyhořelé boudy Kovárna v Obřím dole, v blízkosti ústí stejnojmenné šachty.
 

Geologie Krkonoš

Abychom pochopily procesy, které na Sněžce a v jejím okolí probíhali - musím se podívat alespoň stručně na celou geologii Krkonoš.

Krkonoše jsou, podobně jako značná část Českého masivu do jehož severní části patří, geologicky velice pestré. Naprostá většina území spadá do geologického celku, zvaného krkonošsko-jizerské krystalinikum, jen velmi okrajově sem zasahuje podkrkonošská pánev. Převažující skupinou hornin jsou metamorfity (krystalické břidlice), doplněné hlubinnými (žula) a vzácně i výlevnými vyvřelinami. Na jižním okraji ochranného pásma KRNAP se lze setkat i s permokarbonskými horninami usazenými.

Počátek geologické historie Krkonoš bývá pokládán na konec starohor do doby před asi 700 miliony let. Tehdy došlo k pohybu zemských ker a vrásnění. Původní mořské usazeniny byly přeměněny na nejstarší krkonošské krystalické břidlice, což jsou především svory s častými vložkami křemenců, místy i erlanů a amfibolitů. Z tohoto období pocházejí také krkonošské ortoruly. Tento starý horninový komplex zaujímá velkou část východních Krkonoš od Malé Úpy přes Černou horu až po labské údolí a pak v užším pruhu od Špindlerova Mlýna na západ po Příchovice.

V období prvohor (silur) byla oblast Krkonoš naposledy zalita mořem. Z tehdy usazených hornin (ale také z podmořských vyvřelin) se při horotvorných pochodech (kaledonské a variské vrásnění) v následujících obdobích devonu a karbonu vytvořil mladší komplex krkonošských přeměněných hornin. Za nižších teplot a tlaků tak vznikají nejčastěji chloriticko-sericitické a grafitické fylity, doplněné polohami krystalických vápenců, kvarcitů a zelených břidlic. Tyto horniny, zahrnuté do tzv. ponikelské skupiny, budují jihozápad Krkonoš. V úzkém pruhu vybíhají k východu přes Vrchlabí a Janské Lázně, stáčejí se k severu a tvoří celý hřbet Rýchor.

V karbonu (asi před 300 mil. let) pak dochází ještě k jedné závažné události. Pod starší horniny proniká mohutné žulové těleso, kterému dnes říkáme krkonošsko-jizerský pluton a které tvoří Slezský (hraniční) hřeben Krkonoš od úpatí Sněžky po Harrachov, téměř celé Jizerské hory a polské Krkonoše. Žhavá žulová masa výrazně působila na své okolí. Jednak svou teplotou a tlakem dala z krystalických břidlic vzniknout odolným tzv. kontaktním rohovcům (morfologicky výrazné tvary Sněžky a Českého hřbetu) a dále vytvořila z těkavých magmatických roztoků některá slavná krkonošská rudní ložiska (Obří důl, Svatý Petr).

Tím byla vlastně dokončena základní geologická "výstavba" Krkonoš. Hory byly erozí obnažovány a řeky odnášely a usazovaly materiál na jejich úpatí v podkrkonošské permokarbonské pánvi. Třetihorní pohyby pak jen vyvolaly ojedinělé výlevy čedičových vyvřelin na severním svahu (např. Malá Sněžná jáma).
 

Vývoj současného reliéfu Krkonoš lze sledovat asi od poloviny třetihor. Během celých druhohor a počátkem třetihor totiž za teplého a vlhkého klimatu docházelo k obrušování a zarovnávání reliéfu. Teprve třetihorní alpinské vrásnění způsobilo pomalé vyzdvižení a vyklenutí pohoří. Krkonoše tak získaly v hrubých rysech dnešní výšku a tvar. S nástupem čtvrtohor se výrazně změnilo evropské klima. Došlo k velkému ochlazení a během ledových dob (glaciálů) se až k severnímu úpatí pohoří přiblížil mohutný skandinávský ledovec. Samotné Krkonoše již nepřekonal, ale v jeho blízkosti ležící horská údolí se vyplnila údolními ledovci alpského typu. Ještě dnes se můžeme setkat s jejich pozůstatky – čelními a bočními morénami. Nejvýraznější stopy však údolní ledovce zanechaly v přemodelování horských říčních údolí na široká ledovcová údolí, tzv. trogy, s typickým U profilem. Závěry dolin pak byly přehloubeny do podoby strmých karů. Chladné klima se projevilo i na nezaledněném povrchu nejvyšších poloh. Působením mrazu, ledu a střídání teplot se na hřebenech objevují výrazné žulové skalní útvary, zvané tory (např. Polední a Dívčí kameny), na svazích vznikají skalní stupně (mrazové sruby), kryoplanační terasy a kamenná moře. Na vrcholových plošinách pak nacházíme mrazové půdní formy (tzv. polygonální půdy, na svazích přecházející v půdy brázděné). Výskyt a dokonalost těchto půdních tvarů lze ve středoevropském prostředí pokládat za výjimečný jev, a proto je výzkumu i ochraně tohoto fenoménu v současné době věnována zvýšená pozornost.

Pozůstatkem činnosti ledovce jsou také jezera. Jedná se o hrazená jezera ledovcového původu, což jednoznačně ukazuje jejich poloha na dně typických ledovcových karů, ale i mohutné morénové valy, které tvoří hráze jezer. Většina z nich se nachází na polské straně – Wielki a Maly Staw a jezera na dně Velké Sněžné jámy. Jedno zcela malé jezírko – Mechové jezírko, hrazené morénou, se nachází i na naší straně pohoří, a to v údolí Kotelského potoka pod Kotelními jámami. Ještě menších rozměrů jsou jezírka na rašeliništích, tzv. rašelinná oka, která jsou nejpočetnější na Úpské a Pančavské rašelině.

Otázky a úkoly:

Pro uznání svého logu splňte následující úkoly a správně a vlastními slovy odpovězte na následující otázky:

1) Popište vlastními slovy, jak Sněžka získala svůj unikátní jehlanovitý tvar?

2) Vrchol Sněžky se vyznačuje unikátními horninami. Prohlédněte si okolí a podle obrázku v listingu identifikujte, která hornina je zde dominantní.

3) Po nalezení horniny určete, zda se jedná o horninu vyvřelou, usazenou či přeměněnou a napište, proč se zde taková hornina nachází.

4) Geomorfologii Sněžky ovlivňuje též eroze. Na vrcholu se nachází světelná tabule oznamující mimo jiné vlhkost. Jaká je v době Vaší návštěvy?

5) Jako výšku Sněžky jsme se ve škole učili údaj 1602 m. n. m. Nyní se však uvádí o metr výší údaj. Na informační ceduli zjistětě, co tuto změnu způsobilo?

6) Úkol: Vytvořte fotografii sebe v místě výchozích souřadnic tak, aby Vás bylo možné jednoznačně identifikovat, nebo své GPS s čitelným nickem a tuto fotografii přiložte ke svému logu.

Vaše odpovědi můžete zasílat přes profil, ale budu raději, když využijete následující formulář:

ON-LINE FORMULÁŘ

Pokud budou Vaše odpovědi špatně - budu Vás kontaktovat. Pokud žádné odpovědi nezašlete, nebo Váš log nebude obsahovat fotografii / fotografie podle zadání - log nebude uznán a bude odstraněn.

Zdroje:

Infocedule v místě
Web: Wikipedie
Web: Geology.cz
Web: KRNAP.cz
Web: Cittadella.cz/europarc
Publikace: Geologické rozhledy
Publikace: Geologické zajímavosti České republiky
Publikace: Geology Academy
Jiné: Geologická mapa ČR AVČR rok vydání 2012