Stříbrný poklad v Jordánu
Ještě v devatenáctém století se nacházelo v Labi i v tehdy ještě neupravené mokřině "Na Přelově", jakož i v potoce Jordánu množství různých chutných ryb i raků.
Kdo dal Jordánu jméno, to nám dnes už nikdo neřekne. Bude zřejmě ale hodně staré, je to přece jméno biblické řeky.
Od pradávna si Jordán hloubí mělké údolíčko od mlýna Skořípky nedaleko Neznášova, kol Prašivky a Chloumku až po černožický rybník, aby pak po jeho naplnění běžel loukou k Holohlavům a dál ke Smiřicím.
Od pradávna k jeho největším obdivovatelům patřili v každé době kluci. Kolikrát jen se vraceli domů zmáchaní, zablácení od hlavy až k patě, ale šťastní. Kolikrát jen si dýchali na modrorudé prokřehlé ruce, ale znovu je nořili do pospíchajících vln. Kolikrát spadli do ledové vody, ale nevadilo jim to. Kolikrát jen tichounce seděli na jeho březích a dychtivě sledovali báječné rytířské souboje jakoby neohrabaných raků říčních.
Ano, i těm se Jordán líbil. Dával jim totiž nejen křišťálově čistou vodu, ale i klidná proteplená zákoutí pro líhnutí i svlékání krunýře. Rakům přišlo vhod i písčité, místy kamenité dno a hlavně se jim líbily nádherně křivolaké břehy s bohatými porosty a nesčetnými kořennými skrýšemi. Tady se dokázali - podobni pradávným obludám - klidnými, pomalými pohyby celý den potulovat po dně při hledání potravy, malých žabek, drobných rybek, ale i kořínků a výhonků rostlin. Není divu, že i Jordán měl někde daleko ve své minulosti ukrytu pověst o pokladu.
Až takřka do výstavby železniční tratě se v místech, kudy dnes kolem Holohlav vede její násep a kde Jordán opouští černožický rybník, nacházela rozlehlá bažantnice bohatá zvěří.
A právě zde, v bažantnici, měl prý kdysi v dobách těsně po bělohorské tragédii zakopat hrnec s poctivými stříbrňáky tajný holohlavský evangelík. A to den před svým odchodem do exilu. Zakopal ho prý nehluboko mezi kořání mohutného dubu na břehu Jordánu. Jako mnoho jemu podobných věřil, že se z nedobrovolného vyhnanství brzy vrátí.
Nevrátil se nikdy.
Více než dvě staletí se obyvatelé Holohlav dohadovali, zda tahle zkazka má pravdivé jádro či ne. Kde byl ale za tu dobu konec bažantnici i obrovitému dubu? A tak se pomalu zapomínalo.
Pak ale ve čtyřicátých letech devatenáctého století vyoral čeledín na Andrejskově poli pod jejich stodolou hromadu zlatých mincí. Poctivě je odevzdal hospodáři a odměnou od něho prý obdržel starší obnošený kabát. A tahle příhoda opět oživila mezi lidmi stará vypravování. Ale jen vypravování. Jinak se nedělo nic.
Jednoho krásného dubnového dne někdy počátkem sedmdesátých let devatenáctého století se holohlavští kluci bavili - jako ostatně každého jara - chytáním ryb a raků. Chytali je v Jordánu v místech, kde potok opouští rybník a plyne do míst zvaných "Na Sádkách". Rozdělili se do skupinek a rukama počali opatrně prohmatávat břehy. Halasu a legrácek u toho užili vždycky dost a dost.
Nejčilejší byli - a nejenom dnes - bratři Béďa a Eda Bartoškovi, synové tehdejšího nájemce holohlavského hostince. Na vybírání raků byli i dnes nejšikovnější. Ze všech kluků jich měli nejvíce.
Jak tak šátrali v břehu, hlasitě zajásali, neboť nahmátli pojednou řádně velkého klepetáče. Vzápětí však zmlkli. Spíše oněměli.
Hned po vytaženém rakovi se totiž tichounce počaly z otvoru v břehu snášet na písčité, sluncem prozářené dno drobné, větší i menší kotoučky. Některé tmavé, jiné stříbřitě světlé. A stále jich přibývalo. Bratři chvíli jako by nevěřili svým očím. Strnuli bez hnutí. To aby nezkalili vodu.
Vzpamatovali se však takřka okamžitě. A rychle počali cpát stříbrňáky do kapes kalhot i kabátů. Hint: sundej boty a šátrej, dej si pozor na hlavu. Pracovali rychle a tiše. Jen aby nevzbudili pozornost ostatních.
Jenže právě to ticho je prozradilo.
Ostatním bylo nápadné, cože bratři tak najednou zmlkli. Co to tam jen mohou mít za zvláštnost? Jenže přišli již jak se říká s křížkem po funuse. Největší díl stříbrného pokladu z Jordánu si odnesli domů Béďa a Eda. Na ostatní zbyla jen a jen paběrka.
Víme, že poklad se dá zužitkovat různě. Můžete ho projíst či propít, prohýřit na zábavách nebo ho zašít do polštáře.
Můžete ho ale i patřičně pěstovat, aby vám rostl.
A právě tenhle poslední způsob si vybrali Eda a Béďa Bartoškovi. Možná by bez tohoto stříbrného nálezu nikdy nevznikl před první světovou válkou tolik oblíbený klempířský závod Bartoškových ve Smiřicích.
Auto nechej na úvodních souřadnicích, trochu se spolu projdeme, cestou posbíráš indicie potřebné k nalezení Stříbrného pokladu a pěkně se protáhneš. Cože? Ne, neboj, nebudou tě bolet nohy, tak už pojď. Sádky máme po levé ruce, hlavní cestu z Jaroměře na Hradec necháme za zády a projdeme se kousek alejí směrem ke Smiřicím, až k lampě na které je napsáno dlouhá, tam se dej do uličky vlevo.
A = počet souhlásek v názvu ryby na ceduli umístěné na vratech naproti parkovišti „Na Sádkách“
B = počet pouličních lamp od parkoviště „Na Sádkách“, kde první je ta s cedulí Holohlavy až po značku „zákaz skládky pod pokutou…, tu kde je napsáno dlouhá a je na ní amplion už počítat nemusíš“
CD = cestou je po levé straně hydrant, zjisti jeho číslo na tabulce ze strany od plotu, snad tě to nerozhodí v počítání lamp 
E = počet písmen ve jménech obou bratrů Bartoškových z pověsti
F = počet bílých pruhů na továrním komíně na levé straně (směr Černožice)
G = za značkou „zákaz skládky pod pokutou...“ odboč z hlavní do boční uličky po levé straně, na konci uličky přímo proti tobě jsou vrata do firmy zabývající se auty, tyto vrata mají barvu zelenou = 3, modrou = 5, hnědou = 6
Pro kontrolu je součet všech číslic 30.
Teď už jen spočítat a utíkej si pro poklad.
N 50° 1D.BGD E 015° 5F.CAE
Pro první tři lovce jsou připraveny měšce s mincemi ze Stříbrného pokladu, do krabičky jsem umístil CWG a pár věcí na výměnu. Při odlovu dávejte pozor, občas sem může někdo přijít venčit psa. Opiš si bonusové číslo z první stránky Logbooku, třeba se ti bude hodit.