AGT 69: Hutsky vodopad EarthCache

Vítejte na šedesátém devátém pokračování Alkeho Geo-earth-cache Tour. Od roku 2010 pravidelně jezdíme lyžovat do Pasek nad Jizerou, dnes se kousek od nich vypravíme společně - i když nemusí být zrovna sníh. Huťský vodopád patří díky svému velkému průtoku a snadné dopravní dostupnosti k nejnavštěvovanějším vodopádům Krkonoš. Najdete jej na Huťském potoce, vydáte-li se po modrém turistickém značení z Rokytnice nad Jizerou na Dvoračky. Právě pod nimi pramení Huťský potok, který nejprve necelé dva kilometry prudce stéká zalesněným údolím a posléze kaskádovitě padá. Po dalších několika kilometrech se potok vlévá pod Rokytnicí do Jizery, je jejím levým přítokem.

Základní informace o vodopádu

Tato přírodní památka je dostupná z několika směrů. Popíši vám dva z nich. Asi nejjednodušší je vydat se autem přes Horní Rokytnici a za fotbalovým hřištěm odbočit doleva. Držet se modré turistické značky KČT a stále do vrchu po úzké asfaltce. Až silnice skončí, jste asi 300 metrů pod vodopádem. Takže tato cesta je vhodná pro auta, cyklo a pěší (i kočárky). Další možná cesta je vyjet sedačkovou lanovkou Horní Domky a po vrstevnici opět po modré, přes rozcestí Nad Světlankou k rozcestí Huťský potok, kde se modrá dělí. Dáte se doprava a budete klesat zhruba necelý kilometr a jste u vodopádu. Je na vás jakou cestu zvolíte.

Huťský vodopád je napájen vodou z Huťského potoka, který pramení pod horskou boudou Dvoračky. Byl pojmenován podle první sklářské huti v Krkonoších. Cesta k tomuto tekoucímu a padajícímu přírodnímu útvaru je zakončená zábradlím z masivní kulatiny a informační tabulí. Vodopád se nachází přibližně v 787 m.n.m. v západních Krkonoších.

Dost často se uvádí, že má výšku až 20 metrů, avšak výška úseku, kde voda padá pod úhlem větším než 45° je jen 6,8 metru. Dojem této spodní části je opticky zvětšen dvoumetrovou kaskádou, která navazuje hned pod vodopádem. Nad hlavním vodopádem je soustava kaskád až vodopádů, která je celkově téměř 7 metrů vysoká a při čelním pohledu celému vodopádu dává dvojnásobnou výšku.

Název: podle Huťského potoka, na kterém se nachází a jehož název je odvozený podle historické, zaniklé sklářské huti v Rokytnici n. J. Potok má ještě druhý název Rokytnice, shodný s obcí, ale v souvislosti s vodopádem se nepoužívá. Původní a nepochybně starší německý název stejného významu měl podobu Hüttenbachfall.
 

Geologie vodopádu

Horninové podloží: úzká vložka sericitických kvarcitů, protínající napříč údolí a prostupující svory krkonošského krystalinika

Geomorfologický typ: pravý sekundární strukturní vodopád na rozhraní tvrdších kvarcitů a měkčích svorů směrem po proudu, situovaný ve strmě spadajícím svahovém údolí. Tvrdší kvarcity tvoří ve shodě s příčným průběhem mrazové skalní sruby v obou svazích údolí

Geologické faktory: výrazná břidličnatost (plochy břidličnatosti), šikmo příčné, strmé až svislé pukliny a puklinové plochy

Vodopádový typ: nejednotný – v horní části peřejová kaskáda, v dolní úklonný vodopád. Na horní hraně je navíc ucpávka z nanesených balvanů (1–1,5 m vysoká), přes níž potok padá nepravými skoky

Horizontální typ: svazkovitý, popř. až nevýrazně vějířovitý

Výška: poněkud problematická, podle pojetí: celý vodopádový stupeň 16,6 m, část na skalním podloží 15,6 m, hlavní část bez úpatní peřeje 13,6 m, nejstrmější „vodopádová“ část jen 6,8 m
Šířka: mezi 0,5–3 m
Sklon: celkový 30–35 °, hlavní spodní část 50 °

Hydrologické poměry: stálý vodopád s průměrným průtokem okolo 45 l /s
(odvozeno), s povodím 1,2 km²

Velký sklon údolí a příčný průběh pruhu kvarcitů nejsou příhodné pro vznik amfiteátru, proto vodopád spadá pouze do krátkého zářezu se strmými svahy, rozvírajícího se směrem po toku.
 

Horninové podloží vodopádu

Jednoznačně nejdominantnější horninou, kterou vodopád prochází je kvarcit.

Kvarcit (také křemenec, křemenný arenit nebo ortokvarcit) je metamorfovaná hornina regionálního vzniku vyznačující se jemnou až středně hrubou zrnitostí. Na první pohled je možné si kvarcit splést s mramorem.
 

Kvarcity patří mezi zralé sedimenty, velikost jejich velmi dobře opracovaných zrn se pohybuje od 2 do 0,05 mm. Obsahují až 95 % křemenných zrn. Barva je světlá od bílé a šedivé po nažloutlou až načervenalou. Struktura bývá zubovitá až mozaikovitá. Tmel bývá křemitý. Díky svému složení je kvarcit odolná hornina. Může obsahovat i příměsi jako jsou pyrit, slída, živec, magnetit.
Kvarcit vzniká regionální metamorfózou jiných hornin jako např. pískovec či slepenec. U této přeměny dochází k rekrystalizaci zrn křemene, která následně rostou a zaklesávají se do sebe. Tímto procesem vzniká velmi tvrdá, avšak křehká hornina.

Kvarcity vznikají v mělkém mořském - pobřežním nebo říčním prostředí s vysokou dynamikou nebo jde o eolické sedimenty. Podstatné je i intenzivní prokřemenění – vylouhování nestabilních zrn, vápnitých, jílovitých a křemitých sedimentů. Při prokřemenění dochází ke spojení křemitého pojiva se zrny křemene, takže je výsledný materiál opticky kontinuálně orientovaný. Při silné litifikaci křemenců dochází k intersticiálnímu rozpouštění zrn na místech jejich vzájemného styku. Petrologická zralost je důsledkem velmi dokonalé chemické nebo mechanické eroze, pravděpodobně i vícenásobného přepracování během transportu. K jejich vzniku mohlo dojít vícenásobným zvětráváním a opětovným usazením na jiném místě ve více cyklech.

Vodní eroze

Samotný vodní proud je na skalní stěně pouze slabě erozně zahloubený (ponejvíce 0,5–1 m), pouze vlevo dole po výrazných puklinách výjimečně až 2 m. Balvany erozně transportované korytem z výše položených částí údolí tvoří na hraně vodopádu drobnou akumulaci vysokou 1–1,5 m, v níž se potok dělí na 4–5 nepravých ramen téže výšky, dopadajících však již na horninové podloží. Původní pravá horní hrana na skalním podloží je povlovná a je vidět pouze zčásti jen v pravé části koryta. Nejmírněji ukloněná, horní část vodopádu je ukončená zhruba uprostřed vodopádu 4 m dlouhým mezistupněm se skalní tůní (1,3 × 0,8 × 1,5 m) na podélné puklině, která jeví i znaky evorze. Erozí a evorzí vyhlazený žlab dlouhý 1 m je i na dolním okraji mezistupně. Na formování nerovností hlavní, nejstrmější vodopádové stěny se podílejí jak břidličnatost horniny, tak šikmo příčné, strmé až svislé pukliny, které tok stáčejí k levému skalnímu břehu a v dolní části tak způsobují jeho podemílání boční erozí. Některé plošky této stěny jsou také erozně ohlazené. Vodopádová stěna je nesouvisle porostlá vodními mechorosty, vegetace na okolních stěnách je však překvapivě velmi sporadická.