Kostel sv. Bartoloměje je jednolodní, obdélníkový kostel s pravoúhlým presbytářem a sakristií (místnost, v níž jsou uschovávána bohoslužebná roucha a předměty používané při bohoslužbách) umístěnou na jeho východní straně. Hlavní oltář kostela je barokní z první poloviny 18. století, s bohatou řezbářskou výzdobou. Na pravé straně chrámové lodi se nachází cenné náhrobní kameny rytířů Karla a Hynka Vrábských z Vrábí - významných majitelů panství, kteří zemřeli v letech 1570 a 1584 a byli zde pochováni. Původně byly umístěny v podlaze, kdy zakrývaly vchod do podzemní hrobky. Při rekonstrukci kostela v roce 1860, kdy byla pokládána nová dlažba, byly náhrobky vsazeny na současné místo.
Velikost dřevčického kostelíka odpovídá velikosti jeho farnosti. Vedle Dřevčic byly původně ke kostelu přifařeny ještě Popovice, Jenštejn a Vrábí. Nebylo tedy zapotřebí nijak zvlášť veliké stavby. Proto je loď kostela jen 8,75 metrů dlouhá a 6,10 metrů široká. Do chrámu vedou dva vchody, ve zdech je celkem sedm obdélníkových oken s půlkruhovým zakončením. Některá okna si ještě zachovala alespoň částečnou mozaikovou výzdobu, kterou lze spatřit pohledem do oken - zvlášť za dobrého počasí je výzdoba hezky vidět.
Historie
Původ kostela sv. Bartoloměje sahá do 11. - 12. století, kdy byl vystavěn ve slohu románském. První písemná zmínka o kostelu pochází z roku 1384 - v zápisu je stanoven odvod papežského desátku 21 grošů dvakrát ročně. V pozdějších letech byla na jižní straně kostela přistavěna raně gotická část se čtvercovým presbytářem a také byla zvětšena kostelní loď. Během třicetileté války byl kostel vypálen, bohužel ani po snaze opravy kostela nebyl jeho stav uspokujující. Roku 1671 byly kostel a vedle stojící fara popsány takto: „Chrám Dřevecký … od kamene zbudovaný, uvnitř vybílený, střechu má šindelovou, na stavení věžka velmi stará, pádem hrozící. Při chrámě jest kamenná věž, zcela bez střechy, nejsoucí s to, aby snesla zvony, proto pro tři zvony zřízena zvonice dřevěná … na pokraji hřbitova. Oltáře tři neposvěcené. Fara nedávno po přestálé válce z kamene obnovená, skládá se ze dvou světnic, dvou světniček, kuchyně, střechu má šindelovou.“ Při rekonstrukci kostela ve druhé polovině 18. století byl vystavěn nový presbytář a přemístěny výše zmíněné náhrobní kameny. Tehdy byl také na severní straně ubourán původní románský kostel.
V průběhu 20. století a hlavně v jeho druhé polovině kostel chátral a narušena byla i jeho statika. V 90. letech minulého století byla opravena střecha,ale na celkovou opravu kostel stále čeká...
První dřevčická škola
První budova školní ve Dřevčicích, pokud bylo možno zjistiti, stála těsně u kostela při západní jeho stěně, tam kde jest dnes okno do kůru. Byla to budova jednopatrová; v přízemí byla třída a v poschodí fara. Když budova v 18.století vyhořela, byly její zbytky srovnány se zemí.
Pro školu pak byla opatřena místnost v panském dvoře v čísle 1, ve světnici, kde bývalo ubytováno vojsko. Když majitel dvůr pronajal, byla vyhlédnuta a upravena pro školu místnost v ovčíně. Ovčín ten stál na pozemku, od hřbitova nynějšího severozápadně, ležícím vedle erární (okresní) silnice. Nyní jest na tom místě pole.
Když pak přešla pole farní v majetek děkanství v Brandýse, nebylo hospodářských budov u fary třeba a proto byla škola zřízena z farské stodoly a chlévů.
Ze stodoly, z jedné oplotně, byla zřízena třída a z chlévů byl upraven byt, komora a studůlka pro učitele.
Roku 1809 vyhořela celá obec Dřevčice mimo školu, ač také již ve vikýři šindelové střechy shořelo 8 otepí slámy. Z celé vesnice zůstala neporušená jen škola a kostel.
A jak to tu vypadalo před 100 roky?
zdroje: http://www.hrady.cz/?OID=5993,http://dvorak-rodopis.cz/mistopis/obce/Drevcice/, Památník vydaný k oslavě padesátiletého výročí postavení školy v Dřevčicích (vydáno 1937)
Ke keši:
Krabička se nachází v prostoru bývalého hřbitova. Přístup na něj vede skrz branku, prosím, nelezte dírami v plotě! Samotný nález by vám neměl dělat problémy, kryjte si záda, mudlové rádi pozorují kačery z oken. 
Mnohokrát děkuji panu hraběti za betatest!
Ať se krabka líbí
Lovu zdar!