Mým zamilovaným místem, kam se ve svých myšlenkách ráda vracím, je moje „Labuťka“. Kámen kousek od žluté turistické cesty, okolo nějž jsem chodívala s rodiči na Prosečskou chatu, v mých dětských očích připomínal labuť. Tuto představu ještě umocňoval kus zahnutého pahýlu stromu, který tenkrát vedle kamene vyrůstal. Dnes na místě zůstal samotný kámen, „labuťku“ v něm s trochou dětské fantazie jistě poznáte.
Tato keš je věnována dětem a jejich rodičům, kteří také kdysi byli dětmi. Do logů můžete vkládat své retrofotky pořízené na vašich srdcových místech, případně se o nich můžete rozepsat. Na chvilku tedy zapomeňte na shon světa dospělých, ohlédněte se a vydejte se na cestu za dětstvím…
Jak na kešku?
Na úvodních souřadnicích nalezte „Labuťku“. Vaším úkolem je s trochou dětské představivosti zjistit, na jakou světovou stranu by „Labuťka“ hleděla, kdyby měla hlavičku.
Pokud na ZÁPAD, pokračujte na souřadnice: N50°45.080 E015°06.528
Pokud na SEVER, pokračujte na souřadnice: N50°44.993 E015°06.634
2.stage vás přivede na zajímavé místo. Sem Labuťka moc ráda chodila. Co zde asi mohlo být?
a) mohutný strom, kam chodila Labuťka na třešně: N50°45.023 E015°06.749
b) jezírko, kam chodila plavat: N50°44.944 E015°06.759
c) labutí hřiště s houpačkami, kam si chodila s ostatními labutěmi hrát: N50°45.186 E015°06.572
A hurá do FINÁLE. Zde se stačí postavit a pořádně se rozhlédnout okolo sebe. Vidíš mechem porostlý vývrat?