K obydlení Hlučínska i území dnešní obce dochází v období 4500 - 2500 let př. n. l. , což dokazují nálezy s lineární a moravskou malovanou keramikou. Nepřetržitost osídlení dokumentují i další nálezy pozůstatků lidu popelnicových polí z období 1000 - 700 let př. n. l. Území obce bylo osídleno i za doby vlády Rostislava, tj. Velkomoravská říše.
O území Opavska se vedly neustále spory mezi diecézemi Vratislavskou a Olomouckou. Spor byl rozhodnut ve prospěch diecéze Olomouc. První písemná zmínka o obci je z roku 1250, v dopise papeže Inocence IV. vyhotoveného 18.12. 1250. v Lyonu, který území obce odkazuje cisterciáckému klášteru na Velehradě. O obci se zmiňuje v roce 1265 i olomoucký biskup Bruno při placení desátků a smlouvě s opatem Velehradským. Správním centrem statků tohoto kláštera na Opavsku byly Stěbořice. Husitství zatřáslo majetkovou držbou velehradských cisterciáků a Bolatice v té době získal Jindřich z Děhylova. Získat zpět Bolatice z držení se klášteru nepodařilo ani od dalšího držitele, Otíka z Rohova, a tak se opat Štěpán r. 1467 rozhodl Bolatice, které nedržel, zastavit přímo synům českého krále Jiřího z Poděbrad, Viktorínovi a Jindřichovi, vévodům Opavským. Poděbradové zástavu pak udělili Jindřichovi Donátovi z Velké Polomi.
V Bolaticích v té době bylo již dědičné fojtství se svobodným dvorem a rybníkem, které nepodléhalo zástavnímu držiteli Bolatic a docházelo proto k velmi vleklým sporům. Bolatické volenství, jak se zmíněnému dvoru s fojtstvím říkalo, náleželo evangelikům Drahotušům na Dolním Benešově. V r. 1544 získali tito v zástavě i ves Bolatice. Pobělohorské poměry umožnily návrat cisterciáků do Bolatic.