Nacházíme se v roce 1900, zdejší obec pod vedením starosty vzkvétá již více než 50 let, lidé jsou šťastní, ale starosta je již na sklonku života, a tedy nadešel čas, úřad předat „svému“ synovi. Ačkoliv starosta syna nikdy neměl, v roce 1851 zachránil život, tehdy ještě 5-ti letému kloučkovi, synovi rybáře, kterému se tehdejší krutá zima stala osudnou. Dnes v 54 letech, je rybářův syn schopen plně převzít odpovědnost, a díky výborné výchově od svého adoptivního otce, má již dostatek zkušeností na to, aby mohl úřad řídit relativně valně a svědomitě.
Obyvatelé obce byli nadšení a novému starostovi, kterému nikdo neřekl jinak než „Rybářův syn“, velmi fandili. Jenže pro rybářova syna nebylo jednoduché převzít vzkvétající úřad a prosperující obec, mnohoset teoretických obav bylo na místě. Samozřejmě měl oporu od svého zachránce, jenže tato netrvala dlouho, pár dní po převzetí úřadu předešlý starosta zemřel. Rybářův syn trávil v úřadě dny, noci, týdny a dělal vše, aby obec ukočíroval a neudělal hanbu.
Po několika měsících již bylo jasné, že nový starosta je veskrze rovný muž a fundovaný. Lid jásal, že rybářův syn jim nadále zajišťuje blahobyt a vložili v něj všechny naděje. Takto prosperujících obcí nebylo mnoho, a tedy sláva malé slezské vísky neunikla pozornosti.
Italská obec Santa Maria del Cedro v provincii Cosenza měla do prosperity daleko, a tamější don Rejnoké se rozhodl k diplomatické cestě, navštívit Dolní Benešov. Starosta s otevřenou náručí přijal dona Rejnokého ve svém úřadu a hostil svého italského kolegu českými specialitami, ukázal mu mnoho krás tehdejšího Benešovska a předal nespočet rad, jak přivést obec k prosperitě. Jako správný rybář neopomněl svého italského kolegu pozvat na rybolov, a taktéž mu věnoval velmi cenný suvenýr „Zlatý prut a udici“ pro štěstí a symboliku vedení úřadu energickým způsobem.
Don Rejnoké po návratu do své domoviny v průběhu několika měsíců přivedl obec Santa Maria del Cedro k prosperitě a blahobytu. Obyvatelé, kteří se doposud zmítali na hranici chudoby a balancovali mezi životem a smrtí, najednou žili jako páni, a po desítkách let se i jim objevil úsměv na tváři. Don Rejnoké věděl, komu za vše vděčí, věděl, že onen „Zlatý prut s udicí“ mu štěstí přinesl. Rozhodl se podělit se o svou radost se svým učitelem a taktéž mu věnovat dar. Povolal všechny rybáře, kteří v Santa Maria del Cedro žili, a nařídil, aby ulovili „hnědého rejnoka“. Po pár dnech se úlovek povedl a hnědý rejnok byl na světě. Don Rejnoké nechal rejnoka ihned odeslat do Dolního Benešova.
Když rejnok doputoval do zdejšího kraje, starosta se zlomil od smíchu pod stůl. Don Rejnoké mu daroval hnědého Rejnoka. Pravda, tuto slovní hříčku jeho Italský kolega nemohl vůbec vytušit. Jakmile se však starosta vzchopil, usedl za stůl, nečekajíc ničeho, ihned sepsal děkovný dopis. Netušíc, že hnědý rejnok je velmi neobyčejný, ba dokonce kouzelný. Každým pohlazením po hřbetu z Rejnoka vypadla zlatá mince. Netrvalo dlouho a v Dolním Benešově byly zrušeny daně, odvody, poplatky. Obecní pokladna byla plná, chodníky nově vydlážděné, domy se opravovaly ve velkém, dostalo se na každého, no velká sláva to byla. Rybnický stav byl posílen, zbudováno bylo mnoho nových stavů, starosta na počest svého otce nechal v rybnících zbudovat ostrůvky, aby se už nikdy nestala stejná tragédie jako jeho otci. Nechal vystavět kostel, kapličky a mnoho dalšího. Nikdo netušil, jak starosta dokázal dosáhnout takové prosperity, všichni si to vysvětlili, že jim rybářova syna seslala sama nebesa.
Ve svých 71 letech, a tedy po mnoha letech úspěšného vedení obce cítil, že nadešel čas. Nikomu neprozradil, jak to vlastně s rejnokem je, ale nařídil umístit jej na posvátné místo, a to do kapličky u Urbánka. Tam rejnok spokojeně vegetoval. Bohužel však na přelomu let 1917/1918 byla obec zasažena vlnou válečného drancování. Starosta při válečných střetech na začátku roku 1918 zasažen kulkou umírá. Ani kapličce u Urbánka se nevedlo nejlépe, bohužel byla zcela vyrabována. Rejnok, který v ní obýval, utekl doslova za minutu dvanáct. Ukryl se před válkou a zlobou lidstva do místních lesů velmi blízko vodě. O pár měsíců později válka skončila, z prosperující obce, bylo zpustošeno velké množství budov, vznikla tedy zdevastovaná víska, starosta mrtev, obyvatelstvo zdecimováno. Nový starosta vyvinul maximální snahu, aby obec vrátil do původního stavu, všemožně zkoušel navázat na práci svých předchůdců, ale bohužel nevedlo se mu. Po pár měsících odhalil v torzu jednoho zápisku pravdu o rejnokovi a nechal sutiny kaple prohledat milimetr po milimetru. Bohužel rejnoka nenalezli, nový starosta po rejnokovi pátral ještě řadu let, bohužel se však nikomu již nepovedlo jej najít a spatřit, natož pohladit ho.
Rejnok dodnes spokojeně odpočívá v torzu dřevěného chrámu, kochající se ideálně vlnící se hladinou rybníku a je šťastný, bohužel se však cití trochu sám. Budeš ten, který jej najde, spatří a pohladí?
Vzorec:
N 49° 5(A+2).(C)(C+B+1)(D+4)
E 18° 0(E+1).(F)(G)(H+3)
Ověření:
O keši:
Pokud ses již dobral k řešení, dosaď tedy chybějící čísla a vypočti vzorec. Doporučuji ověření výsledku, po ověření získáš souřadnice parkoviště a fotohint. V případě, že vše klaplo, odměnou ti bude procházka za krabičkou, tato je umístěna v lokalitě kde „Potwór hnědý – Rejnok“ odpočívá a kochá se, terén je od 2,5 až po 3. Cesta může být bahnitá, mokrá, trnitá, ačkoliv po většinu roku bude asi pohodová. Respektuj parking v ověřovači, a projdi se, keška není drive-in ani kdyby ses na hlavu postavil. Neboj se využít hintu a fotohintu, pamatuj na určitou odchylku GPS.
Prosím vše vracejte, jak bylo, a pokud zjistíte jakékoliv poškození keše, napište to do logu. Děkuji :-)