Smírčí kámen u Ondrušek patří mezi kamenné kříže na Vysočině, o jejichž původu se nedochovala ani řádka v lidové tradici. Tento kámen však působí nejstarším dojmem mezi jinými kameny v okolí. Je nepravidelného tvaru, měří 67 x 52 x 30 cm a je značně poznamenán povětrnostními vlivy. Ve vlastivědné knize velkobítešska se o něm uvádí, že zde stojí "od dob nepamětných". Zlomený kámen byl kdysi opraven, čemuž nasvědčuje spojovací "jizva". Ramena kříže byla původně delší.
V nedaleké obci Březí jsem však potkala jednoho dědečka, který mi o kamenu pověděl toto:
" Když jsem byl malý kluk, chodíval jsem se svými rodiči do Milešína k příbuzným. Cestou jsme míjeli tento kámen a mně jako malému capartovi, se kámen pokaždé zdál jiný. Jednou měl nádech do zelena, jindy do červena, jindy mi připadal jako zlatý a někdy se mi dokonce zdálo, že září jako drahokam. Když jsem trochu povyrostl, ptal jsem se rodičů, co je to za kámen. Tatínek mi tehdy řekl příběh, který si dodnes živě pamatuju:
Kdysi dávno pradávno šla tudy dívka s košíkem hub. Znavená horkem usedla pod mladou lipku, aby si odpočinula. Tolik ji trýznila žízeň, až ji napadlo, že by ji mohla zahnat několika sousty hříbků. Okusila první, nechutnal jí, ale žízeň byla mocnější, tudíž jej snědla a snědla ještě další dva. Pak náhle klesla do trávy a více se neprobudila. Její tělo našli druhý den ženci vracející se z pole. Na zápěstí dívčině byl omotaný had. Nikdo tehdy nezjistil, zda zemřela na hadí kousnutí nebo na otravu houbami. Na památku jejího skonu zde má stát kamenný kříž.
... pravda, za ta léta se kříž poněkud zatáhl do země, býval vyšší a kdoví, jestli nemá úpatí třeba několik metrů v zemi. Nikdo se neodvážil kámen vykopat, aby neskončil stejně jako chudák holka. Ale je to zase jenom příběh našich předků, dnes už se nikdo nedoví, zda se skutečně udál."
Ke keši:
Krabičku, prosím, nechejte viset na karabince, pouze odšroubujte víčko. Po odlovu zase zamaskujte, aby nebyla vidět od silnice.
Přeji úspěšný lov!