Pohádka o rybníku Bočný u statku Lhota
Kousek za Kardašovou Řečicí stojí statek Lhota. Patřil bohatému sedlákovi Josefovi, Byl tak zámožný, že po něm toužily snad všechny dívky v okolí. Josef si přivedl svou nevěstu až z Veselí nad Lužnicí. Mladá selka Ivana byla nejen hezká, ale i dobrá hospodyně, takže se zdálo, že na Lhotě nic nechybí k lidskému štěstí. Ale jak šel čas, pořád se tu neozýval dětský pláč. Na statku se střídaly návštěvy babek kořenářek, Josef s Ivanou dokonce navštívili i doktora ve Veselí, ale pořád nic. Vrána ani čáp na Lhotu nezaletěli.
Smutný Josef se jednoho večera toulal po svých polnostech. Tu uviděl uprostřed pole mihotavé světlo. Opatrně se k němu přiblížil a spatřil postavičky malých vil, které tančily kolem louže. Byl to tak krásný pohled, že Josef ani nedýchal. Nakláněl se, aby lépe viděl a v tom mu pod nohama zapraskala suchá větvička. Tančící krasavice strnuly a shlukly se kolem jedné, která měla na hlavě modravou korunku. Josef zavolal: „Nebojte se krásná paní! Jen jsem se vám chtěl poklonit. Jste tak krásné, že bych se na vás chtěl dívat pořád.“ Královna vil uklidnila své družky a obrátila se k Josefovi: „Mladý pane, děkujeme za poklonu, ale sotva tahle louže vyschne, musíme hledat jiné místo pro náš tanec.“
„Jestli chcete, vykopu vám tady rybník a můžete tu zůstat napořád!“, ozval se nadšený sedlák Josef. „No, to by se nám líbilo!“, volaly všechny malé postavičky.
A tak následující dny trávil sedlák všechny své volné chvíle uprostřed pole s krumpáčem a lopatou v ruce. Jeho nejsilnější koně tahali hlínu dál do pole a orali strouhu k blízkému potoku. A tak se tu po žních objevil nový rybník, který dostal jméno „Bočný“, protože se rozkládal po boku statku Lhota. Na svátek Všech svatých 2. Listopadu stál Josef, spokojený se svou prací, u rybníka a čekal. Víly se ukázaly, když kostelní zvon v Řečici odbil půlnoc. Děkovaly Josefovi a jejich vládkyně se ho ptala: „Co chceš za to, že jsi nám zde vytvořil nový domov?“ Sedlák se jí hluboce poklonil: „Krásná paní, nechybí mně nic než dítě na mém statku.“ Víla se usmála: „Neboj se! Do roka a do dne bude tvá žena chovat, když se umyje v tomto rybníce, který jsi pro nás vykopal.“
A tak se také stalo.
Josef s Ivanou o svém tajemství nikdy nikomu neřekli. Ale je jisté, že na Lhotě se pak ozýval dětský pláč a smích velice často. A jisté také je, že rybník Bočný zde stojí dodnes a přestože vypadá úplně obyčejně, v noci zde tančí víly. Vidět je může každý, kdo má čisté srdce.
Věra Helceletová