e
ŽIDOVNA RADENÍN
Údajně nejstarší písemná zmínka o přítomnosti Židů v Radeníně pochází z roku 1622.
V roce 1702 žilo na radenínském panství 21 Židů starších 10 let. V roce 1723 se připomíná 9 rodin, synagoga a hřbitov.
Roku 1783 žilo v Radeníně 131 Židů (34 manželských párů a 67 dětí). Mimo toho ještě neznámý počet ovdovělých osob a služebného personálu.
Převažujícím zaměstnáním židovských obyvatel byl (jako všude jinde) podomní obchod - tzv. hauzír (v roce 1783 celkem 13 osob). Hauzírníci chodili ode vsi ke vsi po přesně určených trasách a specializovali se na určitý sortiment zboží. Prodávali látky a drobné střižní zboží, kramářské zboží a koření. Vykupovali hlavně peří, vlnu, zemědělské produkty, hadry, vlasy, kůže poraženého dobytka aj.
Roku 1793 mělo radenínské panství druhou největší židovskou komunitu v Táborském kraji - celkem 42 familiantů (194 osob).
Kolem roku 1840 žili Židé kromě ghetta a objektů panského dvora také asi v 16 domech křesťanských sousedů..
Revoluční rok 1848 přinesl konečně zrušení familiantského zákona a jiných diskriminačních opatření. Od roku 1853 směli Židé kupovat půdu i domy. V tomto období dosáhla radenínská židovská populace svého vrcholu - 51 rodin o 190 osobách tvořilo 19% obyvatel obce. Od té doby se v důsledku vystěhovalectví jejich počet rychle snižoval. Odcházeli za možností uplatnění do měst i do zámoří, kde byly lepší podmínky pro podnikání, než v malé zapadlé vsi.
Roku 1880 žilo v Radeníně 91 Židů, roku 1900 už jen 46.
V roce 1910 žilo v obci jen 35 Židů. Posledním rabínem byl v letech 1912-1913 Alois Tausig, posledním učitelem náboženství Benedikt Wedeles (do roku 1918).
V roce 1921 žilo v Radeníně 21 Židů. Náboženská obec, jejímž posledním představeným byl chýnovský obchodník Artur Jokl, zanikla roku 1933 sloučením s táborskou ŽNO.
Nacistické okupace se zde dožily jen Terezie, vdova po Jakubu Guttmannovi, s dcerou Irmou. V obecní kronice doslova stojí:
,, Paní Guttmannová zemřela 23. listopadu 1942 ještě v Terezíně. Irma a Hynek s manželkou byli zavražděni v plynové komoře v Osvětimi někdy po 20. lednu 1943."
Tak skončila několikasetletá židovská přítomnost v Radeníně.
ŽIDOVSKÁ ČTVRŤ A SYNAGOGA
Radenínská „židovská náves“ bývá považována za unikátní urbanistický celek, který svým půdorysným uspořádáním nemá v českých zemích obdobu. Od středověkého jádra vsi byla oddělena areálem zámku a rozlehlého hospodářského dvora, čímž byla autonomie ghetta ještě zdůrazněna.
Obchod p. FERDINANDA LEDERERA Nyní obecní úřad
Již roku 1727 stálo za severní bránou dvora 7 židovských domků. Jejichž počet se do konce století zvýšil na 10. Pravděpodobně někdy v 18. století dřevěné ghetto vyhořelo.
Židovská náves
Roku 1830 obklopovalo náves 10 obytných domů s římským číslováním a synagoga, z toho 6 domů a synagoga bylo zděných. Radenín v té době končil hostincem „Na Veselce“(Auf der Weselka), domy podél silnice k Hrobům vznikaly až v polovině 19. století.
V domě čp. X (dnes čp. 67) byla židovská škola, ačkoliv je možné, že se v jistém období nacházela v sousedním obecním domě čp. 66. Obě výše zmíněné budovy a dům čp. 61 (dnes obecní úřad) byly asi od roku 1854 ve vlastnictví židovské obce.
Synagoga.
Synagoga vznikla již koncem 17. století. Její pozdější budova byla vystavěna společně s obecním a špitálním domem (čp. IX, dnes čp. 66) v roce 1804, za finanční a materiální pomoci vrchnosti. Bohužel dnes není známa žádná fotografie synagogy před přestavbou. Bohoslužby se zde konaly příležitostně snad až do 30. let. Podle svědectví Oskara Lederera byly v synagoze ještě v roce 1929 uchovávány svitky Tóry, zdobené „šofary“ (rohy nejčastěji beraní, na něž se troubilo při bohoslužbách o Vysokých svátcích) a jiné liturgické a cenné předměty.
Roku 1934 budovu koupil Václav Příplata za 5000 K; objekt z větší části zboural a zbytek přestavěl na dnešní čp. 88.
Někdejší radenínská židovská čtvrť (stejně jako hospodářský dvůr) byla v posledních desetiletích narušena negativními zásahy. Především demolicí velkého patrového domu čp. 69 mezi synagogou a hospodou Na Veselce. V domě bydleli mj. kantoři židovské obce. Podle svědectví pamětníků tu Albert Wind (jinak povoláním řezník) pekl „macesy“ - nekvašené chleby na svátek Pesach. A ještě v 50. letech se v interiéru nacházelo zařízení ke „košerování“(rituální porážce a úpravě dobytka a drůbeže). Přesto je půdorys ghetta stále zřetelný a tvoří tak připomínku nejen zdejší židovské minulosti, ale i zajímavého stavebního vývoje obce.
Výhled na rybníček Sátka s bývalým židovským obchodem.
Nyní obecní úřad s hasičárnou.
Keš se nachází na frekventovaném místě uprostřed vesnice. Přestože v nejbližších budovách jsou o umístění keše informováni, buďte prosím opatrní a nenápadní při jejím odlovu. Děkujeme.