Zastavte se na chvíli na místech, kudy procházeli naši předci, a kolem kterých dnes bez povšimnutí projíždíme.
Historie:
Mlýn u vsi Jílové existuje pravděpodobně od poloviny 16. století, kdy ves založil Karel z Vartemberka. 24. května 1628 koupil dvůr Jílové s mlýnem a všemi chalupami za 14 tisíc zlatých Albrecht z Valdštejna. Částku však nezaplatil a dvůr nechal jako léno Kateřině z Vartemberka. Po Valdštejnově smrti zůstal v jejím držení. Roku 1669 dvůr koupila Barbara Margareta hraběnka Desfours. Po její smrti vlastnili statek Hallewielové a 6. srpna 1732 se dostal opět do rukou rodu Desfoursů jako součást rohozeckého panství až do roku 1831, kdy jej za 60 tisíc zlatých koupil Karel Alain Rohan, pán na zámku Sychrově.
Od konce 18. století se ve mlýně vystřídalo několik mlynářů: Franz Seidl, Franz Anton Bendl, Josef Resler, Christian Spiller, Vincenc Spiller, Reymund Spiller, Josef Ullrich. Poslední majitel mlýna přímo v budově spáchal sebevraždu a od té doby mlýn rychle chátral. Stal se cílem nájezdníků nejen pro zbylé vybavení, ale i kvůli stavebnímu materiálu. V ruinách si hráli místní děti. Poslední ránu dostalo místo se stavbou jen pár metrů vzdálené rychlostní komunikace na Liberec, která přerušila starou cestu kolem mlýna. Dnes už sem zajde jen málokdo.
Popis mlýna:
Od jezu na Mohelce se stavidlovou propustí vedl 260 metrů dlouhý náhon, od mlýnského kola na vrchní vodu vedl 370 metrů dlouhý otevřený odpad. Vodní kolo mělo průměr 4 metry a široké bylo 1,6 metru. Otáčelo se rychlostí 8 a půl otáček za minutu. Nejvyšší kapacita byla 255 litrů za sekundu, spád vodního díla činil 4,32 metry. Nejvyšší výkon byl 8,81 HP. Zařízení tvořil špicový kámen, francouzský kámen, vymílací stolice, porcelánová stolice, tři moučné vysévače, šrotový vysévač a tři další vysévače. Bylo instalováno dynamo pro výrobu elektřiny.
Během své existence byl mlýn znám pod jmény Ullrichův, Luční, Lucký, Loukovský, nebo německým názvem Wiesenmühle. Číslo popisné nesl 24. Mlýn zanikl v sedmdesátých letech 20. století. Na jeho místě je dnes jen náznak zbořeniště zakrytého vzrostlými stromy a částečně i necitlivou zavážkou. V terénu lze vysledovat stopy původního náhonu i pozůstatky zbořeného jezu výše proti proudu na Mohelce.
V zatáčce cesty nad mlýnem se nachází boží muka. Podle nápisu na nich je postavil mlynář Christian Spiller v roce 1818. Obnoveny byly v roce 1835 Vincencem Spillerem a v roce 1890 A. Ullrichem. Boží muka stávala původně přímo naproti budově mlýna, ale při poslední renovaci byla přemístěna na dnešní místo, protože zřejmě překážela provozu.
Nezajíždějte autem až ke keši, ačkoli cesta se zdá sjízdná, ale nechte auto na doporučeném parkovišti.