Byl rok 2009 když jsme spolu chodili každé ráno od zastávky do školy. Od té doby jsme se vídali víc a víc. Trávili jsme spolu tolik času, že by nikdo neřekl, že mezi námi nic není. Nechodili jsme spolu. Nebo aspoň jsme se tak tvářili před rodinou a kamarády. Nikdo nám to nevěřil a všem to bylo jasné, kam to spěje. Trvalo ještě rok, než jsme spolu začali oficiálně chodit. Byli jsme pár. Byli jsme spolu dlouho, možná až moc dlouho a po třech letech jsme si uvědomili, že takhle to dál nepůjde. Naše cesty se rozdělily, ale i přesto nebyly od sebe daleko. Museli jsme si uvědomit, co od svého partnera očekáváme, ale zároveň co jsem ochotni tomu druhému dát, či obětovat. V té době, kdy každý šel sám, se objevil cíl. Cíl v podobě malého plastového pokladu. Právě tento poklad nás dal opět dohromady. Společný koníček s názvem geocaching nám dal čas pro nové sblížení, oprášení starého a obohacení nového vztahu. Výlety za poklady se proměnily v dobrodružné výpravy za novými místy a zážitky, které jsme mohli prožít společně. Oba milujeme objevování nového a můžeme si toho hojně dopřávat právě skrz tento společný koníček. Stal se naší vášní, naším lepidlem, které nás spojilo natolik, že odloučit se bylo téměř nemožné a tehdy jsme si uvědomili, že žít bez toho druhého nechceme. Není se čemu divit, že právě skrz tento plastový poklad přišla žádost o ruku a rozhodnutí, že spolu chceme strávit zbytek života.
Ptáte-li se jak proběhla žádost o ruku, nezbývá než pokračovat v příběhu:
Bylo to na jaře léta páně 2015, když zamilovaný kačer začal přemýšlet, jak jen tu svoji kačerku požádat o ruku. Rozhodl se, že to musí být romantické, nečekané, na krásném místě a při východu slunce. O jednom krásném místě na pozorování východu slunce věděl. Teď už jen zbývalo doladit detaily, třeba jak donutit kačerku aby brzy ráno vstala ... heuréka! co by donutilo každého kačera vstát v jakoukoli dobu? no přeci FTF! A tak se naplno zformoval nápad udělat svoji vlastní keš a na ní udělat FTF odlov. A tak přesně v polovině května 2015 vznikla lavička v kterém je keš umístěná.
Den na to musel zamilovaný kačer vstávat velmi brzy, aby vše připravil a do keše nachystal prstýnek. Pak už jen zbývalo probudit kačerku a nechat ji uvěřit, že nedaleko opravdu vznikla nová keš a že máme jedinečnou příležitost být první. To osatní si už jistě dokážete představit sami. Za svitu vycházejícího slunce to překvapení při otevření krabky, pokleknutí, slzy štěstí ...
Svatba na sebe nenechala dlouho čekat a tak v polovině září 2015 se z kačera stal geomuž a z kačerky geožena :) Edit 2020: V současnosti mají oba kačeři hromadu práce se svými dvěma georobotky, kteří se mají čile k světu
Až po 2 letech jsem se rozhodl, že z lavičky udělám oficiální keš (jaro 2017). Mezitím si ji oblíbili mravenci a vybudovali si kolem ní svůj hrad. A aby toho nebylo málo, tak se v létě zemědělci rozhodli, že poblíž je nejlepší místo na stavění hradu z hnoje. Mravenečky likvidovat nebudu, když se jim tam líbí a tu kupu hnoje snad v zimě odvezou, aby to tam bylo okolo zase hezké.