Konec jedne elektrarny Traditional Cache

Keš se nachází nedaleko obce Černovice u Chomutova, na území přírodní památky Hradiště u Černovic. Na místo, s výhledem na povrchové hnědouhelné doly, elektrárny Tušimice a Prunéřov, vede žlutá turistická značka.

Tušimice - Třináct tisíc tun šrotu, převážně mosazi, mědi a železa, a deset tisíc tun železobetonu a cihel; to je vše, co zbylo z provozního zařízení Elektrárny Tušimice I. Demolice začala v dubnu 2005, přičemž vyvrcholila na konci téhož roku unikátním odstřelem 196 metrů vysokého železobetonového komína. Hromady sutě a šrotu tehdy ekonomové vyčíslili na 75 miliónů korun, což pokrylo náklady na likvidaci elektrárny.

Ve finále zbyl jen komín

Bourací stroje projely bránou jedničky 4. dubna. Tím začala demolice staveb. První etapa obnášela likvidaci bagrovací stanice, kotelny, zauhlování, nádrže na demineralizovanou vodu, čerpací stanice surové vody, provozní soubory ze strojovny a chemické úpravny vody. V dalších etapách byly odstraněny ostatní výrobní soubory a ve finále tak z elektrárny zbyly jen komín a oplechovaná východní stěna kotelny.

Obojí vzalo za své 26. listopadu 2005, nejdříve bagry strhly 45 metrů vysokou stěnu kotelny a poté během osmi vteřin padl k zemi 196 metrů vysoký železobetonový kolos. Tím skončila první vlna ekologizace podkrušnohorských elektráren. Ty potřebné byly na konci 90. let minulého století odsířeny. Nevyhovující bloky pak byly odstaveny a v jednom případě byla zbourána i celá elektrárna.V té době se pripravovala již druhá vlna ekologizace, která začala v roce 2007 komplexní obnovou Elektrárny Tušimice II.

Původně měla stát na Žatecku

Historie tušimické jednicky se oficiálně začala psát na jaře roku 1960, kdy se na 18 ha pozemku poprvé začala těžit zemina v místech budoucích základů. Postavit novou a tehdy vysoce moderní elektrárnu někde mezi Chomutovem a Žatcem bylo v plánu už od roku 1954. Mělo jít o takzvanou vývojovou elektrárnu na bázi uhlí z pětipeské pánve.

Jenže po vyjití vládního nařízení o čistotě ovzduší a toků v kraji Ústí nad Labem byla v březnu 1958 ze strany krajských a chmelařských orgánů prověřena vhodnost lokality. Jak se ukázalo, panovaly obavy, že popílek a SO2 budou mít negativní vliv na chmel. Proto bylo požadováno, aby elektrárna buď měla zařízení na odlučování SO2 (tehdy víceméně utopie), nebo aby byla umístěna jinde, dále od chmelařské oblasti

Elektrárna Tušimice - Stavba mládeže

Dne 29. října 1964 byl uveden do provozu poslední šestý blok, čímž byl splněn celostaveništní závazek stavby. Ostatně průběh celé výstavby byl zcela ovlivňován v duchu tehdejší doby, tedy nejrůznějšími zásahy vládních a stranických orgánů a obvyklou politickou kampaní s tituly, prapory, závazky, standardami a socialistickou souteží. "Elektrárna Tušimice - Stavba mládeže!" znělo prakticky všude.

Tisíce nadšených mladých lidí

"V Tušimicích byly křtiny. Oblékli ji do svátečního, a když sňali roušku, mohli všichni návštevníci slavnostního zahájení provozu číst: Elektrárnu Tušimice, stavbu mládeže - budovalo po čtyři roky tisíce mladých lidí. Spolu s ostatními pracujícími splnili svěřený úkol se ctí. Listopad 1964". Tak začíná jeden dobový článek o závěru stavby mládeže v Tušimicích.

Co k tomu dodat? Vzpomeňme jen (v dobrém), že mezi mládežníky bylo i několik skupinek ze spřátelených socialistických zemí, včetně Kuby. Nekteré mezinárodní družby byly přitom více než kamarádské, a to bez ohledu na barvu pleti a vyznání...

Historie se uzavřela v roce 1998

Inu taková byla doba. Mladí dnes nechápou a pamětníci obdaření zdravým rozumem se tomu už jen zasmějí. Případně si s nostalgií zavzpomínají, že to byli právě oni, pod jejichž rukama se v letech 1960 až 1964 rodila tehdy nejmodernější tepelná elektrárna v republice. Ta byla s plným původně instalovaným výkonem 660 MW provozovaná až do 1.cervence 1991. Behem následného útlumového programu byly postupně odstaveny čtyři výrobní bloky. Jejich osud byl zpečetěn v roce 1998, kdy se uzavřela i historie Elektrárny Tušimice.

Zatímco v květnu 1960 hloubily bagry základy budoucí elektrárny, o 45 let později ji jiné bagry srovnávaly se zemí.

Nejvyšší cást stavby výrobního bloku - mezistrojovna byla vybudována nejmodernejší technikou - težkou prefabrikací. O 45 let pozdeji se do ní zakousl demoliční stroj na železobeton. Je na druhém snímku, kdy v dubnu 2005 projel na tahaci jako první vrátnicí.

Třináct tisíc tun šrotu, převážne mosazi, mědi a železa, a deset tisíc tun železobetonu a cihel, to je vše, co zbylo z provozního zařízení Elektrárny Tušimice I.

Jste srdečně zváni i na naše další keše