JEZEVEC
Keška vás přivádí na místo silně prosycené jezevčí energií. Ačkoliv zdejší biotop nevykazuje podmínky pro výskyt jezevce lesního a mnozí zoologové nevěřícně kroutí hlavou, ezotericky založení jedinci v lokalitě keše opakovaně zaznamenali zvýšenou hladinu radiace Meles meles.
Dle místní povídačky se zde před mnoha a mnoha lety zdržovalo právě toto zvíře. Odborné zdroje uvádějí, že jezevec je tvor plachý, lze ho tedy velmi obtížně spatřit. Uvedený fakt ovšem naprosto neodpovídal letoře milevského jezevce - byl přátelský, měl sklony k exhibicionismu a časem se za vejce, žížalu či houbu nechal i pohladit.
Ať už se jedná o mýtus či realitu, připomeňme si na jeho počest něco o jezevcích:
Jezevec lesní (Meles meles)
Na území ČR je jezevec lesní největší lasicovitou šelmou, váží 10 až 20 kg, dlouhý je až 85 cm a s ocasem má metr. V porovnání s ostatními lasicovitými šelmami má jezevec zcela odlišný tvar těla, zavalitou postavu. Má téměř bílou hlavu, jen přes oči má široké černé pruhy. Srst je žlutošedá s černými a bílými konci, hrubá a štětinatá. Došlapuje na celá chodidla (ploskonožec) a tlapy má opatřeny pěti velkými drápy. Uši má malé.
Vyhrabává si noru ve vyvýšeném terénu. Je vždy hodně členitá s mnoha chodbami a komorou ve středu, kde spí. Nora může být až 5 m hluboká. Přes zimu omezuje svoji aktivitu, hodně spí, ale do skutečného zimního spánku se sníženou tělesnou teplotou neupadá. Je velmi čistotný – trus ukládá mimo noru, neobjevují se zde ani zbytky potravy na rozdíl třeba od nor lišek. Živí se hmyzem, dešťovkami, hraboši, vejci, semeny, houbami, kořínky, občas i zdechlinou – je všežravec.
Jezevčí páření se nazývá chrutí. Mláďatům se otevírají oči po 3 týdnech. Jsou kojena přibližně 10 týdnů a po 5 měsících se osamostatňují. Dospělosti dosahují ve věku 1,5 - 2 let. Jezevci se dožívají věku až 15 let, v zoo až 20 let.
Jezevec obývá mírné pásmo Evropy a Asie. Rozšířen je téměř v celé Evropě (včetně britských ostrovů) jižně od polárního kruhu a v celé Asii až po Japonsko na východě, po střední Ob na severu a po Izrael, Írán, Tibet a jižní Čínu na jihu. S oblibou vyhledává lesy prostoupené poli a lukami, kde nachází možnosti budovat své složité nory a dostatek potravy.
Jezevci se objevují v keltské i germánské mytologii. Jezevec byl pokládán za symbol odvahy a zmužilosti. Tradiční skotská tobolka zvaná sporran bývá vyráběna tradičně z jezevčí kůže. Z chlupů jezevce se vyráběly holicí štětky. Jezevčí maso je poživatelné, oblíbené bylo hlavně v Rusku. Jezevci se loví především norováním.