Rostoucí výroba papíru už na konci 19.století potřeboivala železniční spojení.Šlo hlavně o dopravu dřeva jako základní suroviny pro výrobu papíru.Vedení továrny nechalo zpracovat projekt vlečky ze stanice Kájov do Větřní už v roce 1894. V dubnu 1895 se začalo stavět a v červenci 1896 byl zahájen provoz.Na trase vlečky nalezneme jednu stanici.Původně Hrotová úvrať,ve Větřní všeobecně nazývaná Ouvrať.Vlečka z Kájova do Větřní překonává značný výškový rozdíl.Kájov se rozkládá ve výšce 564m,nejvyšší místo na trati leží ve výšce 670m.Z Kájova trať poměrně prudce stoupá(někde až 42 promile) a sjezd do Větřní patří ke sklonově nejnáročnějším tratím(někde až 46 promile).Proto byla zhruba na vrcholu stoupání vybudovaná stanice,kde byla lokomotiva přepřažena z konce na začátek vlaku a naopak.V praxi to vypadalo tak, že od Kájova jezdily vozy sunuté(lokomotiva je tlačila).Od Úvratě do závodu papíren vlak lokomotiva táhla (spíše brzdila).Základní rekonstrukce této stanice proběhla v letech 1959-1961.Bylo položeno pět dopravních kolejí a stanice byla vybavena řadou výhybek,zabezpečovacím zařízením a světelnými návěstidly.Od Kájova na Úvrať jezdily lokomotivy ČSD.Od Úvratě zabezpečovaly provoz Jihočeské papírny.V 80 letech minulého století bylo za rok po vlečce dopraveno asi 25 000 vagonů.Dnes za rozbitými okny stanice na Úvrati vyhasl život.Koleje zarostly lišejníky a mezi kolejemi bují plevel a rostou stromky.
Použité zdroje:
Kozák,Šlégr,Hajník:Svět šumavských železnic v proměnách času.
Petr POazderka:Vzpomínky.