Rád bych vás touto keší pozval na městskou pěší okruhovou turistickou trasu Po stopách historie města Olomouce, vhodnou jak pro přespolní turisty, tak i pro zdejší obyvatele k příjemné procházce. Východiště i cíl trasy dlouhé asi 11 km je u hlavního nádraží v Olomouci, finální keš však najdete kousek od poslední stage. Obtížnost je dána množstvím stages, terén je kvůli odlovu finální keše.
Trasa začíná u hlavního nádraží. Jestliže se nacházíme na výchozích souřadnicích, vydáme se směrem do centra po Masarykově třídě. Projdeme první most přes řeku Bystřici, projdeme druhý most přes řeku Moravu a za třetím mostem přes Mlýnský potok se vydáme doleva. Projdeme nábřeží Přemyslovců a ocitneme se v Bezručových sadech.
Park Bezručovy sady vznikl na přelomu století (1898), kdy zde bylo započato s prvními sadovnickými úpravami. V těchto místech pod středověkými a tereziánskými městskými hradbami panovaly ještě ve 30. letech 19. století katastrofální hygienické podmínky, neboť sem zatékaly splašky z domů stojících na hradbách. Po pravé straně vidíme městské hradby a zatímco pokračujeme dále, spatříme na pravé straně Jakubský výpad. Zde zjistíme počet schodků vedoucích k černé kovové brance (jednociferné sudé číslo)(= A). Jestliže bychom se vydali po schodkách nahoru, mohli bychom spatřit Parkánové zahrady.
My se vydáme stále dál podél městských středověkých hradeb. Zanedlouho narazíme na červený altánek, odkud je hezký výhled na hradby. Když už se nacházíme u altánku, spočítáme zde počet svislých tyčí, které podpírají altánek (= B).
Budeme-li pokračovat dál v našem směru, brzy narazíme na Jihoslovanské mauzoleum, neboli Mauzoleum jugoslávských vojínů. Mauzoleum bylo postaveno nákladem Československo-jihoslovanské ligy pro uložení ostatků 1187 jugoslávských vojáků, kteří zemřeli v olomouckých vojenských nemocnicích během první světové války. Později sem byly svezeny ostatky i z jiných částí republiky, nyní se zde nachází přibližně 1200 těl, informace o přesném počtu těl se rozcházejí. Památník byl slavnostně vysvěcen 11. července 1926. Dnes je v špatném stavu. V roce 2015 přešla tato památka na základě rozhodnutí soudu do vlastnictví města, které se jej snaží od té doby opravit. Postavíme-li se z čelní strany mauzolea, vidíme zde nápis. Kolik má tento nápis řádků (= C)?
Tradičně pak půjdeme dále na jih a po pár metrech vidíme Michalský výpad s bílou hranolovou věží. Michalský výpad, někdy také jako Michalské schody (aby se odlišila brána od dřívějšího názvu Bezručových sadů) je hranolová čtyřboká věž se schodištěm, která sloužila jako další z městských bran. Jméno „Michalská“ má podle blízkého kostela sv. Michala. Ve věži, která v současné podobě pochází z 18. století, byly strážní místnosti, vybavené kuchyní i latrínami. Na konci 19. století Olomoučané strážní místnosti zazdili a schodiště se pak začalo využívat jako průchod z centra města do parku. Na konci 20. století byly Michalské schody (mimochodem nejdelší schodiště v historické části města) po dlouhou dobu uzavřeny a neutěšeně chátraly. Rekonstrukce se dočkaly až v roce 2004. V létě občas využijí krásně rozloženého schodiště hudebníci a divadelníci k uspořádání koncertu nebo divadelního představení. Nalevo od Michalského výpadu se nachází kryt civilní obrany. Kryt si pořádně prohlédneme, přečteme si o informace a zjistíme, kolik tun oceli bylo potřeba pro výrobu (= D).
Opustíme kryt a Michalský výpad a vydáme se na jih. Půjdeme podél hradeb a zanedlouho narazíme na konec Bezručových sadů a ocitneme se na křižovatce. My zvolíme cestu blažejskými schody napravo. Dříve tu stála Blažejská brána, kterou se lidé dostávali z města do nedaleké osady. Vyjdeme-li všechny schody, pak se nacházíme na Blažejském náměstí. Blažejské náměstí v 19. století bylo hlavním centrem moravského muzejnictví a první zmínka o Blažejském náměstí pochází už z roku 1299. Podle archeologických výzkumů však bylo osídleno až mnohem později. Blažejskému náměstí v současné době chybí ikonická památka, vždy tomu ale tak nebylo. Až do roku 1840 náměstí vévodil kostel sv. Blažeje. Z jaké doby kostel pochází, se přesně neví. Dohady naznačují, že kostel mohl sloužit jako raně-středověký kupecký dvůr. První oficiální zmínka o kostelu však pochází až z 13. století. Naposledy si prohlédneme náměstí a pokračujeme dolů do Havelkovy ulice. Narazíme na křižovatku, my půjdeme rovně a po chvíli zahneme doprava do jednosměrné Šemberovy ulice. V další ulici zahneme vlevo až k frekventované třídě Svobody, využijeme přechod pro chodce a napravo už můžeme obdivovat Terezskou bránu. Na cedulce si můžeme přečíst, že Terezská brána je dílem projektanta olomoucké tereziánské pevnosti Pierrea Bechade de Rochepine a že své jméno získala u příležitosti návštěvy Marie Terezie v Olomouci. Mimo jiné zde můžeme zjistit, že brána byla vybudována jako jedna z několika bran (z kolika? = E) v rámci nového bastionového opevnění v letech 1745–1757 a již roku 1758 ukázala své kvality během obléhání města pruskými vojsky.
Od Terezské brány se vydáme zpět k přechodu pro chodce, a tentokrát zahneme vpravo do Lafayettovy ulice. Jakmile dojdeme na konec ulice, vidíme před sebou bránu do Smetanových sadů. Chodníky před branou zde utvořily ostrůvek, na kterém se nachází (= F) počet stromů. Nebudeme se tu zdržovat a budeme pokračovat dále do parku. Smetanovy sady si můžeme projít. Je tu klid.
Od brány můžeme jít stále rovně, projdeme dvojitou cestu a až narazíme na rozcestník, dáme se doleva ke sbírkovým skleníkům. Sbírkové skleníky jsou dnes již neodmyslitelnou součástí Smetanových sadů. Největším a nejstarším je palmový skleník, který nabízí pohled na mnohé letité exempláře exotických rostlin dosahující vskutku impozantní velikosti. Na palmový skleník navazuje skleník kaktusový. Jeho návštěva poskytuje po celý rok nevšední zážitek nejen pro milovníky kaktusů a sukulentů. Třetím skleníkem na návštěvnické trase je skleník tropický. Hned u vchodu přivítá každého příchozího v tropickém vlhkém vzduchu závan vůní květů lián. V posledním ze čtyř veřejnosti přístupných skleníků - subtropickém skleníku - najdeme především kolekci užitkových rostlin subtropických oblastí napříč celým světem. Před vstupem do sbírkových skleníků můžeme spatřit nad vchodem nápis v cizí řeči, kolik má písmen (= G)?
Opustíme sbírkové skleníky a vydáme se zpět k rozcestníku, odtud zpět doprava a tentokrát na dvojité cestě uprostřed parku se vydáme vlevo k hlavní silnici. Zde se dáme vpravo, podejdeme most a půjdeme stále rovně směrem do centra. Vlevo si můžeme všimnout památníku Rudé armády, který je zajímavý tím, že byl postaven již v červnu roku 1945, údajně jako první svého druhu na území České republiky. Brzy dojdeme k světelné křižovatce, kterou projdeme rovně a brzy se ocitneme přímo na Horním náměstí. Při našem příchodu si určitě povšimneme Arionovy kašny, kterou zdobí zejména delfíni. Vznikla v roce 2002 v rámci rekonstrukce Horního náměstí a doplnila tak soubor olomouckých barokních kašen inspirovaných antickou mytologií. Jejím autorem je slavný olomoucký rodák žijící ve Francii, sochař Ivan Theimer. Námětem sochařské výzdoby je antická pověst o řeckém básníkovi, pěvci a hráči na kitharu Arionovi, kterého zachránil z mořských vln delfín, přivábený Arionovým zpěvem. Před kašnou nalezneme na zemi desku s popisem kašny. Jaký je počet písmen posledního slova v českém popisu kašny (= H)?
Otočíme-li se dozadu od cedulky, můžeme spatřit Sloup Nejsvětější Trojice. Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci je monument postavený ke slávě Boží v letech 1716 až 1754. Jeho hlavním účelem byla okázalá oslava katolické církve a víry, částečně vyvolaná pocitem vděčnosti za ukončení moru, který na Moravě udeřil v letech 1714 až 1716. Vzhledem k tomu, že všichni umělci a řemeslničtí mistři, kteří na sloupu pracovali, byli olomouckými občany, byla stavba sloupu rovněž chápána jako výraz lokálního patriotismu. Pětatřicet metrů vysoký sloup představuje nejvyšší sousoší České republiky a jeho součástí je i malá kaple. Od roku 1995 je společně s Mariánským sloupem a barokními kašnami národní kulturní památkou a v roce 2000 byl, jakožto jedno z vrcholných děl středoevropského baroka, zařazen mezi světové dědictví UNESCO. U Sloupu Nejsvětější Trojice najdeme bronzovou cedulku na zemi a zde zjistíme počet řádků českého popisu (= I). Z důvodu rekonstrukce dočasně uvádím indicii I=14.
Od monumentu pokračujeme severně do ulice 28. října, na jejímž konci se nachází další z významných olomouckých kašen – Merkurova kašna. Merkurova kašna z roku 1727 je považována za umělecky nejkvalitnější ze souboru olomouckých barokních kašen. Socha antického patrona obchodníků a ochránce pocestných Merkura je dílem sochaře Filipa Sattlera. Merkur drží v pravici zlacenou hlasatelskou berlu, jeden ze svých atributů. Před kašnou se na zemi nachází další cedulka s popisem o kašně. Tu nejdeme a zjistíme počet řádků českého popisu textu o kašně, mimo nadpis (= J).
Z ulice, ze které jsme přišli, se vydáme vpravo kolem obchodního centra. Vidět bychom měli před námi Kostel svatého Mořice. Ten vznikl na místě staršího románského kostela. Nynější gotický halový trojlodní kostel byl postupně budován od roku 1412. Původně volně stojící severní věž byla stavěna už od počátku 15. století, jižní věž od roku 1412. Od roku 1435 do poloviny 15. století vznikla loď a stavba presbytáře byla dokončena roku 1483. Roku 1572 byla k severní straně kostela přistavěna renesanční hrobka Václava Eddelmanna. Po požáru roku 1709 byl interiér barokizován a vznikla Loretánská a Dušičková kaple. Roku 1745 byly dokončeny varhany. Pohlédneme-li na něj, prostřední věží bychom se mohli vydat nahoru na věž; pro náš účel to však není potřeba. Na kostele lze nalézt tradiční cedulku s popisem o historii kostela. Mimo jiné lze z ní vyčíst důležitý údaj: Barokizace interiéru se zúčastnilo hojné množství malířů – kolik malířů (= K)?
Od kostela se vydáme jižně ulicí Opletalova zpět na Horní náměstí. Tentokrát nás však bude zajímat orloj. Olomoucký orloj je druhým nejstarším orlojem u nás a jedním z mála heliocentrických strojů tohoto druhu na světě. Podle pověstí má ve výklenku na severní stěně radnice své místo od 15. století, ale přesné informace nejsou známé. První písemně doložená zmínka o něm je z roku 1519. Mozaiková výzdoba byla v 50. letech 20. století upravena v duchu socialistického realismu Karlem Svolinským. Před orlojem si lze povšimnout bronzového modelu centra města. Vydáme s k němu. Úkolem je v modelu najít dříve zmíněný Sloup Nejsvětější Trojice. Ten má své číslo (= L).
Od orloje odkráčíme vlevo, okolo radnice, a vzápětí lze spatřit další z kašen – Caesarovu kašnu. Caesarova kašna je nejznámější a umělecky nejnáročnější olomouckou kašnou. Její sochařská výzdoba představuje bájného zakladatele města – císaře Gaia Julia Caesara. Na imitovaném skalisku uprostřed nádrže je socha jezdce na vzpínajícím se koni. U nohou mu leží dvě mužské postavy s kartušemi – jedná se o personifikace řeky Moravy a Dunaje - a dále sedící pes - narážka na věrnost města panovníkovi. Socha Caesara je umístěna tak, že svou tvář odvrací od olomoucké radnice směrem k Michalskému návrší, kde údajně stával tábor římských vojsk. U kašny lze opět nalézt cedulku s popisem o kašně. Začteme-li se do českého textu, zaujme nás jeden důležitý letopočet (= M).
Dále pokračujeme na jih na Dolní náměstí. Projdeme kolem Neptunovy kašny, Mariánského sloupu a Jupiterovy kašny až na konec náměstí, kde se vydáme vlevo nahoru. Po pravé ruce lze vidět Kostel Zvěstování Páně. Můžeme si zde i něm přečíst některé zajímavosti, jinak budeme pokračovat dále ulicí Kapucínskou. Na konci ulice se dáme vlevo na Žerotínovo náměstí, odkud už můžeme spatřit Kostel sv. Michala. Současná podoba kostela pochází z barokní přestavby původního gotického chrámu v roce 1707. Je považován na za nejstarší kopulovou stavbu tohoto typu na území Moravy. Jeho stavitelem byl Giovanni Pietro Tencalla, jehož dílem je i bazilika na Svatém Kopečku. Interiér má bohatou malířskou i sochařskou výzdobu a ve věži jsou osazeny nové zvony. K budově kostela je připojen gotický ambit s kaplí sv. Alexeje. Najdeme zde klasickou cedulku s popisem a zapíšeme si letopočet, kdy byl patrně kostel vysvěcen (= N).
Od vchodu do Kostela sv. Michala se vydáme vlevo, severně, do jednosměrné ulice. Ujdeme sotva pár metrů a objeví se nám Kaple sv. Jana Sarkandra. Novobarokní kaple s kopulí vznikla přebudováním městské věznice, kde byl v roce 1620 umučen Jan Sarkander. Ten byl pak v roce 1995 svatořečen a jeho socha je umístěna ve výklenku. V interiéru je cenná fresková výzdoba. Z ulice lze najít cedulku s popisem o kapli, tentokrát nás bude zajímat poslední letopočet v českém popisu (= O).
Pokračujeme dále, odbočíme vpravo na ulici Univerzitní. Na této ulici najdeme Jezuitský konvikt, ve kterém se nachází i Kaple Božího Těla. Veškeré informace lze vyčíst z cedulky umístěné na budově. Mimo jiné také zjistíme letopočet, kdy kapli vymaloval freskou Jan Kryštof Handke (= P).
Půjdeme dál dolů k tramvajové trati. Zde se dáme doprava a po několika metrech narazíme na Vlastivědné muzeum po levé ruce. Vlastivědné muzeum v Olomouci vlastní přes 1 000 000 sbírkových předmětů a z hlediska rozsahu své sbírky se řadí mezi největší muzea v České republice. Sbírkový fond v oblasti společenských i přírodních věd pokrývá nejen střední Moravu, ale i širší území s přesahy do zahraničí. U Vlastivědného muzea se nachází tramvajová zastávka a u ní je bývalý velký vchod do muzea. Nad vchodem je pamětní deska (Iosephus II...). Kolik je na ní řádku textu plus čtrnáct (= Q)?
Naproti Vlastivědného muzea se nachází Kašna Tritonů. Se vznikem třetí olomoucké kašny, umístěné dnes na Náměstí Republiky, je podobně jako s morovým mariánským sloupem, čestným sloupem Nejsvětější Trojice a zbývajícími třemi barokními kašnami, spjato jméno významného olomouckého měšťana a kameníka Václava Rendera. Budování kašny Tritonů bylo jednou z prvních Renderových realizací. Kašna patří v olomouckém souboru k nejkvalitnějším dílům. Sousoší je tvořeno dvojicí vodních mužů a dvojicí delfínů, nesoucích mušli s chlapcem. Vrcholová socha chlapce drží na řetězech vodní psy. U kašny se nachází další cedulka s popisem. Zjistíme, kdy kašna vznikla po požáru města (= R)(nápověda: xx09).
Od kašny se vydáme přes parkoviště do ulice Křížkovského. Procházíme kolem budov Univerzity Palackého. Na konci ulice se dáme vlevo a ocitneme se na Biskupském náměstí. Nejprve zde objevíme Tereziánskou zbrojnici. Čtyřkřídlá jednopatrová budova, s pozdně barokními prvky výzdoby, je typickou ukázkou tereziánské vojenské architektury. Budova s dochovanou původní dispozicí s řadou klenutých prostor byla postavena v letech 1771–1778. Průčelí zdobí tympanon s kamenickou výzdobou představující vojenské trofeje, na vrcholku tympanonu je umístěna socha boha Marta ve zbroji. Na cedulce u vstupu zjistíme počet řádků českého textu o zbrojnici, mimo nadpis (= S).
Další významnou budovou nacházející se na Biskupském náměstí je Arcibiskupský palác. Olomoucký arcibiskupský palác patří mezi významné raně barokní stavby na Moravě. Vznikl podle projektu italského architekta Filiberta Lucheseho na místě staršího renesančního paláce. Tvoří jej sedm dvoupatrových křídel obíhajících dva vnitřní obdélníkové dvory. Dlouhá uliční fasáda má bohatě členěné průčelí se třemi portály. Ve vnitřní dispozici podtrhuje palácový charakter stavby reprezentativní schodiště a slavnostní sály. V interiéru se dochovala původní barokní štuková výzdoba místností. Biskupská rezidence prošla mnoha přestavbami, kterých se účastnili přední evropští architekti a malíři. Poslední větší přestavba byla realizována po požáru v roce 1904 za arcibiskupa Františka Bauera. V rezidenci, kde pobývalo mnoho významných panovnických návštěv, usedl na císařský trůn roku 1848 František Josef I. Arcibiskupský. Palác je otevřen veřejnosti. Na cedulce u vstupu nás bude zajímat poslední letopočet v českém textu (= T).
Vydáme-li se dále po Wurmově ulici na sever směrem k ulici 1. máje, po asi 100 metrech od Arcibiskupského paláce narazíme vlevo na bránu, která vede do dvora, do Arcibiskupské konzistoře. Konzistoř bylo sídlo nejvyššího správního řádu v arcibiskupství (poradní sbor biskupa tvořený vysokými duchovními ). Budova byla postavena na popud biskupa Karla Lichteštejna a kardinála Bauera v roce 1681. Zajímavostí konzistoře je její dvůr, kde byly vozovny pro tehdejší dopravní prostředky – kočáry biskupů a arcibiskupů. Do dnešních dnů se zachovaly tři exempláře kočárů ze 17. a 18. století. Na bráně do dvora se nachází popisné číslo (= U).
Pokračujeme dále po ulici dolů, dojdeme opět k tramvajové trati, rozhlédneme se a půjdeme stále rovno nahoru na Václavské náměstí. Zde nás na první pohled zaujme katedrála sv. Václava, vydáme se k ní. Nejprve se však duchem přeneseme někam do 12. století, kdy tu nechal olomoucký biskup Jindřich Zdík vystavět Zdíkův palác (dříve známý též pod názvem Přemyslovský palác). Zdíkův palác tvoří jádro olomouckého hradu. Nyní se pod názvem Zdíkův (Přemyslovský) palác označuje torzo románské budovy. Celý palác je součástí prohlídkového okruhu Arcidiecézního muzea. Zjistíme, ve kterém roce katedrálu navštívil papež Jan Pavel II. (= V) a posléze najdeme cedulku s popisem o katedrále, abychom se přímo o této dominantě také něco dozvěděli.
Sídelní kostel Olomoucké arcidiecéze byl vysvěcen již v roce 1131. Z původní románské baziliky dostal několika přestavbami současnou podobu gotické trojlodní katedrály. Zejména díky svým věžím je dominantou města. Nejvyšší jižní měří 101 m a je tak druhou nejvyšší kostelní věží v ČR (a nejvyšší na Moravě). Je v ní také umístěn největší moravský zvon sv. Václav. V interiéru se mimo jiné nachází i relikviář s ostatky sv. Jana Sarkandera. Veřejnosti je také přístupná dvoupatrová krypta pod presbytářem. Na cedulce v česky psaném textu zjistíme poslední číslo, zaokrouhlíme na celé jednotky (= W) a poté se půjdeme podívat k Arcidiecéznímu muzeu.
Informace o muzeu můžeme zjistit u brány do muzea, nebo přímo v muzeu. Nás konkrétně zajímá, ve kterém roce byl zavražděn český král Václav III. (= X)?
Opustíme Václavské náměstí, sejdeme zpět k tramvajové trati a tentokrát se vydáme vlevo a vlevo do Komenského ulice. Před mostem přes Mlýnský potok se dáme vlevo, projdeme park, půjdeme kolem hradeb a jakmile narazíme na další most, měli bychom se nacházet u frekventované silnice. Opatrně přejdeme na druhou stranu. Z našeho pohledu se dáme na mostě vlevo a hned na konci mostu vpravo. Před námi se nachází opravený most pro pěší. Ten přejdeme a půjdeme rovnou za nosem do ulice Václava III. Tu přejdeme až na samotný konec až k řece Moravě. U Moravy se dáme vlevo a půjdeme tak dlouho, dokud nenarazíme na lávku přes řeku. Přejdeme lávku a zde se dáme vpravo. Před námi bychom už měli vidět náš poslední cíl – Klášterní Hradisko. Vydáme se k němu.
Klášter téměř čtvercového půdorysu tvoří čtyři křídla se čtyřmi nárožními věžemi a příčným traktem s centrální věží. Díky bohaté vnitřní výzdobě je řazen k nejhodnotnějším barokním dílům ve střední Evropě. Klášter byl založen v roce 1078 olomouckým knížetem Ottou I. Sličným a jeho manželkou Eufémií Uherskou. Zpočátku zde působil řád benediktinů z Břevnova, v roce 1150 byl však tento řád vystřídán řádem premonstrátů. V průběhu následujících let v důsledku různých událostí měnil klášter svůj vzhled. Po zboření Švédy v roce 1659 začala výstavba nového kláštera, který si dodnes zachoval barokní vzhled. V roce 1790 byl seminář zrušen a objekt připadl armádě. Zpočátku zde bylo pevnostní skladiště, poté zajatecký tábor francouzských vojáků a od roku 1802 se zde nachází vojenská nemocnice, která je nejstarší vojenskou nemocnicí v Česku. Klášter si můžete s průvodcem prohlédnout i vy. Je ale nutno předem kontaktovat IC Olomouc.
Před hlavní bránou do kláštera se u mostu nachází socha. Nás bude zajímat počet vyobrazených osob (včetně andělů, bez té s uraženou hlavou) na této soše (= Y).
Tady naše cesta končí. Trasa dále pokračuje směrem na výchozí bod – hlavní nádraží. Kdo chce, může se vydat dále po silnici na jih stále rovně na hlavní nádraží. Za absolvování celé trasy je pro vás připravený poklad. Jestliže jste si celou cestu zapisovali pozorně potřebné indicie, pak snadno zjistíte, kde je poklad ukryt.
N 49° 36. (A + B + C + D + E + F + G + H + I + J + K + L + M) - 1941
E 017° 15. (N + O + P + Q + R + S + T + U + V + W + X + Y) - 11071
Razítko je součástí keše a není určeno k výměně! Některé indicie nemusí být zjistitelné ve sněhu v zimě! V tomto případě mě kontaktujte, a prokážete-li, že jste na daném místě byli, indicie vám rád pošlu. Při odlovu se prosím snažte chovat nenápadně, ať nám poklad vydrží! Děkuji.
For english version of this listing please contact me.
NEJSTE SI JISTI, JESTLI MÁTE NĚJAKOU INDICII SPRÁVNĚ? VYUŽIJTE OVĚŘOVAČ:
