K našemu smrku, ke kterému náleží tato keška, se pojí následující povídka (zda se jedná o reálnou událost, nebo jen smyšlenou historku, sloužící pro pobavení místních, to už nechám jen na vašem uvážení)
Puklice (v dobách těch, kdy místní kraj byl z velké části obýván obyvatelstvem německým, známy jako Puklitz), jsouc obcí rozkládající se uprostřed krásných luhů a hlubokých hvozdů Vysočiny, ve vzdálenosti jedné poštovní míle od starobylého, královského města Jihlavy.
Obec skládá se ze tří částí: Puklice, Studénky a Petrovice. Počet obyvatel žijících trvale v Puklicích pohybuje se okolo čísla 600, ve Studénkách žije cirka 150 lidí, v části nejmenší – Petrovicích, jsou k trvalému pobytu přihlášení lidé v počtu 3.
Celkem se tedy místní obyvatelstvo pohybuje na hranici 750.
První zmínku o Puklicích je z pera místních kronikářů možno dohledat už z let Páně 1318.
Starostou obce v letech 1986 – 1995 byl Jaromír Novák.
Hikidlův smrk
Nyní se přeneseme v čase o pár století proti proudu času – píše se rok léta Páně 1866, v malebné vesničce toho času nesoucí jméno Puklice, žije těžkým, ale spokojeným životem sedlák jehož jméno uvedené v matriční knize, je Jakub Hekrle. V celém širém okolí mu však nikdo neřekne jinak než Hikida. Jeho rodný dům nese číslo 17. Jedná se o bohatého muže – do jeho majetku patří mnoho polí, luk a lesů, rozkládajících se v blízkém i vzdálenějším okolí Puklic.
Na místě, na které vás nyní dovedly vaše kroky, zasadil tehdy Hikidla ve svém lese, asi 3 metry od potůčku, který protíná tento les, malý smrk ztepilý. Tento smrk postupem let rostl, sílil a brzy se stal dominantou okolních lesů, kterou byl bezmála 120let. Do dnešních dní se jedná o největší a nejstarší smrk v širém okolí.
Tento přibližně 120let starý smrk měl na svém pařezu průměr 136 cm, dosahoval výšky více jak 30 m a objem jeho dřevní hmoty byl 15 m3, přičemž průměrný objem dřevní hmoty u běžného smrku je 5m3.
Nyní se přeneseme po ose času o kus blíže k současnosti – do roku 1986. V místním hostinci, kde se vznáší hustý oblak cigaretového dýmu, sedí nad půllitrem dobře vychlazeného chmelového moku skupina místních mužů. Vedou právě sáhodlouhé hovory týkající se našeho zmíněného smrku. Z letních brigád na okolních polích a v blízkých lesích vždy zamířili nejkratší cestou do místního pohostinství na zaslouženou pěnivou, odměnu. Nejinak tomu bylo i v tento osudný červnový den roku 1986. Večer toho dne je v hostinci velmi rušno – dohadují se jeden přes druhého a nemohou se shodnout, zda smrk skácet, nebo ho dál nechat růst.
Vše vyvrcholilo před půlnocí, kdy se již za velmi hlasitého hovoru rozhodla skupina mužů pokácet smrk hned. Nasedli do traktoru, kterým odpoledne přijeli do pohostinství, a vyrazili směr les, kde majestátní smrk zasazený před 120 lety sedlákem Hikidlou stál a rostl.
Aby nikdo nepoznal, že smrk skáceli zrovna oni, dohodli se smrk pouze naříznout a počkat na letní bouři, která dílo zkázy dokoná. Bouře na sebe nenechala dlouho čekat, dne 12. 6. 1986 se přihnala od severozápadu doprovázená lijavcem a silným větrem. Silné proudy vody se valily ze strání do rokliny, díky čemuž se malý potůček, který tekl kousek od Hikidlova smrku, začal rychle měnit v silný proud. Ten počal nenávratně vymývat břehy. Voda tehdy dosáhla takové výše, že není pamětníka, který by takový proud v roklině kdy pamatoval. Liják trval bez ustání dvě hodiny. Voda z potoka se dostala tak daleko ze svého původního koryta, že podemlela naříznutý smrk, který se pod svou vlastní tíhou a za notné pomoci větru svalil přes potok.
Z jakého důvodu měl být smrk pokácen, se neví, neboť se o tom nikdy nemluvilo a nemluví se o tom dodnes. V této souvislosti se nedochovaly ani žádné záznamy.
A kde se nachází ztrouchnivělé zbytky pařezu z Hikidlova smrku …? Šipky Vás tam dovedou … 
!
Za humny leží Petrovický kopec, kde se odehrála věhlasná historie:
O zkáze města Petrovic
Ubírají-li se naše kroky z Jeclova do Puklic malým dnes už méně patrným žlabem, náš zrak spočine na malém kameni, na němž jest vytesán meč ve společnosti palcátu a přilbice. K tomuto kamennému svědku dávných časů se váže pověst, která je místními předávána z generace na generaci:
V místě, kde ten kámen stojí, procházela hranice panství, jednoho udatného rytíře. Nad městem Petrovice, kteréžto bylo centrem panství sousedního, vládl jiný rytíř. Jednoho dne však tito sousedé zaseli mezi sebe sémě sporu, které přerostlo v nelítostnou řež. Bohatší a silnější z rytířů vtrhl do města Petrovic se svým vojskem, město vyplenil a nechal vypálit. Slabší z rivalů při bojích padl. Jeho věrní tělo svého pána pochovali a jeho věčný klid, na místě jeho posledního odpočinku, je střežen kamenem, spočívajícím dodnes na jeho hrobě.
Město Petrovice se již nikdy nepodařilo vzkřísiti do jeho původního věhlasu. Z města zůstalo jen pár chalup, které stojí jako svědci slavných časů. V mnoha dalších pověstech je možné setkat se se zmínkami o pivovaru a zámku, do dnešních dní jsou patrné pozůstatky tvrze z přelomu minulého století.