Úvod
Tato keš má za úkol vás přivést na místo, kde ještě do února 2017 stávala mohutná vrba. Nyní už na místě uvidíte pouze pozůstatek tohoto velikána. Tento strom bohužel začal od jádra kmene uhnívat. Každopádně každý rok se zatím zazelenal i vykvetl, jeho síla jde poznat i po pokácení, kdy na pařezu, pokáceném kmeni, i přilehlých větvích jdou pozorovat nové výhonky. Už je zbytečné se tu bavit zda se strom měl pokácet nebo ne. Jsem zastánce, že ten strom měl zůstat, ale jelikož strom roste u polní cesty, tak pokácení chápu, byť se mi to nelíbí. Tato vrba byla domovem mnoha lesního ptactva a i proto jsme tomuto stromu odjakživa neřekli jinak, než "ptačí strom". Troufám si říci, že do toho února držel tento strom prvenství ve velikosti obvodu kmene v tomto lese (448cm). Naštěstí jsem našel nějaké staré fotky, kde je vidět ve vší své kráse. Pod fotky dám článek z wiki o vrbě, ať je to i poučná keš a na závěr sem dám fotky po pokácení. Bohužel nemůžu keš uložit na místo o kterém píšu kvůli kolizi, takže místo označím zájmovým bodem a keš umístím o kousek dále. Tak a teď už zbývá jen říct, happy caching!
5.6.2015
---
13.5.2011
---
2.6.2010
---
Rozšíření
Vrba (Salix) je obsáhlý rod dřevin z čeledi vrbovitých. Vrby rostou téměř po celém světě s těžištěm největšího rozšíření v mírném až subarktickém pásmu Evropy (65 druhů), Severní Ameriky (asi 100 druhů), v Rusku (120 druhů) a v Číně (270 druhů). Dále se vyskytuje v Japonsku, Střední a Jižní Americe, Africe i na Středním východě. Chybí jen v Austrálii, na Novém Zélandě, v Oceánii, jihovýchodní Asii, západní Africe a východní Brazílii. Rostou v místech s dostatkem vody a světla. Při splnění těchto podmínek osidlují téměř všechny biotopy: od terénních sníženin, horských roklí a strží, ledovcových karů až po údolní hlinité a štěrkové nánosy v okolí současných nebo zanesených říčních koryt. Osídlují čerstvě uložené substráty a využívají míst ovlivněných lidskou činností, vyrůstají na navážkách, opuštěných loukách, pastvinách i orné půdě, v lomech či železničních náspech. Místo původu tohoto rodu je pravděpodobně v horách východní Asie, odkud se mírně rozšířil do tropů, hodně po mírném pásmu a později i do Arktických oblastí. V dobách ledových ustupoval ze severu a v dobách meziledových se vracel zpět k severu. Přitom docházelo ke hybridizaci mezi izolovanými populacemi. Po ustoupení ledovců byly vrby schopné díky svým větrem roznášeným semenům obsadit jako jedny z prvních biotopy uvolněné po ledovcích. Vysokohorské druhy jsou glaciálním reliktem arktického původu. Při poslední době ledové již neleželo naše území pod ledovcovým příkrovem, a mj. se právě tyto vrby dokázaly tvrdým životním podmínkám tundry přizpůsobit a přežít. S nástupem teplejšího klimatu však přežily v silné konkurenci většinou jen ty, které rostly vysoko v horách, nebo v jiných nehostinných prostředích, např. v rašeliništích, vřesovištích, nebo bažinatých územích.
Popis
Vrby jsou opadavé dvoudomé stromy nebo keře s mohutným kořenovým systémem. Mohou růst vzpřímeně, vystoupavě nebo být plazivé, jejich větve jsou vzpřímené nebo převisle. Přestože jsou obvykle pružné, u báze mohou být lámavé. Ve většině jsou lysé, občas ojíněné. Pupeny mají zpravidla jednu šupinu, jen vzácně dvě. Střídavě, výjimečně i vstřícně vyrůstající listy jsou jednoduché a celistvé. Většinou mají krátký řapík a palisty. Listové čepele bývají tvaru čárkovitého až obvejčitého, okraje mají celokrajné nebo zubaté. Vzpřímená květenství, jehnědy, většinou na krátkých stopkách, jsou složeny z jednopohlavných, silně redukovaných, bezobalných květů vyrůstajících v paždí listenů. Mívají tvar podlouhlý nebo téměř kulovitý, vyrůstají buď před rašením listů, zároveň s ním, nebo až po vyrašení. Samčí květy mají 2 až 12 tyčinek s volnými nebo částečně srostlými nitkami nesoucími prašníky. Samičí jsou vytvořeny parakarpním gyneceem srostlým ze dvou až čtyř plodolistů. Mají stopkatý nebo přisedlý jednodílný semeník s více vajíčky, malou čnělku a ohnutou dvoulaločnou bliznu. Mívají pohárkovitý terč pod květem nebo nektarové žlázky. U většiny vrb je větší počet samičích rostlin než samčích. Květy opyluje hmyz, některé navíc i vítr. Plody jsou tobolky otvírající se dvěma zkrucujícími se chlopněmi. Obsahují velký počet (až 32) drobných, lysých semen opatřených chmýrem, která se dobře šíří na velké vzdálenosti. Semena jsou bez endospermu a mají poměrně krátkou dobu klíčivosti. Rostliny se uměle množí převážně bylinnými řízky. Mnoha druhům vrb je vlastní mykorhiza, která je ve dvou variantách. Při první z nich houba vytváří kolem kořene hyfový plášť a neproniká do kořene, při druhé houbová vlákna do kořene pronikají. Rostlina při tomto soužití poskytuje houbě uhlík a energii, houba naopak rostlině vodu a některé minerály. Pro vrby žijící v nepříznivých přírodních podmínkách je mykorhiza nutnou součásti přežití.
Využití
Vrba se po mnoha tisíciletí využívá jako zdroj měkkého, pórovitého, nekvalitního dřeva, mnohdy v regionech, kde roste a jiný materiál k dispozici není. Její listy i mladé výhonky někdy slouží jako potrava pro dobytek, ovce i soby. Ohebné a různobarevné proutí se používá k výrobě ošatek, košů i rozličného nábytku. Vrbové kůry se dříve se užívalo k vydělávání kůží. Vrba je významnou medonosnou rostlinou vykvétající brzy z jara. Pro snadné zakořeňování poléhavých větví a keřovitý vzrůst se vrby používají ke stabilizaci břehů vodních toků a nádrží. Mnohé druhy se pro svůj vzhled vysazují jako okrasné dřeviny v parcích; drobnější, pomalu rostoucí druhy nalezneme na skalkách v okrasných zahradách. S vrbou jako rychle rostoucí dřevinou se výhledově uvažuje pro produkci biomasy k energetickým účelům. Vrbová kůra obsahuje flavonoidy, třísloviny a šťavelany, dále také glykosid salicin pro výrobu kyseliny salicylové. V lidovém léčitelství se z kůry připravují odvary, které snižují teplotu, tiší bolesti, léčí nespavost, průjem i revma. Kůra se také používá jako diuretikum. Při vnějším užití se aplikuje proti kožním plísním, pocení a na nehojící se rány.
Taxonomie
Rod vrba je velice široký a patří k taxonomicky značně problematickým skupinám rostlin. Podle posledních poznatků se skládá asi ze 450 druhů, názory na počet jsou však dosti odlišné. Důvodem je obtížná determinace způsobována častým mezidruhovým křížením, mnohdy zpětným a násobným, velkou genetickou a morfologickou variabilitou a mnohdy nezřetelnými určovacími znaky. Blízce příbuzné druhy se lehce kříží mezi sebou a vznikají hybridní roje. Odlišit zpětné a vícenásobné křížence od rodičovských druhů bývá velmi složité, mnohdy téměř nemožné. Někde převažují počty fertilních kříženců nad mateřskými rostlinami. Mezi hlavní faktory, přispívající k velké genetické variabilitě, patří dvoudomost, šíření semen při generativním rozmnožování na velké vzdálenosti, dlouholetý klonální životní cyklus a dobrá plodnost. Rostliny obvykle střídají pohlavní způsob reprodukce s nepohlavním. Většina druhů je navíc hodně plastická, může se vyskytovat jako keřík nebo strom, mít okraj listů celistvý nebo pilovitý apod. Tyto vlastnosti jsou ovlivněny prostředím, což zvyšuje problémy při identifikaci druhů. Tradičně je rod Salix dělen do tří podrodu: Salix sg. Salix, Salix sg. Vetrix a Salix sg. Chamaetia, každý je dále rozdělen do sekcí. Tato tradiční morfologická klasifikace ale bývá zpochybňována molekulárními výzkumy, jindy zase je přiřazován ještě čtvrtý podrod Salix sg. Longifolie.
V České republice je zaznamenáno těchto 25 druhů:
Salix subgen. Salix
Obvykle stromy, kvete až po olistění, má 2 až 15 tyčinek; pochází z eocénu
- Vrba babylónská (Salix babylonica) L.
- Vrba bílá (Salix alba) L.
- Vrba křehká (Salix fragilis) L.
- Vrba Matsudova (Salix matsudana) Koidz.
- Vrba pětimužná (Salix pentandra) L.
- Vrba trojmužná (Salix triandra) L.
- Vrba trojmužná pravá (Salix triandra L. subsp. trianda)
- Vrba trojmužná různobarvá (Salix triandra L. subsp. amygdalina) (L.) Schübl. et G. Martens
Salix subgen. Vetrix
Keře nebo nepříliš statné stromy, kvete před nebo současně s rašením listů, nejpočetnější podrod, velmi častá hybridizace; pochází z oligocénu
- Vrba bledá (Salix starkeana) Willd. -- (vrba bledá patrně již vyhynula)
- Vrba černající (Salix myrsinifolia) Salisb.
- Vrba dvoubarvá (Salix bicolor) Willd.
- Vrba hrotolistá (Salix hastata) L.
- Vrba jíva (Salix caprea) L.
- Vrba košíkářská (Salix viminalis) L.
- Vrba laponská (Salix lapponum) L.
- Vrba laponská pravá (Salix lapponum L. var. lapponum)
- Vrba laponská krkonošská (Salix lapponum L. var. daphneola) (Tausch) Wimm.
- Vrba lýkovcová (Salix daphnoides) Vill.
- Vrba nachová (Salix purpurea) L.
- Vrba plazivá (Salix repens) L.
- Vrba popelavá (Salix cinerea) L.
- Vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia) L.
- Vrba slezská (Salix silesiaca) Willd.
- Vrba šedá (Salix elaeagnos) Scop.
- Vrba špičatolistá (Salix acutifolia) Willd.
- Vrba ušatá (Salix aurita) L.
- Vrba velkolistá (Salix appendiculata) Vill.
Salix subgen. Chamaetia
Drobné plazivé keříčky, glaciální relikty arktického původu.
- Vrba borůvkovitá (Salix myrtilloides) L.
- Vrba bylinná (Salix herbacea) L.
Hybridy
Na českém území roste 35 hybridů:
Salix × alopecuroides Tausch
Salix × oleifolia Vill.
Salix × ambigua Ehrh.
Salix × onusta Besser
Salix × bifida Wulfen
Salix × parviflora Host
Salix × blanda Andersson
Salix × paxii Wołoszczak
Salix × capnoides Kerner
Salix × plicata Fries
Salix × capreola J. Kerner
Salix × pontederana Willd.
Salix × dasyclados Wimmer
Salix × reichardtii Kerner
Salix × dichroa Döll
Salix × rubens Schrank
Salix × doniana Sm.
Salix × rubra Huds.
Salix × ehrhartiana Sm.
Salix × sepulcralis Simonk.
Salix × friesiana N. J. Anderson
Salix × siegertii N. J. Anderson
Salix × fruticosa Döll
Salix × smithiana Willd.
Salix × chlorophana N. J. Anderson
Salix × subaurita N. J. Anderson
Salix × incubacea L. Salix × subcaprea N. J. Anderson
Salix × meyeriana Rostk.
Salix × subcinerea N. J. Anderson
Salix × mollissima Ehrh.
Salix × undulata Ehrh.
Salix × multinervis Döll
Salix × wimmeriana Gr. et Godr.
Salix × nepetifolia J. Presl et C. Presl
Ohrožení
Příloha č. II „Vyhlášky ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. Seznam zvláště chráněných druhů rostlin“ stanovila:
- Kriticky ohroženým druhem jsou: vrba borůvkovitá, vrba bylinná, vrba černající, vrba dvoubarvá, vrba laponská
- Silně ohroženým druhem je: vrba velkolistá
- Ohroženým druhem je: vrba plazivá
V roce 2000 „Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky“ vyhlásil, že:
- Kriticky ohroženým druhem jsou vrba borůvkovitá, vrba bylinná, vrba černající, vrba dvoubarvá, vrba laponská krkonošská, vrba plazivá a vrba velkolistá.
- Silně ohroženým druhem jsou vrba laponská pravá, vrba šedá a vrba šípová.
- Ohroženým druhem jsou vrba lýkovcová a vrba rozmarýnolistá.
místo činu
---
připraveno na odvoz
---
vypadá děsivě
---
výhonky
---
silný strom
---
aktuální foto
---
AKTUALIZACE 9.10.2018
po roce a 8 měsících
---
EDIT: Děkuji odboru městské zeleně Zlín za pomoc s identifikací druhu vrby. Jedná se o vrbu bílou (Salix alba).
Vrba bílá (Salix alba) pochází z Evropy a střední Asie a ve střední Evropě je jednou z nejrozšířenějších vrb. Roste také v severní Africe. Je to statný opadavý listnatý strom rostoucí na vlhkých půdách a dosahující výšky 20 až 30 metrů. Průměr kmene může přesáhnout 1 m.
Jméno druhu je odvozeno od zbarvení listů, které jsou světlejší než u většiny jiných druhů vrb. Listy jsou na obvodu jemně pilovité, 5-10 cm dlouhé a 1-2 cm široké a porostlé velmi jemnými bílými chloupky, zejména ze spodní strany. Výhonky jsou obvykle šedozelené až hnědozelené. Stromy jsou dvojdomé a kvetou na počátku jara (obvykle v březnu); samčí květy mají dvě tyčinky obklopené zelenožlutými listenci, samičí květy jsou jehnědy. K hlavním opylovačům patří včely. Plod je kuželovitá tobolka s mnoha ochmýřenými semeny, dozrává v květnu. Vrba bílá velmi dobře prosperuje na zaplavovaných místech, je jednou z hlavních dřevin lužních lesů. Dřevo vrby bílé se používá mj. pro výrobu pálek na kriket.
Roku 1838 byla z kůry vrby bílé poprvé izolována kyselina salicylová, z ní pak byl roku 1899 synteticky připraven aspirin.
Zejména v parcích se často vysazuje poddruh s převislými větvemi vrba bílá smuteční, Salix alba subsp. tristis L.
zdroje:
www.wikipedia.org
