Maršovický vrch býval častým cílem turistů pro své unikátní rozmanité výhledy. Dnes z něj díky těžbě vzniklo torzo, ale naštěstí má stále co nabídnout. I když ten pravý vrcholek je již odtěžen, výhledy tu jsou stále velmi skvostné.
Jižní a severovýchodní svahy jsou převážně zalesněny borovým porostem s příměsí buku a dubu. Na severních svazích stojí několik řopíků (pevnůstky prvorepublikového opevnění). Vrcholové partie jsou zasaženy rozsáhlým podélným kamenolomem (sleduje orientaci linie hřbetu), který snížil výšku vrchu (býval to nejvyšší bod Housecké vrchoviny) a stejně jako v případě Tachovského vrchu nebo Tlustce znehodnotil dané území a krajinný ráz. Na západním úpatí je bývalý lom. Z travnatých svahů a z okrajů vrcholového kamenolomu jsou výhledy na Ralskou pahorkatinu, Kokořínsko, Lužické hory a České středohoří.
Na Maršovickém vrchu začíná linie lehkého opevnění, která se opírá o svahy kopce, přetíná silnici I/38 a končí na úpatí Dědka. Ve stavebním úseku Q2 Jestřebí (součást Liběchovské příčky) bylo celkem 23 objektů stavebně dokončeno v srpnu a v září 1938, avšak vystrojeny a vyzbrojeny již nebyly. Tři z objektů (v evidenci ŘOP označené čísly 36, 231 a 233) se nacházely v dobývacím prostoru lomu a v důsledku těžby již beze stopy zanikly.
Pokud máte sebou děti, dávejte na ně prosím pozor, budete se pohybovat na okrajové zóně lomu.