První písemná zpráva o Ježově pochází z roku 1320, v níž je zmínka o faráři Gerhardovi z Ježova.
Majetníci Ježova jsou známi teprve od roku 1373, kdy se připomíná Vojtěch z Ježova a roku 1401 Prošek z Ježova. Od roku 1412 měl v držení ves Ježov, tvrz, dvůr a faru Witoslaw z Woděrad.
Roku 1430 prodal Boček z Woděrad ves s farou a dvorem Artlerbu ze Zástřizl. Protivec ze Zástřizl spojil Ježov s Miloticemi. Roku 1480 byly zmínky o dvou mlýnech. Roku 1570 patřil Ježov již k panství Dolno-Moštěnickému.
Roku 1652 byla v Ježově zřízena škola coby stálé zařízení. Tato škola byla na současném čísle 106. Domovní čísla byla uvedena poprvé v Josefínském katastru a ve farní kronice až od roku 1784.
Nová budova školy byla vystavena v roce 1880. V té době kromě obecního domu byly v Ježově 2 mlýny a panská palírna. Velmi důležitým hospodářským činitelem bylo zřízení Rolnické záložny v roce 1885. Po kulturní a hospodářské stránce získal Ježov vybudováním okresních silnic, které se zde křižují, což bylo provedeno v roce 1879 až 1898. Roku 1913 zde vzniká národní jednota pro jihozápadní Moravu. Za okupace v roce 1939 byl zřízen telefon a činily se přípravy pro rozšíření hřbitova.
V roce 1943 byla zřízena Lidová škola zemědělská, ale udržela se jen 7 let.
V roce 1951 v Lubech byl otevřen důl Pokrok, kde se započalo s těžbou lignitu. 1952 byl otevřen Svedrup a založeno JZD. 1950 bylo otevřeno kino, 1952 zdravotní středisko, 1953 Svazarm. V roce 1958 se Ježov stal střediskem zvěrolékařského okrsku. 1956 -1958 se započalo s výstavbou nové školy.
Matriční záznamy se datují od roku 1652. Znakem obce je ježek nesoucí v tlamičce hrozen vína.
První souvislá řada gruntovních knih se datuje od roku 1781. V obci byla cihelna a lom na kámen.
