KIWI
Předkem dnešního kiwi je Actinidia deliciosa, která je původně z Číny. Jiný předek kiwi, také Actinidia, byl opět nalezen v Číně. Kiwi zde měla různé názvy, včetně „jang-tao“ (čínsky znaky 羊桃). Semena začala cestovat světem a brzy se rozšířila do Japonska a na Sibiř. Počátkem 20. století byla kiwi „představena“ Novému Zélandu a také zasazena. Původně si lidé, kteří kiwi ochutnali, mysleli, že chutná po angreštu, proto jej pojmenovali také čínský angrešt či angrešt Číňana. Kiwi však s angreštem a jeho rodinou nemá nic společného. Ve 20. letech 20. století se rozmohlo domácí pěstování kiwi. Ve 40. letech se již přešlo na komerční pěstování a dlouhou dobu držel Nový Zéland prvenství ve vývozu kiwi (12 t/ha). V současné době je vedoucím producentem kiwi Itálie. Za ní se drží Nový Zéland, Chile, Francie, Japonsko, Řecko a USA. Vyšlechtěné velkoplodé odrůdy kiwi ale mají svůj původ na Novém Zélandu, odtud pochází jejich obchodní název. Kiwi může být pěstováno ve většině mírných klimatech s adekvátním letním teplem. Do České republiky se dováží více kiwi italského původu, protože jsou levnější, dostupnější a dají se lépe skladovat. Navíc je dovoz z nepříliš vzdálené Itálie ekologicky účelnější než ze zámoří. Etymologie Kiwi dostalo svůj nový název (původně čínský angrešt, angrešt Číňana) hlavně kvůli studené válce a také z nové marketingové strategie. Svůj název dostalo ovoce podle národního ptáka Nového Zélandu - kivi, jehož vzhledově poněkud připomíná. V roce 1974 se jméno stalo oficiálním obchodním jménem. V současné době kvůli zmatkům, zda se při vyslovení „kiwi“ jedná o ovoce nebo o ptáka, prodává Nový Zéland kiwi pod značkou Zespri, což je také ochranná známka. Pohyb značkování také poslouží k tomu, že se rozlišuje kiwi z Nového Zélandu od ovoce plozeného jinými zeměmi, které mnohdy profitují ze jména „Kiwi“.
Tradiční zelená kiwi jsou oválná. Můžeme je přiblížit zhruba slepičímu vejci, ovšem kiwi nejsou tak špičatá. Kiwi má hnědou a chlupatou slupku. Slupka není zdravotně závadná a dá se jíst. Většina lidí však před spotřebou kiwi oloupe. Kiwi je tvrdé a postupem času měkne a zraje. Je citlivé na tlak a mačkání. Mačkáním měknutí kiwi neuspíšíme. Chuť kiwi popisuje každý jinak. Většina lidí je však přirovnává ke kombinaci jahod, ananasu a banánu.
V současné době se dají v některých zemích sehnat i zlatá kiwi. Zlaté kiwi se od tradičního zeleného neliší jen barvou dužiny ale také tvarem. Špička naproti stopce je totiž kulatější a tvar tak více připomíná vejce nebo hrušku. Další rozdíl je v ochlupení. Chloupky na slupce jsou totiž miniaturní a jsou zastoupeny v mnohem menším množství. Díky tomu je zlaté kiwi mnohem citlivější na poškození a dozrává dříve. Mnoho farem produkujících zlaté kiwi proto preferuje ruční sbírání přímo z keřů s ručním překládáním do košů a krabic. I přes svoji náročnost na šetrné zacházení se zlaté kiwi vyváží do celého světa. Oproti zelenému kiwi je zlaté sladší, jemnější a není tak kyselé. Kvůli vyšším nákladům na pěstování, sklizeň i přepravu, je v obchodech také dražší.
Jen málokteré ovoce obsahuje tolik vitamínu C jako kiwi. Obsahem až 1 miligram vitamínu C v 1 gramu kiwi pokrývá konzumace jednoho kusu kiwi příjem denní dávky. Díky vitamínu C, i v kombinaci s hořčíkem, podporuje kiwi látkovou výměnu, zpevňuje cévy a žíly, posiluje imunitní systém a zlepšuje vidění. Je známo, že vitamín C je důležitý antioxidant, který pomáhá zvládat stresy, zvyšuje schopnost soustředit se a podporuje tvorbu hormonů pro dobrou náladu. Dále konzumace kiwi přispívá ke zdravé funkci srdce a svalů, k růstu kostí, pomáhá při krvácení z dásní, parodontóze. Hlavně v zimních měsících je kiwi výbornou prevencí chřipek, nachlazení a rýmy. Je to i významný zdroj energie pro sportovce, kterým také pomůže například při namožení vaziv nebo podvrtnutém kotníku, protože díky vysokému obsahu vitaminu C zpevňuje vaziva. Obsah draslíku je mírně nižší než u banánu. Kiwi také obsahuje vitamín E s rovněž mimo jiné antioxidačními účinky. Je také bohaté na některé bílkoviny, které se používají ke změkčování masa. Ty jsou ale pro některé lidi alergenem.
Kiwi můžeme jíst syrové nebo tepelně upravené. Mnoho lidí si kiwi před konzumací loupe, ale není to nutné. Kiwi lze jíst i jako jablko, stačí jej před konzumací jen umýt. Nejlepší způsob, jak jíst kiwi, pokud je nechceme jíst se slupkou, je rozpůlit je a lžičkou vydlabat měkkou dužinu. Také můžeme kiwi omýt, oloupat a sníst. Dá se použít pokud možno nerezová škrabka na brambory nebo obyčejný loupací nůž. Stejně jako u jiného ovoce se ale i zde loupáním ztrácí mnoho ve výživě významných látek. Kvůli změkčovacímu enzymu není dobré kiwi používat v dezertech a moučnících, které obsahují mléko nebo mléčné výrobky. Přesto je kiwi v kombinaci se šlehačkou v mnoha oblíbených dezertech. Kiwi chutná nejlépe v čerstvém stavu, ale můžeme z něho dělat i kompoty, koláče, ovocné dezerty, marmelády, používá se ke zdobení dezertů a výrobků studené kuchyně. V poslední době se kiwi také užívá při výrobě džusů nebo míchání koktejlů; do nápojů je ale vhodné kiwi oloupat, protože jinak se do nápoje ze slupky rozmixováním rozptýlí příliš mnoho hořkých látek, které sice nejsou nezdravé, ale způsobují nepříjemnou chuť. Kiwi lze i sušit. Kiwi je možno použít také jako náplň do palačinek, k ochucení jogurtů nebo zmrzliny.