Skip to content

Mikolaš Aleš Traditional Cache

Hidden : 6/14/2017
Difficulty:
2.5 out of 5
Terrain:
1.5 out of 5

Size: Size:   micro (micro)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Related Web Page

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:

Mikoláš Aleš 18. listopadu 1852 Mirotice – 10. července 1913 Vinohrady

Životopis Jeho otcem byl František Aleš, písař a později městský tajemník, člen významné a zámožné mirotické rodiny, matkou Veronika Alšová, rozená Famfulová. Kvůli finančním potížím se celá rodina několikrát přestěhovala. V roce 1856 do Písku a následně do Prahy. Ani tam se však nepodařilo situaci zlepšit a Alšové se v 1859 vrátili zpět do Mirotic. Kreslit začal už ve čtyřech letech. V roce 1862, podobně jako jeho dva bratři František a Jan, nastoupil na školu v Písek 1865 na gymnázium které však pro neshody s jedním z tamních pedagogů musel opustit. Profesor kreslil na tabuli rostlinu jaterník. Alšovi se to nelíbilo, vyskočil z lavice k tabuli, vytrhl mu křídu z ruky, načrtl jaterník a prohlásil: "Takhle se kreslí jaterník!" Už v mladém Mikoláškovi byl zřejmě nepotlačitelný malířský duch.Začal se tedy učit malířem a později, roku 1867 vstoupil do druhé třídy písecké reálky, kde studoval až do roku 1869, kdy odjel do Prahy na Akademie výtvarných umění. Během studia si přivydělával vyučováním kreslení a ilustracemi.Jeho profesory byli Josef Matyáš Trenkwald a Jan Swerts.V roce 1876 se zúčastnil demonstrace proti profesoru Alfred Woltmannovi, který během své přednášky v německém vzdělávacím klubu Concordia popřel sice existenci českého umění, ale pouze v době gotické a barokní, přesně uvedl, že české umění pouze přejímalo v té době německé vzory. Čeští studenti, kteří přednášku navštívili, hlasitě protestovali a neopustili přednáškovou síň, na což profesor Woltmann reagoval následným vyklizením síně. Později protesty přerostly v potyčky mezi německými a českými studenty. On sám byl potrestán několikadenním vězením a vyloučen z akademie. Jednalo se spíše o výtržnost. Do vězeňské cely si vzal pouze bibli. Po tom, co předčasně zemřeli oba jeho bratři (1865 František,1867 Jan), zemřela v roce 1869 také jeho matka. Otec se v roce 1874 znovu oženil, ale téhož roku zemřel.Protože se svou macechou se nikdy nespřátelil, zůstal ve 22 letech zcela sám a bez prostředků odjel natrvalo do Prahy.V roce1879 s František Ženíšek  zvítězil s cyklem Vlast v konkursu na výzdobu foyer Národního divadla, šlo celkem o 14 lunet 29. duben téhož roku se v Miroticích oženil se svou dětskou láskou Marinou rozenou Kailovou (1858-1941) a společně začali bydlet na Malé Straně v Praze. Následně odjel na studijní cestu do Itálie a po svém návratu v letech 1880-1881 pracoval na čtrnácti velkých lunetách pro Národní divadlo a ilustracích pro Arbesův časopis Šotek.V roce 1889 vytvořil cyklus ilustrací národních písní Osiřelo dítě a následovaly další cykly. Jeho posledním dílem byl akvarel Svatý Václav, který namaloval na jaře roku 1913.Významným dílem Mikoláše Alše jsou jeho návrhy výzdoby domovních fasád, zejména ve spolupráci s Antonínem Wiehlem.Wiehlovy fasády byly od 70. let přijímány veřejností i odborníky příznivě jako nový prvek ve výzdobě domů a v atmosféře pražských ulic. Wiehl na výzdobě domů postupně precizoval svoje pojetí české novorenesance. Wiehl ponechával spolupracujícím malířům a sochařům prostor a v projektu pouze vymezil plochu pro sgrafita a vlastní návrhy výzdoby zpracoval v kartonech malíř. Wiehl s Mikolášem Alšem v sedmdesátých a osmdesátých letech spolupracoval na výzdobě domů čp. 1682 Na Poříčí,U Mladých Goliášů,a Staroměstská vodárna. Aleš pro fasády těchto domů navrhoval renesanční štíty a lunety. Vrcholem této spolupráce jsou Alšovy alegorie na monumentální výzdobě Wiehlova domu. Wiehlův kolega architekt Jan Koula Wiehlovo úsilí, na kterém se podílel i Aleš, definoval v roce 1883 ve Zprávách Spolku architektů jako "výklad o vývoji a stylu A. Wiehla.Wiehl bojuje o nové vyjádření architektonické na základě vzorů, pro Prahu a Čechy XVI. a XVII. století typických a ukázal k nim po prvé, když postavil svůj "sgrafitový domek" v Poštovské ulici. Od té doby pilně sbíral památky naší renesance, studoval je a kde mu bylo možno, hleděl jich užíti na svých stavbách. Wiehlovým přičiněním mluví se o "české renesanci; cítíme oprávněnost tohoto názvu, ale nikdo dosud nestanovil přesně, v čem ráz těch staveb záleží... O uplatnění sgrafit referoval Jan Koula v článku "Domy pp. architektů V. Skučka a J. Zeyera" Byl uznáván už za svého života, i když spíše jen jako kreslíř a dekoratér, jeho olejomalba byla doceněna až později, ve 20. století na Národopisná výstava českoslovanská v Praze 1895 bylo vystaveno mnoho jeho sgrafit. V roce 1896 vydal Spolek výtvarných umělců Mánes první samostatnou publikaci o jeho díle, Mikuláš Aleš (výbor prací Mikuláše Alše), a k šedesátým narozeninám byl jmenován pražským měšťanem a byl mu udělen titul inspektora kreslení na měšťanských školách a rádce v dílech uměleckých. Jeho zásluhy o české výtvarné umění byly oceněny členstvím v Česká akademie věd a umění, jejím řádným členem byl zvolen 28. listopad 1908 (dopisujícím 1. prosince 1892, mimořádným 30. listopadu 1895).Na druhé straně se mu v Praze dostávalo i nevděku a ponižování. Traduje se jeho výrok "Nebejt toho žida Brandejse, tak jsem snad zemřel hlady! Alexandr Brandejs byl milovník umění a Alše často hostil za různé umělecké protislužby, včetně například návrhů na kostýmy. Podporoval jej Josef Šebestián Daubek, majitel velkostatku Liteň a Brněnec, který jej spolu s dalšími předními umělci( Václav Brožík Vojtěch Hynais,Josef Václav Myslbek,Max Švabinský a další) zval na zámek v Litni a do Brněnci. Pro neshody s vedením Národní divadla v Praze ztratil na čas práci a pracoval pro různé časopisy, například pro slovenský Černokňažník, který vycházel v Martině. V letech 1893 a 1897 cestoval po Slovensku; při druhé cestě navštívil i Bratislavu. Zemřel na mozkovou mrtvici 10. července 1913 na Vinohradech v ulici Bělehradská (kdysi Havlíčkova) 1018/64 (pamětní deska od Josefa Šejnosta z roku 1930)V tomto domě 13 let tvořil a dne 10.7.1913 zemřel Mikoláš Aleš, v tomto třípokojovém bytě bydlel od roku 1900.Pohřben byl na Vyšehradském hřbitově (hrob 12B-60) v Praze. (zdroj.Wikipedie)

Additional Hints (Decrypt)

mro

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)